Čečenské pohlednice

Vypálené domy, rozbombardované ulice, matky oplakávající své mrtvé děti, masové hroby plné zohavených těl. Na sto videokazet a plné igelitové tašky fotofilmů s podobnými záběry již dokázalo vyvézt z Čečenska několik žen sdružených v organizaci nazvané Válečné echo. Pomocí této dokumentace se snaží podpořit žaloby čečenských civilistů, kteří se obrátili na Mezinárodní soud pro lidská práva ve Štrasburku. Duší organizace je padesátiletá Zainap – střídavě dokumentuje situaci v Čečensku a v uprchlických táborech v Ingušsku, převáží fotografie a nahrávky do Ruska a Německa a bojuje za práva Čečenů po celé Evropě. Spolu se svými kolegyněmi se snaží udělat pro svou zemi, co se dá, a dokázat světu, že čečenský terorismus je zoufalou reakcí malé skupiny lidí, nikoliv celonárodní koníček. Dokument švýcarského režiséra Erica Bergkrauta vznáší řadu znepokojivých otázek. Opravdu se dá ruská vojenská přítomnost v Čečensku nazývat protiteroristickou operací, když při ní od roku 1994 zemřelo přes třicet tisíc dětí a dalších několik set civilistů? Měl pravdu čečenský prezident Ahmed Kadyrov, když tvrdil, že Rusko konflikt nechce ukončit, protože z něj ruská armáda těží? Kdo a proč na něj o pár měsíců později spáchal atentát? A dokáže OSN Čečenům vůbec někdy pomoci, když v Radě bezpečnosti disponuje Rusko právem veta? (Jeden svět)