Shi shen
The God of Cookery
Kamera:
Jingle MaHrajú:
Stephen Chow, Christy Chung, Keith Siu-Kei Lee, Vincent Kok, Suet Lam, Man-tat Ng, Karen Mok, Tats Lau, Clarence Hui, Kar-Ying Law, Mark Yiu-fai Cheung (viac)Obsahy(1)
Stephen je slavný kuchař pyšnící se titulem Bůh Vaření, který vede svůj řetězec restaurací. Každý rok dělá porotce v turnaji o svůj titul, nikdy však nikdo nesplní jeho podmínky. Až jednoho dne šéfkuchař Tong na veřejnosti odhalí, že Stephen je podvodník, převezme jeho titul i restaurace. Zničený Stephen musí s pomocí pouliční kuchařky Turkey začít odznovu a dokázat všem, kdo je pravý Bůh Vaření. (Raztubyl)
(viac)Recenzie (20)
Tvrdím to sice po dokoukání každého dalšího filmu Stephena Chowa, ale je to pravda - tohle je nejujetější věc co jsem kdy v životě viděl. Na klasické Rocky III schéma (či Kickboxer, Blades of Glory schéma... dosaďte zkrátka oblibence) nabalil kung-fu vaření a je to zase tak zvláštní až taky extrémně originálně vtipné. Ty hodně divné věci už z hlavy asi nedostanu. 75 % ()
Stephen Chow jako Stephen Chow je God of Cookery ve filmu God of Cookery, který je asi tak stejným stylem padlý na hlavu jako Kung-fu mela a další. Celým svým pojetím a už i úvodními titulky velmi odkazuje na klasické hongkongské akční filmy plné velkých hrdinů, co se postaví za kamarády a plné přerodů postav od frajírkovství k prozření atd. atd. prostě jako tradičně, až na to, že tu nejsou žádné meče a pistole, ale vařečky a pánve. Celé je to pochopitelně úplně ujeté a plné buď přisprostlých nebo totálně šílených vtípků ve stylu odehnání největší fanynky, rozjíždění vlastní restaurace až po mosazné muže šaolinu. Kvalita těchto vtipů pro mě ale tentokrát dost kolísala zvlášť v první polovině filmu, kdy to prostě bylo občas trochu i nuda, ale tak třeba ještě nemám nakoukáno a třeba to taky bylo těmi úplně děsivými titulky, co jsem k tomu měla. Ve druhé polovině to už je lepší a nejlepší to je při finálním souboji o to kdo bude Bůh kuchařství, který měl nejvíc to šílené vaření u kterého lítají suroviny vzduchem, maso se klepe kungfu pěstí a smaží se vnitřní kungfu silou. A právě to bláznivé vaření na tom bylo to nejzábavnější, jenže překvapivě ho ve filmu zas tolik nebylo, což pro mě osobně bylo tak trochu zklamání. Přemýšlela jsem kolik tomu dát a dokonce se to chvílema pohybovalo i kolem trojky, protože Kungfu mela se mi líbila mnohem víc, ale nakonec to bude čtyřka přinejmenším proto, že je to dost originální a ulítlé a taky si tam hrajou pingpong s masovýma kuličkama, takže tomu tentokrát dáme čtyřku a bude to :). ()
Kdyby si člověk připravoval jídlo jako v God of Cookery, asi by si naporcoval ruku a ještě se opařil... Při vaření ultimátních pokrmů, po jejichž převalení v ústech ochutnávači padají do mblob, je přece důležitý efekt a estetický dojem. Co se týče kuchařské ekvilibristiky a prořízlé huby, na "Boha vaření" Stephena Chowa nikdo nemá... A když má za zády drsnou slečnu Krůtu a společně ukuchtí elastické "čůrající hovězí knedlíčky", všichni kuchaři světa budou žebrat o recept... God of Cookery je typicky ujetá hongkongská komedie a navrch Chowova exhibice. Což znamená kanonádu gagů, zhusta podpořených triky, jež jsou někdy na hraně či za hranou stravitelnosti. Až se chce člověku nevěřícně kroutit hlavou... Fandové Shaolin Socceru a Kung-fu Hustle tohle zvláštní dílko zřejmě slupnou jako jednohubku. A fanoušci dobrého jídla? V mém případě není co řešit! :-) ()
Ještě před dobou gastro pořadů a glorifikace kvalitního jídla v životě i v televizi vznikla tahle crazy komedie o kuchařích a kulinářské soutěži. Když pominu zub času, tak mne to jako něco k zasmání absolutně míjí. Nicméně ten námět zaslouží malé plus a zřejmě tento film byl inspirací pro jiný hongkongský film Bitva kuchařů (2017) , který je naopak gastrodokonalost sama ()
Galéria (11)
Fotka © Star Overseas
