Kočka

Lidé dokáží bezmezně a oddaně milovat. Lidé dokáží hluboce nenávidět. Lidé dokáží ubližovat sobě samotným i svým nejbližším s nevídanou krutostí. Stárnutí není příjemná záležitost, v hloubi duše se může usazovat pocit prázdnoty, beznaděje, osamělosti, nepotřebnosti i frustrace z nenaplněnosti vlastních životů. Tyto pocity se mohou projevovat negativním způsobem k těm nejbližším. A nezadržitelně se začnou roztáčet kola destrukce jednoho vztahu. Jak symbolické, když se konec a zkáza odehrává ve smrti staré čtvrti, která musí ustoupit nové výstavbě a pokroku. Staří a smrt je nevyhnutelný osud pro lidi i domy. Spouštědlem konečné spirály vzájemné partnerské destrukce se stává malý kočičí mazlíček. Jeden ho miluje a stává se náhradou citů v bolestném procesu stárnutí a deziluze. Pro druhého se stává objektem žárlivosti, kvůli kterému mu partner odepírá jakýkoliv náznak vzájemného citu a porozumění. Žijeme spolu a zároveň žijeme sami opuštěni ve všech okamžicích. Mluvíme spolu a neříkáme si nic. Víme, co máme říkat, ale mlčíme a neslyšíme. Nechceme slyšet. Chceme větší utrpení těch druhých, abychom nevnímali svá vlastní trápení a strach z toho, co se nenávratně blíží, nebo co se může blížit. Režisér navodil ve svém díle vynikající atmosféru, která vtáhne doprostřed tohoto psychologického dramatu. Film vyniká herectvím dvou osob. První osobou je starý Julien Bouin (skvělý Jean Gabin), který si až příliš pozdě uvědomí pravou podstatu svých citů a potřeb. Druhou osobou je jeho manželka Clémence Bouin (vynikající Simone Signoret), bývalá kráska a cirkusová akrobatka s nuceně ukončenou kariérou, která touží po citech a porozumění i po pomstě a trestu. Milujeme. Nenávidíme. Bojíme se. Ubližujeme sobě. Ubližujeme svým nejbližším. Trápíme se v nedorozumění, nepochopení, strachu. Chceme být milováni, ale ve strachu ze života se bojíme otevřít a přijmout svou vlastní lásku a city. Odmítáme naplnění vlastních životů z obyčejného a plíživého pocitu strachu v naších vlastních srdcích. (22.03.2016)

Depresivní drama o lásce, která nemiluje až za smrt. Formou i obsahem brilantní minimalistické podobenství o destrukci vztahu na pozadí destrukce města, kdy stárnoucí manželský pár umírá spolu se svým nuceně asanovaným domem, drcený vinami a výčitkami v soukolí prázdného vyhořelého života bez širší rodiny a marnosti úniku z něj. Svým způsobem věčné téma o kruhu, z něhož není cesty ven. . . . Atmosféře filmu kongeniálně napomáhá až trýznivá hudba Philippa Sardea - viz http://www.youtube.com/watch?v=mI_UvXbEfYo - kde však nemůžu si odpustit poukázat na podobnost motivu s "Písní lásky" Josefa Suka - viz http://www.youtube.com/watch?v=86u-6Xjm0AA - přičemž neříkám, že mi to zas až tak moc vadí. Krása! Obé... - - - P.S. K další tvorbě mistra P. S. jsem si s chutí naladil i tento výběr - http://www.youtube.com/watch?v=5leY4brYNCM&list=AL94UKMTqg-9AleedqtvpL_1FLZhV_iCDd - - - P.P.S. Až se igitátorovi chce zase jednou marně povzdechnout - jo, takové se kdysi točily filmy... - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách kocouřích, po /dvojitém! - ano, musel jsem, i pro tu úžasnou scénu proměny kvetoucí ulice ze vzpomínek v reálné zbořeniště a předzvěst zkázy/ repete 11.3.2013 na dvd /s původní zvukovou stopou a č. titulky v originálním formátu obrazu/ hodnocení 275., komentář zde jako sedmatřicátý - 13.3.2013) (13.03.2013)

Skvělé, až neuvěřitelné herecké výkony, jimž v podstatě není co vytknout. Gabin a Signoret jsou tak uvěřitelní a tak přirození, že prostě budete přemýšlet o tom, proč jsou na sebe lidé tak zlí. Všechno mohlo dopadnout naprosto jinak, kdyby mezi sebou lidé jen trochu více komunikovali. Ale tohle je prostě věčný problém. (16.12.2014)

Hutné psychologické drama, které se bolestně zařízne, projde až do morku kostí a neochvějně rezonuje. Žalostný pohled na předměstskou čtvrť koresponduje s vyhořelým vztahem starého manželského páru, jejichž bytí se zúžilo na rozdělenou kuchyň, zamčené skříňky a psaní lístků. Jean Gabin a Simone Signoret jsou v tomto drtivě smutném příběhu tak přesvědčiví, že jsem jim věřila každé gesto, každý pohled a trápila se s nimi. Kočka, obvyklý domácí mazlíček, tady odrazový můstek... (08.08.2019)

Nejdřív jsem tomu dala tři hvězdy, ale po jednodenním přemýšlení jsem se rozhodla pro čtyři. Děj byl celkově tak trochu o ničem, ale i přesto jsem se na to vydržela koukat do konce. Tak trochu jsem tušila, jak to asi dopadne, ale zajímalo mě, co se stalo s tou kočkou. Tenhle druh filmů nevyhledávám, ale tohle nebylo špatný. (09.06.2016)