Reklama

Reklama

Decasia

(festivalový názov)
  • USA Decasia
USA, 2002, 70 min

Réžia:

Bill Morrison

Hrajú:

Eddie Lyons (a.z.)

Obsahy(1)

Decasia je unikátní snímek složený výhradně z poškozených částí starých černobílých filmů. Nejrůznější deformace filmového materiálu přetváří původní záběry v něco zcela neznámého a dávají lehce strašidelný podtón. Takřka hororovou atmosféru dokresluje příhodný soundtrack Michaela Gordona, který byl v souladu s vizuály nahrán orchestrem rozladěných, falešně znějících nástrojů. Sled poničených obrazů vytržených z kontextu tak spolu s disharmonickou hudbou vybízí k přemítání nad konečností věcí a osudem archiválií. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (15)

dwi 

všetky recenzie používateľa

Ojedinělá avantgardní výpověď od B. Morrise představuje hypnotickou smršť různě deformovaných záběrů, kontrastovaných symfonickou hudbou z pera Michaela Gordona. Právě díky tomuto protikladnému přístupu disponuje film nespočtem subjektivních zážitků. Decasia je utvořena tzv. metodou „found-footage“ („nalezený materiál“), tudíž z náhodně sestavených záběrů a prostřednictvím mezizáběrových vazeb se na povrch kontinuálně rýsuje zhola jiné vyznění. Režisér použil scény z různých filmů datovaných před rokem 1930, přičemž se zaměřoval hlavně na ty, které jakýmkoliv způsobem podlehly stárnutí, plynutí času. Jednotlivé deformace dále nijak neupravoval, neurychloval jejich vznik, jen je pospojoval do sugestivně vizuálních koláží (obrazy pod vlivem „filmové koroze“ bobtnají, transformují se a znovu dostávají odlišný, hlubší význam; dalo by se tedy mluvit o jakési found-footagi ve found-footagi). Plnohodnotná polovina snímku, tedy hudba, dokresluje tuto chromou vizuální smršť. Pulzující smyčce s množstvím jiných nástrojů v gradaci spějí do mírné kakofonie, která až despoticky navozuje stresující pocity. Decasia je nesmírně raritní záležitostí, po které by měl sáhnout každý, kdo vyhledává atypičnost v soudobé kinematografii. ()

panjosef 

všetky recenzie používateľa

Dobrý pocit z tohoto experimentálního snímku divák rozhodně nemá. Při sledu scén sebraného filmového materiálu s temným zvukovým doprovodem na diváka doléhají ty nejtemnější myšlenky a pocity sklíčenosti z existence běžných věcí a situací. Deprese na n-tou, nejlepší je sledovat v neděli večer o samotě v temném pokoji a po shlédnutí otevřít okno a vyhlédnout do tmy a ticha spícího města a krajiny. Vysoce emocionální záležitost a úžasný experiment. ()

Reklama

zvrator 

všetky recenzie používateľa

Nodporúčam pustiť to niekomu,kto sa potrebuje ukľudnit...možno sa mýlim a bude to mať práve opačný efekt,á la neurol,ako u mňa...tá hudba tam pasuje ako päsť na oko niekomu,kto si pýta:) je to skôr hodinový klip.. a hrá niekto,kto sa po tripe učí hrať jednou rukou na husle,druhou trhá pretláčak na vajíčka a do toho mu píska nos...zámerný rozklad...paráda... keby to bolo farebné s čvirikaním lastovičiek,asi nevydržím do konca,ale takto... ()

newt17 

všetky recenzie používateľa

Svým způsobem otřesný zážitek, který snad nikoho nemůže nechat chladným. Mezní experiment, který zajímavě působil na moji pozornost. Ve stereotypu jednotlivých scén mi myšlenky často unikaly jinam, ovšem místo obvyklého "co si koupím k večeři" mě napadala témata jako lidská smrtelnost a konečnost všech věcí ve vesmíru. Uff. Silně doporučuji být před shlédnutím střízlivý. ()

mrart 

všetky recenzie používateľa

Velmi podmanivá a meditativní koláž z poškozených filmových fragmentů, kde zpomalená sekvence záběrů nahrává vnímání samotných chyb a deformací obrazů. Hudební podkres dodává navíc zvláštní napětí a tíseň. Přesto, vzhledem k tomu, že je film bez dalších zásahů pouze pospojován, nabízí se srovnání se zcela jiným světem výtvarně experimentálních filmů, kde jsou průkopníky např. Stan Brakhage nebo Petr Skala. ()

Zaujímavosti (1)

Reklama

Reklama