Mokrina

Spoilery. La Isla mínima je ukážkou, či skôr potvrdením dlhodobého komerčného potenciálu španielskej kinematografie, ktorá je aktuálne v kurze. Má to však jeden háčik. Podobne ako v prípade súčasného trendu populárnych severských detektívok, záujem sa koncentruje predovšetkým okolo žánrovej produkcie. Autori tak zostávajú skôr v pozadí, a i keď mená ako Jaume Balagueró či Jaume Collet-Serra nie sú divákom neznáme, častejšie ako "Videl si už ten nový Balagueróv film?" počujeme frázu "Videl si už ten nový španielsky horor?". La Isla mínima je práve výsledkom pokusu o temnú kriminálku západného strihu, ktorá sa však zároveň opiera o historický kontext Španielska 80. rokov. Snaha uspokojiť domáce i zahraničné publikum je zreteľná i v castingu (Raúl Arévalo a Antonio de la Torre spolupracovali s Pedrom Almodóvarom či Álexom de la Iglesia) a čerpaní inšpirácie mj. zo svojho amerického proťajšku, True Detective. Primárnou zbraňou filmu je kamera Alexa Catalána, ktorá sa občas vytasí so zručným steadicamom či uhladenou interiérovou kompozíciou. Našťastie sa vo chvíli, keď sa odlepí od zeme, oprostí i od prázdnej efektnosti. Topografické letecké zábery totiž nie sú len zdrojom toho prchavého vnemu, prezývaného atmosféra (ktorým sa film snaží zapôsobiť), ale starajú sa o expozíciu a priame vymedzenie prostredia. Dôraz na tieto zložky sa pochopiteľne odráža v menšej pozornosti ostatným. Príbeh sa nesie v duchu šablón a priznaných vzorov, no jeho skutočným problémom je nezvládnutá dramaturgia. V dôsledku toho sú postavy, i keď sa to film zo všetkých síl pokúša zakryť, takmer do samého konca plochými figurínami. Mnohé postranné motívy sú tu celkom zbytočne, keďže vyšumia do stratena a z deja nenápadne a bez vysvetlenia miznú (telefonáty Pedrovej manželky, jeho vzťah k autoritám, málo využité rozdiely v osobnostiach protagonistov, náboženská symbolika, vizuálne premietnutá i do výškových záberov, minimálne jedna scéna z baru). Vinou nedôsledného rozprávania som mal dojem, že sa detektívovia k rozuzleniu dostávajú skôr akoby náhodou, než trpezlivým vyšetrovaním. Čo ma však núti hodnotenie zaokrúhliť smerom hore, je bezočivý, podpichovačný záver, ktorý sa vysmieva hlavnému hrdinovi priamo do tváre a kričí: "Tak čo, ako sa ti pracovalo s masovým vrahom?" Hriechy minulosti a bývalých režimov ostávajú zakryté pod nánosmi blata, ktoré nezmyje ani neustávajúci hustý dážď. 65% (30.01.2015)

Nevšední kombinace temného thrilleru a vyprahlé, sluncem vysušené španělské vesnice. Dvojice detektivů se musí poprat nejen s brutálními vraždami mladých holek a pletencem vztahů mezi obyvateli prašného zapadákova, ale taky se stíny vlastní minulosti. A byla by to průměrná krimi, kdyby ji neopepřila retro atmosféra, většinou hezký, místy úchvatný vizuál a hlavně několik intenzivních scén s kultovním potenciálem (noční honička, závěrečný hon v rákosí). Jo, a horda něžných hipísaček. Me gusta. (22.01.2016)

Děj filmu se odehrává v roce 1980, v období po smrti generála Franka, jehož režim býval mnohými označován jako fašistický. Dva ideologicky rozdílní detektivové, mladší Pedro (Raúl Arévalo) a starší Juan (Javier Gutiérrez) jsou povoláni z Madridu do zapomenutého bažinatého zapadáková na jih země, který je znám jako Marismas del Guadalquivir. Zde už několik let řádí neznámý vrah, který unáší, mučí a zabíjí místní dívky. Všechny dívky mají společné to, že se znaly nebo chodily s pohledným Quinim (Jesús Castro), který jim měl pomoct dostat se z města. Místo toho ale všechny skončí mrtvé. Podaří se oběma detektivům překonat osobní rozdíly a dopadnout vraha včas, než zabije další dívku? Režisér Alberto Rodríguez pochází ze španělské Sevilly v Andalusii. Svůj předchozí film, městský thriller Zásahová jednotka č. 7 natočil v rodném městě. Ve svém dalším filmu se přesunul o něco jižněji do močálovitého prostředí andaluských bažin, které byly ideálním "podhoubím" pro temně laděný detektivní thriller situovaný do temných let postfrankovské diktatury. La isla mínima je "vzorově ukázkově" natočený noir thriller a také je ukázkovým příkladem profesionálně zvládnutého řemesla. Od propracovaného scénáře, který se soustředí na rozdílné charaktery obou detektivů, stejně jako na politický podtext doby, v němž se postavy pohybují. Jejich charaktery tu nejsou černobílé, a žádná z postav není vyloženě kladná. Stejně jako všichni protagonisté příběhu, i oba detektivové mají své mouchy. (05.05.2021)

Solidně rozepsaná látka ze špinavého světa vražd s místy hutnou atmosférou a permanentně pomalým tempem. Nesourodá dvojka detektivů vyšetřuje na rozpáleném venkově sérii sexuálně motivovaných zločinů. Navíc v dobách politicky složitých post-fašistického Španělska. Asi to bylo mým aktuálním rozpoložením, každopádně dva metry vysoko jsem neskákal a ve výsledku to celé vnímal jako místy slušný thriller s divnou pachutí na jazyku. Nic víc, nic míň. (28.12.2019)

Tak tohle byla atmosférická jízda od začátku až do konce ! Na Mokřinu jsem se chystal již mnoho let, zdejší komentáře totiž slibovaly kvalitní detektivku jako ze staré školy. A musím s ostatními recenzenty v tomto souhlasit. La Isla Miníma fakticky patří za poslední roky v rámci krimi k tomu nejvydařenějšímu. Nehraje si to na nějakou zapeklitou zápletku s mnoha vedlejšími příběhovými odbočkami, nedočkáte se zde akce, ústřední dvojice neutrousí za celý film žádný vtip, ale soustředí se to jen a jen na rozpracování obou hlavních charakterů a zejména pak na sériové vraždy spáchané v jedné odloučené španělské vesničce. Ten špinavý a zašlý look filmu prospípal na plné čáře, se zasazením do 80. let podle mě snímek získal náboj navíc (nevím, proč tomu tak je, ale detektivky odehrávající se ve starší době mám radši). Dialogy jsou chytře napsané, pro diváka atraktivní, jednoduše vás nenechávají chladnými. Panoramatické záběry ze vzduchu tomu dodávají punc dokonalosti. Jinak závěr ucházející, nahánění vraha perfektní.....skončí to docela otevřeně, opravdu se zde nejedná o nějaké ideální zakončení, kde všichni zúčastnění budou spokojeni. Ale takový závěr se sem hodil. A to velice. Za mě poctivých 8/10 (20.02.2021)