Chi l'ha vista morire?

Sekvence úvodních titulků slibuje víc, než kolik Ladův žlutovzrušoun úhrnem poskytne : proti Benátkám snímaným s citem pro atmosféru a detail a v projevu sympaticky střídmému Lazenbymu (jedinému jednorázovému z filmových Jamesů Bondů) stojí slabiny scénáře, citová nezúčastněnost tvůrců (tedy pokud neslouží společenskokritickému záměru, mně uniknuvšímu) a nakonec i Morriconeho dětský sbor, který mi potřetí už nezněl tak účinně jako poprvé a pošesté mi obracel oči v sloup. Tím nejpozoruhodnějším na "Kdo viděl, jak umřela ?" pro mě nebyl některý z kladů snímku, nýbrž skutečnost, že se hned v několika podrobnostech shoduje s (o rok mladším !) "Teď se nedívej". Nejde o prvky zásadní, a přece... U režiséra Roegovy velikosti mě něco takového zaskočilo. (06.07.2015)

Jediné co se dá tomuhle prostinkému giallu přičíst k dobru je občasná fajnová práce se širokoúhlým formátem. Jinak je to příběhová bída, podivně zkratkovité budování napětí, mdlé herecké výkony a hlavně absence pořádných mordů. Pár figurín a atraktivní prostředí s jednou pekelně hot kočkou to v žádném případě nezachrání. (16.04.2007)

Šablónovité giallo, kde je jediným odklonom od tých najzákladnejších pravidiel a klišé žánru azda len to, že sa tu vraždia (aj) deti. Inak všetko vrátane vyvrcholenia a motivácií sú ako z počítačom vytvoreného generického gialla. To klišé je ale na filmové plátno prevedené celkom zručne, kamera je príjemná, hudba divoká, ženy krásne, no najmä atmosféra zimných Benátok je očarujúca. To mesto je stvorené pre horory (viď. Anima Persa). (12.11.2020)

Aldův teprve druhý film a již druhé giallo (po "Short Night of Glass Dolls", které jsem zatím neviděl), opětovná spolupráce s hudebním géniem Morriconem, viz jeho první již zmíněný film, poté ještě následoval rape and revange exploitation "Night Train Murders". Děj je prostý a příběh nikterak originální, je tu hodně klišé, tady bych souhlasil s komentářem od uživatele Tsunami_X. Nicméně film si od začátku až do konce buduje dobrou atmosféru, první polovina je o něco málo lepší, nudné části filmu netrvají dlouho a nezpůsobují tak nějaké problémy, jen nějaké to malé občasné přerušení. Filmů s dějovým schématem vraždy dítěte, kdy rodiče začnou vyšetřovat na vlastní pěst, ať už pro neschopnost policie či jiný faktor, jsem pár už viděl. Bývalý James Bond George Lazenby v roli smutného a velmi rozčarovaného tatínka podá dobrý, jemný výkon, jeho odcizená manželka Elizabeth (krásná a sexy Anita Strindberg) v hodně civilní roli rovněž překvapila, troufám si říct, že ze všech jejích giall, v nichž byla jednou z předních hereček spolu s Edwige Fenech nebo Florindou Bolkan, ji to zde nejen nejvíc slušelo, ale její výkon mě opravdu mile překvapil. Film se vyplatí sledovat a dokoukat ho až dokonce už jen díky opravdu famóznímu a nezapomenutelnému Morriconeho velmi efektnímu, děsivě a silně znervózňujícímu hudebnímu doprovodu (dětský chorál), který se parádně hodil a splynul s celým filmem v jeden pevný celek, ač po technické stránce toto zas nebyl až takový zázrak, téměř odzbrojující účinek ale měl, to bezpochyby. Soundtrack vyšel viz zde : soundtrack: www.amazon.com/gp/product/B000KZRKGW/. Zpět k filmu; filmu dominuje bezesporu jeho krásné umístění, lahodná scenérie omšelých Benátek zahalených do jemného mlhavého oparu, film je místy poutavý, napínavý a velmi atmosférický s rušivými elementy. Nepatrný vliv s Roegova mysteriózního thrilleru "Don't Look Now" tu byl znát. Dále obsahuje všechny ty typické giallo elementy, znepokojující a překvapující spletité spiknutí, někdy však hodně matoucí, nahotu i decentní sex, grafické násilí (vražd a krvavých scén tu ale moc není a když už, tak nejsou zas tak zajímavé a originální). Film je rovněž i vizuálně velmi přitažlivý, netradiční zabiják oblečený jako žena v černém závoji byla docela trefa do černého...Velké malé překvapení, stylové (jak pro koho), ale za víc jak tři to, bohužel, nebude, možná časem své hodnocení přehodnotím a filmu si začnu víc vážit, stalo se tak už několikrát. Uvidíme... (05.06.2010)

Hudba Ennia Morricone pozvedá některé scény z obyčejných na umělecké, bohužel to ale neplatí pro celý film a je to sakra škoda. Aldo Lado totiž hlavní prvky žánru využívat umí a začátek je více než sympatický. Jenže po skvělém začátku, a sice ve chvíli, kdy začíná vyšetřování vraždy, napětí i zábava povolí a do tempa se již znovu nedostanou. V podstatě tak jako v předchozím (a debutním) filmu La corta notte delle bambole di vetro, ani tímto filmem se Ladovi nepodařilo vytvořit dílo, které by mělo šanci stát se ve svém žánru výjimečným, i když to po určitou dobu vypadá slibně. (12.03.2010)