Keď zvieratá snívajú

Brrrr! Z toho ta zima vyloženě dýchala, ale to je jeden z důvodů, proč mám skandinávské filmy rád, takže v tomto případě spokojenost. A spokojenost byla i s příběhem s nádechem lyriky, ve kterém uťáplé děvče od vedle objevuje místo své ženskosti svou vlkodlačnost. Hlavní představitelka to zahrála natolik přesvědčivě, že zvolit dokumentární formát, snad bych tomu i uvěřil. Škoda závěru, který se nevyhnul žánrovým klišé a celkově dobrý dojem mi pokazil, ale i tak jsem byl na konci pozitivně naladěn. 65% (07.01.2015)

Najväčšou devízou filmu je mrazivá atmosféra rybárskej dedinky, kdesi na škandinávskom pobreží, ktoré dokonalo dokresľuje bezútešný život miestnych obyvateľov. Podobne Sonia Suhl je úplne famózna, má to proste v krvi (charizma a neobvyklý zjav). Bohužiaľ scenár je mizerný; obyčajná báchorka na pár strán, bez vierohodných emócií, s plytkými postavami a celá podľa jednej predvídateľnej schémy. A práve preto je scestné označovať Når dyrene drømmer za nový Let the Right One In, lebo práve to bolo najväčšou devízou švédskej upírskej pecky. (30.07.2015)

Podobne minimalisticko-atmosferické ako švédsky Let the Right One In s dejovým pôdorysom a lá "Carrie nastupuje do svojej prvej práce". Ovšem tam, kde si švédské upírske tesáky udržali svoju auru inakosti až do konca, u dánskeho vlkozuba záverečná 15-minútovka až príliš pripomína beh cez známe a tým pádom jednotvárne žánrove formulky a klišé. Namiesto sviežosti tak ostáva po skončení v ústach pachuť zvyšku pokrmu zo včerajška...škoda. 6-7/10. (31.07.2014)

Svým způsobem nejlepší vlkodlačí horor, co jsem doposud viděl, přestože to ani není tak úplně horor, jako spíš chladno-chladné depresivní drama, takové, jaké umí natočit jen ve Skandinávii (tam ti lidi musí být fakt asi v prdeli, nebo teda někteří z nich :-). Takže film určitě né pro středoproudého diváka, spíš pro ty, kteří chtějí (aspoň někdy) dostat i něco jiného. Jen ten konec bych přepsal, ale to už je holt ta moje averze vůči happy-endům :-) (13.06.2015)

[SCANDI 2014] Jonas Alexander Arnby nie je Thomas Alfredson a Niels Thastum nie je Hoyte van Hoytema. O tom už písali mnohí a je pravdou, že po druhý raz táto mrazivá severská hra na resuscitáciu žánrového filmu nemá taký účinok. Čomu však už až takú pozornosť nevenujú, je, že Når dyrene drømmer pripomína dánsku kombináciu Twilightu a receptu na americký tínedžerský horor. Vo filme nechýba množstvo erotických scén, postavy postrádajú hĺbku a už od začiatku je jasné, koho hrdinka zabije ako prvého. Horší je však fakt, že mnohé hororové pasáže vyvolávajú skôr smiech, než strach. 40% (16.01.2015)