Dny života plynou
Zemaljski dani teku
Réžia:
Goran PaskaljevičScenár:
Goran PaskaljevičKamera:
Milan SpasičHudba:
Zoran SimjanovičObsahy(1)
Po letech strávených v osamění v hausbótu na břehu řeky Sávy se vysloužilý kapitán rozhodne přestěhovat do domova důchodců. Všichni jeho přátelé jsou po smrti a jemu schází společnost. Je mu přidělen pokoj se samotářským staříkem, přesto se mu záhy podaří rozvířit stojaté vody domova a vrátit seniorům na chvíli radost ze života. (dzira)
(viac)Recenzie (2)
Příběh zřejmě podle neskutečné události, alespoň v porovnání s našimi domy seniorů, v naší době, kde každý (nebo spíš každá, protože většina mužů už je pod drnem) strádá osaměle a lituje: že kvůli nohám nemůže chodit na procházky, i když na procházky nechodila i když mohla, kvůli očím nemůže číst, i když nic nečetla, i když mohla atd... A tak tenhle film je spíš snem nebo přáním nebo se to stalo někde hrozně daleko, někdy hrozně dávno. Čeští důchodci vesměs na hudební nástroje nehrají, zpívat neumějí, básničky neskládají, a protože nic neznají, nemají se ani o čem bavit (před každým vypravěčem o svých vnucích či zdravotních problémech, každý rád uteče do samoty svého pokoje). A tak Šťastný a Veselý, Paskaljevićovi důchodci, včetně ultra-charismatického Dimitrije Vujovice, který v mladí udělal metr a půl piva, pak už jen půl, a teď už žádné. Ostatně moto "These earthly days are rolling by", si můžeme vylepit na zeď všichni. ()
Třetí celovečerní Paskaljevičův film lze přirovnat k nenápadné perličce, kterou snadno přehlédnete. Při bližším pohledu je ale neobyčejně půvabná. ()