Sladkých šestnáct let

Trpký protiklad názvu s dejom filmu. Bezstarostné dospievanie v kruhu rodiny a sladké dobrodružstvá mladosti evokujúce názvom sú ostro konfrontované dejom o chlapcovi s mamou vo väzení. Snaha postarať sa o ňu po prepustení vedie synátora k zapojeniu sa kriminálnej činnosti. Skratkovito rýchle vyriešenie problému s bývaním však prináša nežiadúce sprievodné javy. Komplikovaná povaha mladíka Liama, narušené vzťahy v rodine, drsný život ulice s násilnými stretmi, túžba postarať sa o mamu, komplikovaná jej povahou - všetko vykreslené presvedčivo a realisticky. Režisér, na rozdiel od obdobne ťaživo sociálnych námetov v iných jeho dielach, však tentoraz takmer úplne vynechal humor a ponúka tak len desivú štúdiu neradostného dospievania sociálne nižších vrstiev na perifériách škótskych miest začiatkom milénia. (14.11.2020)

Ďalšia typická Loachova socka. Tentokrát mi, ale nejak nesadla a už moje 3* sú s miernym sebazapretím. Problém je, že podobných príbehov som už videl dosť veľa a toto ma fakt ničím nenadchlo. Autenticita na mňa pôsobilo ohrane a filmu proste niečo chýbalo. Moja 10. Loachova snímka je takto zatiaľ najslabšou v jeho filmografii a možno je práve to, že som od neho videl už ďaleko lepšie filmy tým problémom. Takže nie je to zlý film, len je to málo originálne a radšej odporúčam My Name is Joe (tématicky blízky film, ale emotívnejší a pôsobivejší). (05.07.2005)

O něco syrovější než Jmenuji se Joe, místo pro optimistické věci a la láska sem nepatří. Život patnáctiletého kluka, jehož matka je ve vězení a on si myslí, že jako dealer drog může na jejím životě něco změnit, je nesmírně smutný. Autetičnost, tolik typická pro Kena Loache dělá z příběhu velmi povedenou záležitost. (08.03.2003)

Výborné socíální drama z prostředí skotského Glasgow. Perfektně ztvárněno i zahráno. Někdy i ti šestnáctiletí jsou inteligentnější než mnohem starší jedinci. I když vše má sve meze. Celým filmem se nese laborování na hraně sympatií a nesympatií, kdy hlavní hrdina dělá to co dělá, ale dělá to pro dobrou věc. Nic, ale nedopadne jak by se čekalo. (17.01.2011)

52. KVIFF - Kena Loache jsem do tohoto filmu potkal jenom jednou a ještě se mi do povědomí nijak závratně nezapsal. Když ale před tímto filmem přebíral Křišťálový globus, tak jsem si říkal, že to určitě bude mít nějaké opodstatnění a začal se na Sladkých šestnáct let vysloveně těšit. Jakmile ale začal film, tak se rozjel příběh dvou patnáctiletých spratků, kteří si myslí, že krádežemi změní život. Jako uznávám, místy to působilo jako taková zajímavá konverzační gansterka, která mi místy, ale i prostředím, připomínala první filmy Guye Ritchieho. U toho ale nakonec také zůstala. (05.07.2017)