Nonstop párty
24 Hour Party People
Réžia:
Michael WinterbottomScenár:
Frank Cottrell BoyceKamera:
Robby MüllerHrajú:
Steve Coogan, Shirley Henderson, John Thomson, Lennie James, Paddy Considine, John Simm, Ralf Little, Andy Serkis, Keith Allen, Sean Harris, Enzo Cilenti (viac)Obsahy(1)
Manchester 1976. Na jednom z prvních vystoupení punkové skupiny Sex Pistols se sice schází jen skromné publikum, účinky nového hudebního stylu jsou však ohromující. Nepopsatelný zážitek ovlivní na zbytek života většinu přítomných fanoušků a odstartuje novou kapitolu v dějinách hudby. V čele manchesterské scény se ocitá televizní moderátor Tony Wilson, jenž okamžitě zakládá legendární Factory Records. Vlastní krví sepisuje smlouvu se skupinou Joy Division, která prorazí debutovým albem Unknown Pleasures a hitem Love Will Tear Us Apart. V roce 1980 zpěvák kapely Ian Curtis spáchá sebevraždu, zbytek Joy Divison ovšem pokračuje dál pod názvem New Order. O tři roky později vydávají nahrávku Blue Monday, jejíž obal je tak drahý, že na každé prodané kopii vydavatelství prodělá pět pencí. Přesto se singl stane nejúspěšnějším "dvanáctipalcem" všech dob. Začátkem osmdesátých let otevírá Tony Wilson také jeden z nejslavnějších tanečních klubů Hacienda, dějiště další hudební revoluce, která z pódií smete kapely a nahradí je DJ. Ještě předtím však světu stihne představit Happy Mondays, díky nimž se taneční hudba uvede do světa hitparád. Tuto černou komedii o více než dvaceti letech v zajetí hudby, drog a sexu režisér Michael Winterbottom záměrně vystavěl jako fiktivní celovečerní dokument, v němž hereckou akci kombinuje s archivními záběry. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (94)
Ze "svaté trojice" dotýkající se mých oblíbených Joy Division nahlíží Nonstop párty na problematiku úplně jinak než Control nebo Joy Division a pouze okrajově, což je na jednu stranu trošku škoda, ale na druhou stranu film úplně překrucuje některé skutečnosti, které jsem se dozvěděl v již zmíněných dílech, trošku mě to rozhodilo a byl jsem téměř rozhodnut jít s hodnocením hodně dolů. Druhá půlka však film zvedla, ačkoli mi byla vzdálenější a vše skvěle podtrh Steve Coogan svým výkonem. A archivní záběry, které jsou pouze záznamy koncertů, bych rozhodně vypustil. ()
Kdo neví, co na hudební mapě Evropy znamená Manchester, může to brát jako doučování. Kdo to ví, nemá co řešit. Hnidopichy upozorňuji, že je to jen hraný film a ne dokument. Jinak zábavný pohled na to, jak (ne)funguje hudební byznys se zasvěceným průvodcem a hudbou od Sex Pistols přes Joy Division až po rave. ()
Jediný spôsob ako verne zobraziť históriu je poriadne ju dofabulovať. Nič ako skutočná pravda neexistuje a každý dokumentárny film je konštrukt. Paradokumentárny spôsob akým sa rozhodol Winterbottom poňať obdobie od punku až po ranné deväťdesiate roky je adekvátny a jeho hravá forma pomáha absorbovať všetky bizarnosti a britské sucho humorné situácie. Rozprávač a zároveň hlavný hrdina filmu zosobnený egodeistickým Stevom Cooganom posilňuje sebareflexivitu celého filmu a pomáha symbioticky spájať archívne materiály s hranými pasážami. Takto sa darí režisérovi podporovať anarchističnosť, ktorá je tu vlastne hlavnou témou. Neviem si predstaviť "pravdivejšie" spracovanie undergroundovej manchesterskej scény. Corbijnov Control pôsobí pri Nonstop party ako ďalší film od Daniel Steelovej. ()
Kua, o Tony Wilsonovi si budu muset hodně přečíst. Mám rád Joy Division, mám taky rád New Order a možná si i něco zjistím o Blue Monday, ale rozhodně za chvíli zapnu wikipedii a přečtu si něco o člověku, kterej stál u proslavení několika kultů. Jinak je fajn, že vedle Tonyho stál často i Bernard Summers z JD nebo New Order - to jsem vůbec netušil, že měl aktivity taky v nahrávací společnosti nebo ve studiu jako producent. Jinak rozhodně pro fandy kapel o kterých sem se zmínil povinnost :-) Nebýt Tonyho, tak třeba nikdy nebudem poslouchat Love will tear us apart a podobně :) Díky! ()
Na prvním koncertě sex pistols se v publiku nachází jen 42 lidí, ale všem z nich tento nový styl nějakým způsobem ovlivní život - nejvíce Tony Wilsonovi s tváří Stevea Coogana (jen tak mimochodem hraje bombasticky). Tento pseudodokument, ve kterém je Wilson vypravěčem a zároveň hlavním aktérem na vás dýchne nespoutanou atmosférou osmdesátek - aneb sex, drogy a hlavně nějaká hudba v pozadí (ač ranným punkáčům z této éry nijak neholduji, ve filmu autentická hudba skvěle dokresluje celkový obraz doby). Snímek obsahuje pár výborných momentů, které si budu pomatovat ještě hodně dlouho, například scéna s lehkýma děvama v dodávce nebo psaní smlouvy krví. ()
Galéria (62)
Fotka © 2002 United Artists Films
Zaujímavosti (4)
- Slavný manchesterský klub Hacienda, kde se film částečně odehrává, byl zbořen v roce 2000. Dnes byste na jeho místě našli luxusní byty. (Dolores Haze)
- Film se od skutečnosti v některých detailech liší. Například naznačuje, že se Ian Curtis oběsil v dětském pokoji při sledování televize. Ve skutečnosti se tak však stalo v kuchyni. První epileptický záchvat pak Curtis nedostal na pódiu, jak je tomu ve filmu, ale v autě na cestě domů z koncertu Joy Division. Ve filmu se také Tony Wilson (Steve Coogan) objevil na pohřbu Iana Curtise (Sean Harris), v reálném životě se však pohřbu nemohl zúčastnit, protože dostal za úkol postarat se o Ianovu milenku z Belgie Annik Honoré, aby zajistil, že nepůjde na pohřeb a nezpůsobí rozruch. (Petra46)
- Zpěvák Morrissey odmítl použití hudby své kapely The Smiths ve filmu, protože měl spory s vydavatelstvím Factory Records Tonyho Wilsona. (Dolores Haze)
Reklama