Krajina búrok

Celovečerní debut maďarského režiséra Ádáma Császi je silně atmosférickým dramatem o třech mladých gayích, kteří zápasí se svou sexualitou v homofobní atmosféře dnešního Maďarska. Film podle skutečné události ukazuje, jak prostředí plné nenávisti a omezenosti ničí životy a k čemu takové okolí a výchova mohou člověka dohnat. (03.06.2014)

Země bouří mi v mnohém připomínala Zkrocenou horu - divák je svědkem postupně vznikajícího vztahu, jenž ale rozkvétá v době a prostředí, jež mu nejsou nakloněny, ať už jde o všudypřítomný vztyčený ukazováček ze strany církve, nebo nepřející venkovany, kteří nemají a nechtějí mít pro podobné vztahy pochopení. Jistý potenciál zde byl, nicméně i tak mi snímek přišel dialogově poněkud plochý, což je škoda. Samotné vyvrcholení bylo překvapivé a šokující, ale nedokázalo vytáhnout celý příběh z vod všednosti, v nichž se po většinu děje pohyboval. (12.04.2020)

Mladý fotbalista se vrací po neúspěšném zápase z Německa na rodný maďarský venkov. Venkov pro gaye většinou nebývá idylický a platí to i tady. Tři mladí gayové si potřebují ujasnit, kdo koho miluje, kdo s kým chce zůstat. (Jeden si potřebuje ujasnit i sám sebe.) Kamera a minimum dialogů umocňují atmosféru filmu. Příběh pozvolna plyne ke svému zdánlivému happyendu. Avšak venkovská komunita má široce otevřené oči, rodí a modifikuje své členy – gaye (i ty nepřiznané) nevyjímaje. Dramatický konec filmu jakoby se nehodil k jeho předešlému pomalému a lehce unylému příjemnému tempu. Zde však podle mě přesně zapadá. Neřešitelný konflikt – tenze, kterou jeden z hlavních hrdinů má, se může zmírnit jen jediným způsobem a to tak, že zmatek, bezvýchodnost situace, zlobu (na sebe i okolí) nasměruje dovnitř proti sobě anebo ji nechá vytrysknout vně. Konec filmu si tak v ničem nezadá s konci antických tragédií. 90 %. (19.10.2015)

Zádumčivá tragédie ze soudobého chudého maďarského venkova, která přesně ilustruje popularitu tamních pravičáků a že si matka před vyzrazením synovy orientace měla uvědomit, že tohle v kombinaci s křesťanskou výchovou nepovede k tomu, že zmíněného syna jen zavrhnou, ale i zmlátí, znásilní, popálí a pochčijou. A nechci obviňovat oběť ani omlouvat pachatele, ale závěr se mi zdál i logický – byl to způsob, jak se zbavit své "slabosti" a znovu získat aspoň náznak respektu okolí. // 75% (01.10.2021)

Jak si někdy ani nevšimnu, že už přes půl hodiny nikdo ve filmu nepromluví a vůbec mi to nevadí, tady by mi možná nějaký ten dialog navíc naopak vůbec neuškodil. Zase je to jeden z těch případů, kdy samotný příběh (i když je based on a true story) zdaleka nepokryje tu stopáž a ta výplň to taky nezachrání. K tý bych chtěla jen říct, že jakkoli krásné okolí to bylo, víc obvious to udělat fakt nemohli. Takže za mě se bouře opravdu nekonala. Snad jen ještě dodám - za dobrotu na žebrotu tady platí dvojnásob. Lust/love umí pobláznit, né že né. (25.02.2015)