Ako ty

Radšej toto ako nezmyslené pobehovanie v štýle DIVRGENCIE. Už samotný námet vyvoláva pochyby a aj počas filmu som si hovoril, že nie každý je Aronofsky či Soderbergh, aby dokázal v bezpríbehovom filme s dvomi hercami zhmotniť zdrvujúcu silu lásky (FONTÁNA, SOLARIS). Lenže ak vezmeme do úvahy, že ide o film pre mládež, je Equals celkom fajn a je vlastne prekvapivé, ako tvorcovia dokázali vykľučkovať zo žánrových stereotypov. Navyše ide o zaujímavý doplnok k EQUILIBRIU - predovšetkým pre tých, korí pri Wimmerovom filme nevedeli pochopiť dobrovoľnosť bratia prozia - stačí, aby sa ľudia niečoho dostatočne báli (je jedno či moru alebo emócií) a spravia čokoľvek, čo im prikáže/odporučí systém... (16.02.2017)

Ocitáme se ve světě, kde je každý člověk naprogramovaný, dělá každý den to stejné, nemá žádné emoce, avšak najdou se dva lidé, kteří vnímají, že tato rutina je špatná. Ten rutinní svět bez emocí je velice nudný, což se i skvěle podařilo filmu zachytit, což je plus. Tím pádem však je i ten film trochu nudný, což je zase mínus. Celkově bych to tedy zhodnotil tak, že film je určitě zajímavý, akorát je celou dobu stejně pochmurný, nijak zvlášť se nerozvíjí. (01.12.2017)

Tak nějak jsem si od začátku představovala, co se asi stane, a téměř vše se doopravdy stalo. Příběh tohohle snímku není ani trochu originální a je proto velmi snadno předvídatelný. Zpracování zas tak špatné není, ale žádná perla kinematografie to nebude. Herecky to bylo takové mdlé, což se ale vzhledem k obsahu dost hodilo - podle mě jsou takové role pro Kristen Stewart dokonalé. (02.08.2017)

Film, který ve mě uzrál jako dlouho žádný. Věřím, že pro značnou část diváctva budou Equals děsná nuda. Plynou pomalu, nic moc se v nich neděje, půjčují si hodně odjinud, scénáristicky jsou jednodušší než bulharská striptérka a bílý Apple scifi vizuál už dnes také nikoho neohromí. Ústředním motivem filmu je milostný vztah, respektive jeho vznik a to doslova na zelené (v tomto případě bílé) louce. A na mě to vážně fungovalo. Postupné odhalování celé škály emocí, jež se mezi ústřední dvojicí vyvíjely, zachycení zrodu milostných citů od prvních pohledů, přes počáteční nesmělé dotyky až po výbuchy vášně, byla pro mě radost sledovat, a to především díky skvělé kameře a hudbě. Režisér se od svého hlavního motivu a jeho artového ztvárnění nenechává ničím odvádět či rozptylovat, proto nečekejte žádné vedlejší dějové linie, či hlubší nasínění světa, v němž se vše odehrává. Toto je prostš film o vztahu. Komu je to málo, měl by se porozhlédnout jinde. (06.03.2018)

Lidstvo postihla jistá Velká válka, oni žijí v chladných komunitách, pracují v podivných týmech, fyzický kontakt a emoce jsou naprosto zakázané a potlačované, jsou vyjevení z čmeláka, žijí po jednom, před spaním řeší hlavolamy, ctí tvrdá pravidla, jsou mírumilovní a klidní. A mezi nimi je jistý Silas, který právě „chytl“ oslabující nemoc, kdy jeho problémové geny znovu ožívají. „Čistá“ podle všeho není ani Nio, dívka, která odmítla jít k doktorovi, ale Silas to na ní poznal. Zakázaná láska, šnečí tempo a futuristické aranžmá. Režisér Drake Doremus, autor pro mě dvou velmi slušných vztahových kousků Zamilovaní a Breathe In, tentokrát docela zklamal. Rozhodl se pro ambiciózní látku, využívá japonskou architekturu, nerozvíjí striktní pravidla téhle společnosti, sází na příběh. Jenže ten nemá pevné švy. Chemie mezi těma dvěma navrch není nějak zvlášť silná, oba se sice snaží, ale na slušné herce a atmosféru to tentokrát neuhrajeme. Chybí spád, chybí vyloženě dramatické momenty. Ale něco do sebe to přeci jenom má. Uvidíme, s čím mladý tvůrce přijde příště. Možná méně ambicí. (22.07.2016)