Obsahy(1)
„Neuzavřeným zkoumáním energií a rituálů vycházejících z různých pracovních prostor" nazývá režisér Denis Côté svůj esejisticky pojatý snímek. Zachycuje v něm pracovní i odpočinkové aktivity různých dělníků, které ukazuje v pestrých i monotónních činnostech. Ať už jde o obrábění součástek, nebo konstruování myšlenek, odhaluje nám věci v procesu, podobně jako je přiznaným intelektuálním procesem i samotný film. Ten není čistým observačním dokumentem a lze v něm nacházet množství autorských voleb. Côté své protagonisty čas od času nechá pózovat (a v syrové stylizaci připomene třeba Ulricha Seidla), jindy záměrně potlačuje jejich promluvy. V zachycených činnostech pak nenachází nedostatky a podobně precizně staví i samotnou filmovou úvahu o možnostech naplnění lidského života, jehož podstatnou část tvoří právě práce. Její pozorování je zde naplněno stejným vnitřním pnutím jako intelektuální úvahy. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Recenzie (3)
Kviff 49. - Tohle bylo mých nejhorších, nebo nejlepších 70minut v mém životě. ()
MFF KV 2014 Tři slova: člověk, stroj a práce. Minimalistický snímek z prostředí několika neosobních a zautomatizovaných pracovišť, nutící k zamyšlení nad prací jako takovou i smyslem našeho snažení. Zařadil bych ho jako povinné promitaní lidem, kteří prací pohrdají. P.S. Pobavil mě komentář slečny vycházející ze sálu po promítání: "Nevěřila bych, že takhle ještě někdo může v 21. století pracovat!" ()
Beru jako svou vlastní vinu, že se mě Côtého koláž statických obrazů z pracovního dne dělníka citelně nedotkla; k luštění postmoderních (meta?)významů jsem jako obvykle nějak nesebral sílu. V zjevnější rovině mi víc sedí díla takového Geyrhaltera, Glawoggera, Kossakovského nebo Zhao Lianga. ()