Osem hrozných

Nikoli 8 hrozných, ale tak 120 hrozných, protože přesně tak dlouhou dobu jsem se při sledování filmu nudil a říkal si , opakuješ se Qvétéčko, opakuješ se, dialogy, které jsem v různých obměnách slyšel už v jiných Qvété filmech, které ale měli mnohem lepší scénář. Postavy, které jsou mě s přibývajícím časem číl dál tím víc ukradenější a nebýt dobře gradujícího finále mohl jsem krásně prohlásit nuda v kině a bylo by po prdeli, takhle alespon trošku odvrátilo Qvétéčko absolutní fiasko. (24.01.2016)

S tak dokonalou kamerou a báječně staromódním Morriconeho soundtrackem se zkrátka nemohlo jednat o vyložené šlápnutí vedle, ale čekal jsem přece jen o něco víc. Tarantinova zas a znova propíraná láska k Divokému západu slibovala zbavení se všech drobných neduhů, které v sobě měl jinak parádní Django, ale tohle je krok zpátky. Sáhodlouhé dialogy o ničem až překvapivě často zůstávají sáhodlouhými dialogy o ničem a až když k nim ve druhé polovině začnou přicházet pointy, je konečně vyhráno. Tempo už neopadne, každý výstřel má fatální následky a rozvázání posledních dějových uzlů přibije i přes svou krvavě černohumornou náladu do sedačky a dokáže, že tahle jízda stála za to. Přesto bych byl rád, kdyby se Quentin od westernově laděných příběhů (nebo jako v tomto případě (ne)čistokrevných kovbojek) vydal někam dál. Do dostavníkových kapitol se totiž začaly vkrádat jeho dříve tak časté antidivácké hříchy a víc než symbióza tvůrce a diváka tak po letech opět problikává citující a natahovací fetiš. 70% (07.01.2016)

Obvykle když jde člověk do kina na film, tak kvůli hercům či námětu, na Tarantinové filmy se však chodí kvůli režiséra a tím je Tarantino právě výjimečný. Byť jsem měl z počátku obavy, společně s Inglorious Bastards je pro mne Hateful Eight jeho druhým nejlepším počinem. Je to sice pomalejší, ale přesto znepokojivé a díky kvalitním hereckým výkonům se je neustále na co koukat. Jackson zde nepochybně kraluje a jeho historka o kouření černého péra se stává už kultovní. Zdatně sekunduje výborná Jennifer Jason Leigh, která je vyloženě ďábelská a správně intrikářská ( Většinou jsou herečky chváleny pouze za vzhled a sex appeal, málokterá však dokáže podat skvělý výkon jako právě Jennifer Leigh). Potěšil i Kurt Russel, Walton Goggins a Tim Roth, ale přece jen si říkám, že mi tu chyběl Waltz, který zrovna v konverzační linii dominuje a převyšuje všechny herce, nevadil by mi ani Hopkins s Hannibal módem, který by také mohl dodat grády. Za chválu samozřejmě stojí i vynikající detailní gore efekty, které jsou správně šťavnaté. Chválím i zasněženou krajinu, vypjatou atmosféru a především logicky dávkované zvraty, které v závěru zapadnou jako Puzzle. Překvapivě jsem se vůbec nenudil, dávám plný a chci to vidět znova! 95% (14.01.2016)

,,KDYŽ SE DOSTANEŠ DO SPÁRŮ KATA, NEZEMŘEŠ KULKOU. KDYŽ SE DOSTANEŠ DO SPÁRŮ KATA, TAK BUDEŠ VISET... /// Oproti špagetovýmu Djangovi tady máme film plnej westernu, kterej exhibicionisticky předvádí pozvolně plynoucí a gradující příběh a kterýmu s atmosférou pomáhá parádní Morriconeho hudba. Akce je pomálu, naštěstí nechybí krev ani mozek (v ksichtě). Jde hlavně vo dramatickej pokec a dramatický pózy, který těm (nejen) starejm bardům (a bábovce) slušej. Není co vytýkat. Snad jen, že jo to zbytečně rozvláčný a dlouhý. Já su totiž spíš na ty špagety! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Gauneři a Jackie Brown jsou moje filmy! (Pak taky sjíždím westerny…) 2.) Páč můj western má bejt hlavně kriminálka. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE * NAPĚTÍ * (19.01.2016)

Nebudu zastírat, měl jsem pochybnosti. Po Nespoutaném Djangovi jsem čekal něco trošku rozmáchlejšího než komorní drama s dvorními Tarantinovými herci (až na jednu výjimku, ale o té později). Jak jinak, samozřejmě jsme dostali klasický tarantinovský, tentokrát tříhodinový, westernový epos o osmi hrozných a jedné hrozné. :) Už s prvním záběrem na promrzlé koně a nahodilého klobouku veleznámého motherfuckera Samuela L. Jacksona dává mistr z videopůjčovny vědět, že jeho fetiš je neukojitelný a tak jak on snímá jednotlivé scény, zkrátka nesnímá nikdo jiný. Malinká odlišnost od předchozího filmu je, že tento kousek není tak přístupný a je pro ty ortodoxnější Quentinovy fandy a širší publikum z už trošku přestřelené stopáže odtuší (nebo by mělo odtušit), že , příznačně osmý, film pana Grindhouse není pro ně. Což bylo vidět na tvářích mnoha postarších dam na premiéře v Lucerně (vedle dvou podobných jsem dokonce seděl), které film musely vyloženě protrpět a sepsat nějaké odpudivé recenze. Samozřejmě nejsem z těch, kteří fanaticky studují každej záběr a obdivují sebemenší detail, ale žeru ho a každej novej film je jako pro mě jako svátek s příslibem toho, že starej dobrej Quentin ještě s režií zdaleka neskončil a kruh ambiciózních svéhlavých krváků není uzavřen. A proklamovaný Ennio Morricone, jež nahrával hudbu v Praze? Výborný, člověk by nepoznal rozdíl od 50kových spaghetti westernů. I tak si ale režisér připravil několik svých oblíbených songů, takže o tuto skutečnost nejsme ani tentokrát ochuzeni. Ještě se nyní navrátím k obsazení. Michael Madsen poměrně nevýrazný, Tim Roth hraje postavu úplně stejně, jako by jí hrál Chris Waltz, kterého mám asi přecijenom raději, ale Quentin potřeboval anglický přízvuk..ale proboha Tatum? Nedělal sice ostudu, ale k Tarantinovi mi vůbec nesedí a zahrál by to klidně kdokoliv jiný. Nevidím v tom přehmat, jen mě to zaskočilo, ačkoliv jsem o jeho obsazení předem věděl. A celkově? Krvavá jatka jako vždy...90%...[5.1.2016_ČSFD projekce_Lucerna] (05.01.2016)