Pořád jsem to já

Všetko okolo Julianne, teda Alice, bolo bezchybné. Jediná škoda je, že sa nenechalo viac priestoru aj vedľajším postavám. Alicina choroba sa netýka totiž len jej samotnej, z veľkej miery ovplyvnila aj ich životy. Ich pocity, vysporiadanie sa so situáciou, hnev-súcit-pochopenie, to všetko tam bolo len veľmi okrajovo. Veď ak matka/manželka pred vašimi očami postupne začne zabúdať vaše mená, tak to s vami predsa riadne zahýbe. No aj napriek tomu, vďaka výkonu Julianne Moore stále veľmi dobré. Z fleku by som jej za tento výkon dala Oscara. (16.01.2015)

Julianne Moore zde měla velice těžký úkol, ale s velkým přehledem jej zvládla a naprosto zaslouženě si za tuto roli odnesla filmového Oscara. Celý film se sice točí pouze kolem hlavní hrdinky, ale chemie a znázornění rozpoložení celé rodiny či spolupracovníků působí velice důvěryhodně, a co je důležité, není to přehnané. Režiséři netahají z diváků slzy násilím, ale velice názorně představují krutost Alzheimerovy choroby. /80%/ (Kino - Prom.) (19.05.2015)

„KÉŽ BYCH MĚLA RAKOVINU"… /// Od samého úvodu můžeme sledovat, jak se padesátiletý profesorce lingvistiky Alici, postupně mění život. Nastupující demence nezasahuje pouze ji, ale je testem pro veškerý rodinný vazby. Připravte se na smutnej příběh, kterej nutí k zamyšlení, co by bylo, kdybych já… Je poznat, že Richard Glazer uplatnil svoji zkušenost s onemocněním mozku. Ovšem filmu vládne Julliane Moore. Minimálně nominaci na Oscara by měla mít v kapse. Až pak je tu příběh, a jako třetí v pořadí stojí za zmínku Kirsten Stewart, jejíž hereckou kariéru obdivuju stále víc a víc. To jsou tři důvody, které dělají film lepším a kvůli kterým stojí film vidět. Rozhodně si připravte kapesníky. Minimálně kvůli jednomu z nejdojemnějších filmových proslovů. Tohle se nemusí prožít, tohle stačí jenom vidět, /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Ještě jsem to já“, kterou napsala Lisa Genova v roce 2007, neznám. 2.) Stará se přestala vymlouvat na bolest hlavy, ale na to, že zapomněla. 3.) Thx za titule ,,jakubik.v“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (06.01.2015)

J. Moore to zahrála výborně. Škoda, že scénář byl navzdory proklamacím jedním velkým klišé, melodramatickým konstruktem toho, jak logicky uvažující mysl bod za bodem předkládá schéma úpadku osobnosti, aniž by ho skutečně sledovala v plné trýzni, ať už zevnitř, anebo aspoň poctivě zvenčí. *** Tak se nám Alice jednou počůrá, hned v půlce, aby bylo jasno, že jistá degradace pokračuje, a pak už to nikdy neuvidíme, jako by se to nedělo. A tak je to se vším. Jen si tak jemnocitně, decentně vypočítáme v dramatickém oblouku, co všechno (ale ve skutečnosti ani zdaleka ne všechno, ani polovinu, a už vůbec ne tu horší - a především, aniž by se to dohromady v čase exponenciálně umocňovalo) takový úpadek osobnosti obnáší, a to pěkně příjemně, v kruhu chápavých a skvělých a milujících rodinných příslušníků, v prostředí, kde je navíc bohatě peněz, aby se zaplatil veškerý luxus a nebyl vidět a cítit ani stín z celé nezbytné škály ponížení, hanby, viny, vzteku, skutečně doléhavé tíhy, která takové případy pokaždé provází, bez ohledu na to, jak je kolikrát neopodstatněná. *** Pro ty, kteří nechtějí mlsat rozpustné smetanové melodrama s oříškovou příchutí, doporučuji jiný snímek, brilantní, neúhybný, věrně krutý i krásný, a právě proto i o to jímavější, oč reálnější (byť nakonec s fantaskně surreálnou odměnou): Hannekeho zatím poslední a snad dokonce i jeho vrcholný film Amour (2o12), byť tohle se mezi jeho posledními díly rozhoduje nesnadno (Bílá stuha a Čas vlků jako by s Láskou tvořily uhrančivý triptych, diamantový vrch). (31.03.2015)

Dávam tomuto filmu 5 hviezd. Najmä pre tému, ktorú si rozhodol spracovať, pre skvelý výkon v podaní Julianne Moore a pre jej manžela v podaní Aleca Baldwina. Treba si priznať, že keď sa film sústredí na Alice (Julianne Moore), tak film nám dáva veľa srdca, veľa energie a veľa silných momentov. Reč, ktorú si pripraví a už si ju musí podčiarkovať, aby vedela, kde má pokračovať je jeden z najlepších momentov filmu. Rovnako ako aj záver, keď objaví správu od seba samej, keď bola ešte pri zmysloch. Dialógy s jej manželom sú uveriteľné, majú chuť a energiu a dodávajú filmu príjemný pocit. Ale film nie je celkovo o tom, že? V prvom rade si povedzme o Kirsten Stewart v roli jej najmladšej dcéry. A priznajme si, vždy v nej vidíme Kristen Stewart, ktorá kdesi hľadá svojho Roberta Patissona. Jej výrazy, pootvorené pery... to sú jej typické gestá. A hoci sa snaží postave niečo dať, nie je v tom úplne najlepšia. Keď si vezmeme jej ostatné deti, tiež sa do filmu zapájajú málo a nedávajú mu nič moc. Ale podľa mňa je to skôr hľadanie chybičiek krásy. Mňa osobne to výrazne nerušilo od toho, aby som film sledoval. Možno by som Kirsten jednu hviezdičku stiahol, ale Julianne Moore si tých 5 zasluhuje. A preto jej ich venujem. Myslím si, že film môžem spokojne doporučiť každému, kto má rád filmy zo života, kde sa treba vyrovnávať s niečím tragickým. (03.03.2015)