Nonstop party

Obdobně jako později v Tristramu Shandym zde Coogan coby Tony Wilson předvádí, jak být postmoderní v době, kdy to ještě nebylo v módě (pravda, v době Laurence Sterna to nejen nebylo v módě, ale prostě nebylo). Control je solidní film o Joy Division, ale obzvlášť ve světle této neuvěřitelné jízdy je vidět, jak těžkopádně natočený snímek to je, byť podává velmi autenticky vypadající dobové obrázky. Zde se ovšem ty obrázky hýbou a spíš než věrné jsou rozverné, Coogan perlí s obrovskou bezprostředností a přitom jde o dost sofistikovaný humor, v němž je místo pro narážky na Boethia či Williama Morrise i na feťácké vtípky. (11.08.2009)

Hodně, ale opravdu hodně zábavnej náhled na hlavní město dobré muziky- Manchester (už vím, kde jsem se měl narodit). Přestože mám své punkové období už docela dávno za sebou a kromě i zde zmíněných Sex Pistols bych si kapely typu Buzzcocks, The Damned, Chelsea nebo Siouxsie and the Banshees pustil jen stěží, má tahle hudební stránka věci něco do sebe. Každopádně Joy Division (a jejich pohrobci New Order), kteří tu jsou zobrazení jako stěžejní kapela oné doby, to už je jiná písnička. Film táhne především postava Tony Wilsona, kterou tak brilantně zahrál Steve Coogan, z hereckého ansáblu potěší ještě Sean Harris jako leader Joy Division Ian Curtis a taky Simon Pegg v punkerském účesu. Zajímavej, navíc docela edukativní snímek zobrazující vlivná léta co se hudby z UK týče. (16.09.2013)

Nerozumiem punku, nerozumiem drogám a nerozumiem hudobnému biznisu, ale tento film ma skvele pobavil! Zaujímavým spôsobom mi predstavil éru, ktorú som nezažila a priblížil atmosféru, ktorá vo svojej dobe formovala generácie. Steve Coogan hrá výborne a celý vyzerá, že by sa skôr hodil do rokov sedemdesiatych, než do súčasnosti. Všetky herecké výkony sú veľmi prirodzené, vrátane vulgárneho alkoholika Andyho Serkisa. Neviem prečo, ale napriek tomu, že som človek veľmi odlišný od hrdinov takýchto filmov, jednými z mojich najobľúbenejších sú Human Traffic aj Almost Famous - zároveň ich odporúčam do pozornosti tých, ktorým sa páči Nonstop párty a mali by chuť na viac. (09.09.2005)

Joy Division, New Order, Happy Mondays, Clash, Sex Pistols, Siouxsie and The Banshees, Buzzcocks...doba, kdy muzika přicházela stále s něčím novým, kdy se v rámci New Wave rozjíždí punk, new romantic, gothick rock, kytarová indies scéna (Stone Roses, Inspiral Carpets), EBM, ska a postupně taneční scéna a pořád pryč až do doby, kdy všechno začíná jít do kopru a hudební mrtvolu dorazí internet. Při zpětném pohledu více než komedii vidím tragédii, na druhou stranu ta svoboda - sex, drogy a muzika (nejen rock) - se už nikdy nevrátí. Lituji, že jsem nezažil na vlastní kůži anglické kluby té doby, nebo alespoň americký CBGB. Dnešní neposlouchatelné sračky způsobují, že hudba místo vývoje stojí a vrací se skupiny a zpěváci 80.let. Byla to fajn muzika, ale kam tohle povede? Nejlepší je nálet otrávených holubů. ,,Žrádlo pro králíky! Jo, chtěl bych bejt jak voni při šukání, ale to žrádlo stojí za hovno!" (29.11.2013)

Jaké to úžasné vcelku zapomenuté období. Hlavně u nás. Pokud někomu oznámím, že mám rád krom tohohle a tamtoho ještě new wave, tak nedostanu reakci ani po vyjmenování kapel. Factory je na mém žebříčku 'chtěl bych zažít' za Cavern Clubem a Wembley. Cooganova pohlednice z výletu do historie je bohužel (bohudík) asi jen pro lidi, kteří mají aspoň základní povědomí o tomto období. -"Factory Records are not actually a company. We are an experiment in human nature." (19.12.2011)