Cesta na západ

Jeden z nejlepších snímků z KVIFF 2014, které jsem měl to štěstí zhlédnout. Myslím si, že právě tento snímek umožńuje velmi dobřé porovnat fotografii a film ve vizuální zkušenosti. Mnich se pohybuje při pohledu na celek záběru nepostřehnutelnou rychlostí, vytváří nádherné pohledy, a vše ostatní v záběru se okolo něho míhá, reaguje na sebe. Je to jako se dívat na fotografii a zároveň na film, kompozice je nehybná, ale v záběru se odehrávají v pohybu minipříběhy. Jako další rovina vystupuje Lavantovo zábavně neohrabané napodobování mnichovy nesmyslné chůze, chůze která nikam nejde, čisté chůze. (13.07.2014)

Prespané na Art Film Feste. Odporúčam zenistom a tým, ktorí sa v ten deň poriadne vyspali. Úvod Martina Ciela si vyslúžil vlny smiechu, ale myslím, že smiech niektorých po piatich minútach pozerania na spiaceho muža (naozaj spal, keď mal otvorené oči?) prešiel. Takže nehodnotím, len si značím, že som to (ne)videla. (Art Film Fest - 21.6.2014) (21.06.2014)

Moc rád bych napsal něco jako: Ooooo to je tak hustý, to člověk v dnešní hektické době potřebuje. Zpomalit a vychutnat si 56 minutový koukání na člověk jde skrze město a to tak rychle, že se bojim aby ho náhodou nezastavili chlupatý... Řekl bych, že po skončení filmu, když se otevřely dveře kinosálu, tak vyšli lidé, kteří to vydrželi do konce ve složení: ti, kteří nevěděli na co jdou, ale usli u toho ; ti, kteří věděli na co jdou a usli u toho ; ti, kteří tam vydrželi jen kvůli tomu, že se vydrželi smát té myšlence, že takový film opravdu existuje ; ti, kteří byli zhulení, či opilí ; ti, kteří jsou masochisti ; ti, kteří si opravdu myslí, že tohle je vrchol kinematografie a umění a kteří by pravděpodobně potřebovali odbornou pomoc. (12.07.2014)

Asi takhle. Pokud bych zrovna nedávno (v uplynulém roce) nečetl Surožského (pravoslavný autor) a De Mella (katolík indického původu), asi bych tenhle film poměrně rychle hodil do stoupy. Takhle ale vím, že jde o jedny z meditačních technik sebeuvědomění, uvědomění si světa kolem sebe, uvědomění si přítomnosti Boha, zklidnění a relaxace. Ostatně k tomu slouží i úvodní záběr hlavy muže, který očividně provozuje "dýchací" techniku, nebo hlavy jiných mužů na pozadí oblohy či u moře. Btw, potěšila mě scéna s chlápkem, který se nechá ovlivnit a zkouší tu chůzi v ulicích také. Jen mě trochu překvapuje, že v podstatě blízkovýchodní a spíše indickou praxi natočil Tchajwanec. A když se nad tím zamyslím, tak slow TV je z podobného ranku, a řekl bych, že Benning je touhle praxí rovněž ovlivněn. Ale je pravda, že i když jde o skvělou obrazovou příručku, která by se vyjímala na youtube v sekci Jak na to, jako film to asi mnohým bez znalosti souvislostí přijde divné a trapné. (Jak jsem se ale nedávno poučil právě u jednoho Benningova filmu, kde jsem nakonec musel hodnocení změnit k lepšímu, jako divák bych měl alespoň zkusit zjistit, co je za danou výpovědí, proč to autor natočil a proč to natočil tak, jak to natočil. Prostě zapnout vlastní myšlení a vyhledávací schopnosti.) (25.03.2023)

Už 8minutový úvodní záběr na detail obličeje funícího pána nepřitažlivého zevnějšku dával na vědomí, že půjde o něco jiného. Tak dlouho bych se nedokázal se zájmem dívat dokonce ani na pohlavní úd ženy, ba dokonce ani na ten svůj. Abyste si film užili, tedy ponořili se sami do mírné meditace, tak je třeba, abyste svůj zrak upřeli na mnicha a nevěnovali pozornost jeho okolí. Bohužel jsem na to přišel až ve 40. minutě. Poselství snímku bylo zřejmé a pán v červeném by zasluhoval pokutu za rychlost! Experiment to byl zajímavý, ale já už má z této oblasti na delší dobu odexperimentováno. (30.03.2018)