Běž!

První láska, hledání sebe sama, problémy s vlastní minulostí, národností i rodinou. Tím vším mladík Sugihara proběhne ve filmu Go. Agresivní vizuál, zrychlovačky, zpomalovačky, všechno tu najdete. Pokud se Vám líbili o 3 roky mladší korejští Flying Boys dejte i Běž! šanci. 75 % (23.11.2008)

Tento film sice rozobera znamy konflikt korejskeho a japonskeho naroda, ktory ma korene v historii, no ako celok je to vlastne drama o dospievani znazornujuca situacie, ktorymi si presli, ci prechadzaju aj mnohi z nas. Preto je velmi lahke si najst sympatie ku hlavnemu hrdinovi a jeho zazitky (laska, odcudzenie, hladanie miesta v spolocnosti) s nim prezivat. Zo zaciatku sa moze zdat ze snimok sa nesie v odlahcenej, nadsadenej atmosfere, no z omylu vas rychlo vyvedu sceny, ktore vas prekvapia svojou drsnostou. Takze nie, toto nieje ziadna oddychova zabava, ale posobiva drama plna emocii. (9/10) (16.10.2008)

Jak si žije dospívající Korejec v Japonsku? Cítí se být více Japoncem, nebo Korejcem? Kde je jeho místo ve světě? Kdo jsou jeho přátelé a lásky? Jak žít s japonským a korejským rodičem? Dvě hodiny s Go jsou opravdu výživné. Člověk zvyklý na hollywoodské pojetí filmu o dospívání "outsidera" bude poněkud zaskočen. A to jak japonským stylem vyprávění/scén, tak i obsahem. Je to tvrdé, drsné a až moc reálné. A díky tomu je to i nadmíru sympatické. Go má své vrtochy, ale i tak je to kousek, co stojí, pokud máte alespoň trochu rádi japonsko/japonskou kinematografii, shlédnout. (23.08.2015)

Goučko je film neuvěřitelně fádní a bez jakýchkoliv emocí. Nebo je to možná jinej level. A to má přitom slušné ambice. Ve výsledku je to film nemastný, neslaný, trošku vtipu, trošku vážnosti, trošku romance, trošku akce, ale nic, co by vás (mě) omlátilo o zem. Také chybí jakákoliv gradace. Po polovině promítání začla vítězit nad japonským rváčem paní nuda se slečnou únavou a o to není to, co bych zrovna od dobrého filmu očekával. Zklamání. (17.01.2008)

Asi tak prvních pět min. (akční scénka v tělocvičně + masivní záběr na Sugiharovo, tušim, botky a fusky Nike) jsem si říkal: "Tak tohle bude největší s***ka Eiga-Sai, možná ani nedokoukám". A ono to potom už bylo celou dobu jen dobré. Téma těžkého údělu přistěhovalců nedostalo (zaplaťbůh) více prostoru, než je třeba a do filmu se vešlo překvapivé množství obsahu. Nás, obyvatele postsocialistického sektoru, navíc potěší scénky ze školy v SK:) (21.01.2008)