Osem hrozných

Sranda, jako by první pořádnej letošní sníh v pražských ulicích musel počkat až na promítačku osmého Tarantina v Lucerně; když ve filmu se rozběsní taková zimní vánice. Rovnou tuhle intimní mysteriózní krvavou westernovou konverzačku řadím o level výš než Djanga. Protože je kompaktnější, ukočírovanější, nápaditější, malebnější a prostě líp funguje. Osmička (devítka) hraje nařezově, v čele Jackson s Gogginsem. Radost pohledět na každý záběr a Quentin si hraje s divákem snad víc jak kdy předtím, kolikrát jsem se musel v duchu i nahlas zasmát jaký je ten člověk hovado. A kéž bychom se taky dočkali projekce. "Na vzájemné nenávisti a nevraživosti mezi hrdiny je založena převážná většina dialogů ve filmu. Tarantino tu buduje představu Spojených států jako společenství nenávisti, podezřívavosti a podrazů." (A. Tesař) (05.01.2016)

Filmoví fajnšmekři naleznou odkazy na televizní westerny 50. let a další zapomenuté či neznámé bizarnosti, ke kterým se cinefil Tarantino vztahuje, i bez jejich znalosti má však film co nabídnout. Typicky dlouhé dialogy neberou konce, neboť se snímek de facto skládá jen z promluv jednotlivých postav. Ani kávový dýchánek zúčastněných není časem posezení beze slov či tlacháním o mizerném počasí. Všechny rozhovory mají svůj daný cíl, poskytují určitá vodítka k odhalení hledaných, budují napětí a na začátku seznamují s minulostí protagonistů. Režisér po nás chce trpělivost. Pokud budete po hodině zívat, můžou vás probrat finální jatka, těžko však doceníte břitkost dialogů a sofistikovaně rozesetá vodítka. To je také důvod, proč Tarantina milují dnešní otrlí teenageři a zároveň seriózní kritici, kteří však v režisérovi hledají někdy vrstvy, které ne vždy má./// Osmička je zejména v poslední třetině plná gore výjevů, jejichž děsivost snižují přehnané výstřiky krve či ironické hlášky. I přes nadsázku dokáže násilí však občas znechutit a místy jako by se film svou celkovou teatrálností stal parodií na sebe sama./// Mnoho replik je čistě komediálních a rozhodně nefungují všechny. Zároveň se však Tarantino nevzdává vážnějších tónů. Jedná se o jeho nejpolitičtější film, v němž komentuje etnické rozpolcení USA a rasismus, který tematizoval již v Djangovi. Ďábelský Jackson je pro něj vděčným instrumentem, který vyprávěním brutální historky o vynucené felaci přeneseně trestá (a doslova umlčuje) arogantního bílého může, který se v minulosti na černém tolikrát provinil. The nigger in the stable has a letter from Abraham Lincoln? [Kino] (10.03.2016)

Ennio Morricone má za sebou minimálně tucet lepších hudebních partů, než je tento a přijde mi, že byl před pár dny odměněn zlatou soškou spíše za zásluhy (i když některé hudební sekvence zde mají něco do sebe, to zase ano), než za soundtrack k tomuto snímku. A naopak - pokud měl v posledních letech dostat Quentin Tarantino Oscara za scénář, mělo to být za Osm hrozných a ne za Djanga, který je oproti tomuto filmu o třídu níž. Té krve a rozstřílených hlav bylo sice zbytečně moc, ale nelituji těch tří hodin, které jsem si na tento brutal western udělal, protože jsem se zatraceně bavil. (01.03.2016)

Tak vcera som videl The Revenant s DiCapriom a dnes dalsi krvavy skvost v zasnezenych horach, uz som myslel, ze aj v kine zamrznem :-) Dva filmy, ktore ma neskutocne pobavili, len skoda dlheho rozbehu na zaciatku, ktory uz mnohi kritizovali. Myslim si, ze by bolo lepsie, ak by ako kinoverziu pustil Tarantino do kin priblizne na 150 minut a ta trojhodinova mohla vyjst na Bluraykach, ale co uz. To je asi jediny dovod, preco nedam 5 hviezdiciek. Hudbu Ennia Morriconeho som si nedavno nazivo aj s jeho ceskym orchestrom vychutnal v Bratislave a bola skutocne skvela. Velmi dobre sa hodila do kazdej sceny, nominacia na Oscara je podla mna pravom zasluzena. Tarantino si opät rozdelil film na viacero kapitol, ako som uz zvyknuty, ale najlepsie bolo na tom prave to, ze som netusil, co ma kto v plane, kto je s kym na akej strane a proti komu. Taktiez aj prekvapive zabery ako aj z PULP FICTION (1994), najskor ukazat normalny dej a vsetko, co Tarantino chcel zatajit, ukazal v neskorsich scenach o par hodin skor, co robilo film este zaujimavejsim. Tim Roth mi neskutocne pripominal svojim arogantne elegantnym usmevnym vystupovanim Christopha Waltza, ktoreho by som v tej ulohe videl radsej, ale aj Tim Roth je velmi dobrym uz dlhodobo oblubenym Tarantinovym hercom, podobne, ako aj ostatni K. Russell, S. L. Jackson alebo aj M. Madsen... Jennifer Jason Leigh ma podla mna zasluzenu nominaciu na Oscara za najlepsiu herecku vo vedlajsej ulohe, teda hlavne za jej vystupenie v poslednej polhodine nemalo chybu. >>> (Videl v kine 31.01.16) >>> (01.02.2016)

"V místech, kdy film nesmlouvavě rve velkou černou mambu do chřtánu bělošské historie, je pouze zneklidňující a zábavný. V místech, kde subtilně a soustavně pracuje s odkazem (kinematografickým, skutečným), není hrozný, ale naopak výborný," píšu v kritice pojednávající o tom, jak OSM HROZNÝCH reviduje skutečnou i kinematografickou historii. A v Blu-ray recenzi se vedle zhodnocení disku samotného zamýšlím, proč poslední tarantinovka schytala negativní ohlasy i ze strany některých příznivců a příznivkyň Tarantinovy tvorby. (26.06.2016)