Být bohem vaření (nehledejte v tom dvojsmysly, vážně jde "jen" o jídlo) není žádná sranda. Musíte umět vyrobit tu nejlahodnější krmi, udělat pořádnou show a ještě přitom zpeskovat konkurenci. Proto je pro Stephena Chowa jednodušší všechno připravit předem a sehrát to "pro diváky". Jeho kuchařské schopnosti ve skutečnosti nestojí za nic, spolupracovníci ho nenávidějí a podvody jsou u něj, ve spolupráci s mafiánským bossem (klasika pro Ng Man Tata), na denním pořádku. Jenže to už dlouho nepotrvá. Jeho mafiánský kolega mu podstrčí absolventa Čínské kuchařské akademie a ten hongkongskou hvězdu rychle usvědčí z neschopnosti. Následuje pád až na dno, až k žebrání o jídlo na čínském tržišti. Tam Stephen potká ohyzdku Karen Mok, která drží pod krkem místní gangstery a ještě umí skvěle vařit. Takže Stephen dostane najíst a za odměnu se v kritické situaci mimoděk vytasí s geniálním nápadem. Spojit dva recepty konkurenčních gangů pouličních kuchařů, aby tak mohly vzniknout chcací kreveto-vepřové kuličky, které jsou křehké i elastické (dá se s nimi hrát pinčes), chutné a vždy čerstvé. Nový výrobek slaví úspěch, když je náhodně objeven bandou pacientů místní nemocnice. Chow a jeho parta se tak rychle dostává zpátky na vrchol, ale komerční úspěch mu zpátky k titulu Boha vaření nepomůže. Odjíždí do Číny, aby tu našel onu slavnou akademii a vyzval na souboj svého bývalého poskoka. Ááno... tentokrát to vypadá setsakra originálně, co? A to ani nemusíte být fanoušci Prima vařečky. Takže raději pomineme existenci Harkova Chinese Feast (o dva roky před God of Cookery), abychom si nekazili chuť, že? Ale vlastně je všechno v pořádku, vždyť Stephen Chow potřebuje co nejvíc materiálu, ze kterého by si mohl dělat legraci. A tady se objevuje spousta terčů, včetně vděčného Shaolinského kláštera (který je ve skutečnosti i ideální školou pro kuchaře). Musím se přiznat, že jsem God of Cookery po prvním zhlédnutí považoval za další Stephenovu "splácaninu" (pro někoho to může být i kompliment), ale s mírným odstupem musím uznat, že ten film má nepopsatelné kouzlo a jeho drzost v navazování jednotlivých gagů na sebe je až nevídaná. Navíc se tu objevuje řada Chowových dvorních herců, v malých, avšak dokonale účinných roličkách. Dodnes se sice nesměji gagům, ve kterých má větší či menší roli Karen Mok... ne kvůli ní samotné, ale její postava je typickým Chowovým archetypem - nadměrně vyvinuté/křivé zuby, spousta make-upu při snaze zaujmout apod. Tenhle přísně čínský humor je pro mě pořád ještě příliš daleko (při Chowově knockoutu školačky, která mu přichází blahopřát k otevření nové restaurace, jsem se ale mlátil smíchy ještě minutu poté). Právě proto je pro mě většina Chowovek jen sledem lepších a horších gagů. Možná je to zabedněnou evropskou povahou a lpěním na příběhu, který alespoň pět minut dává smysl (ale co chcete od žánru "nonsense komedií"? ;) a touze po vyvážených vtipech, ale krom Shaolin Soccera zůstaly všechny mé požadavky (možná až moc přísné), které jsem na Chowovky kladl, nevyslyšeny. Některé z před-soccerovských filmů byly víc než solidním kompromisem (Fight Back to School) a řadí se k nim i Kung-Fu Hustle, ale... pořád to nebylo ono. Chtěl jsem toho vážně příliš? Čert ví, každopádně na sobě po God of Cookery pozoruji, že čím víc se k tomu filmu vracím, tím víc mě baví (a nejde jen o pár "vyvolených" scén, člověk se naučí ocenit i drobné detaily napříč celým filmem). Je tohle "ono"? Povedlo se Chowovi konečně uchvátit i moje skrz naskrz okoralé a náročné srdce filmového soudce, který pálkuje filmy stejně nemilosrdně jako Chowova postava peskuje v úvodu nebohé kuchaře? Nejsem si sakra vůbec jistý, ale... fakt se mi to docela líbilo. Vzhledem k tématice filmu je to ironií, ale prostě tomu musíte přijít na chuť. Možná jsem konečně po deseti (plus mínus) filmech pochopil, v čem tkví Chowova genialita, nad kterou sténají miliony Asiatů. Nebo prostě Stephen zas jednou natočil vynikající film. Tak či onak... opatrná, ale hodně zamilovaná sedmdesátka. Ochutnejte sami. 70% () (menej) (viac)