Ďaleko od ľudí

Videť to vo filmovom klube, odchádzam možno očarený artovou atmosférou a šupol by som tam štyri. Ďaleko od ľudí som ale videl v tv a i keď film vlastne nič nekazí, stále som mal pocit, že sa z témy dalo vyťažiť viac. Bezútešnosť prostredia i osudu hlavných aktérov má niečo do seba a pár momentov je pomerne silných, ale nič čo by poriadne chytilo za srdce... (07.02.2016)

Myslel som, že to bude western z Alžírska, ale s týmto žánrom film súvisí len okrajovo. Skôr je to film o putovaní v krajine s inými ľuďmi, a putovacie filmy neobľubujem. Hlavne, keď sa skoro nič nedeje a len ŕaz za pol hodiny niekoho stretnú, aby sa porozprávali alebo si zastrieľali. Neohúrili ma ani pekné zábery nepeknej krajiny, takže film u mňa celkovo prepadol. (13.11.2019)

Tématika kultury koloniální doby mě zajímá, zejména její francouzská podoba. Po přečtení obsahu v podstatě už nemá cenu film vidět: je v něm obligátní humanistické poselství, krásné záběry na přírodu, zajímavý náhled na střet kultur, smutný kukuč nezlomně ušlechtilého Mortensena. Ničím nepřekvapí a zvlášť nezaujme, a to humanistické poselství je podáno trochu násilně. Prostě jeden z festiválových francouzských filmů o vztazích s jinou kulturou, kterých jsem už viděl hezkou řádku. Není to v žádném případě špatný film, prostě zbytečný. (24.12.2015)

Film pracuje především s náznaky, jeho podstatou není vyprávět počátek francouzsko-alžírské války, ani ukazovat nějaké super explicitní scény, krutosti fr. vojáků kterých se dopuštěli v Alžírsku. Film není ani nějaká výrazná outdorovka na téma přežití v kruté přírodě. Od těchto témat je vždycky jen kousek, to podstatný čemu se příběh věnuje je lidství. Pokud by byl film v americké produkci zřejmě by sklouzl do velkého patosu, tady se to nejsilnější odehrává v absolutně prostých a civilních scénách, v dialozích obsahující jen několik slov a pokud si chceš tenhle film skutečně užít, věnuj na 101 minut svoje srdce obyčejným lidem v Alžírsku roku 1954, pak si můžeš odnést hodně silný zážitek, jinak si radši zajdi Stars Wars a chrochtej nad efekty. Viggo opět dokazuje, že ve výběru a následné realizci filmových projektů nešlape po slepý cestě. (20.11.2015)

Skvělej kousek, kterej těží z absolutní atmosféry, kterou ne každej stráví. Například filmy Američan nebo Nejhledanější muž by zde mohly vyprávět. I v tomto případě se totiž občas stane, že se kameraman zapomene v krajině a tak tu divák minuty bloudí v tichu a světle, které nesvítí skrz halogeny, ale které se snaží prozářit skrz nekonečný písek. Osobně mám ale takové příběhy rád. Stejně tak, jako mám rád Viggo Mortensena. V příběhu se dá najít hodně poctivých lidských momentů, kdy si uvědomíte, že jste rádi za Vigga, protože nikdo jinej by ty emoce nepředvedl lépe. Možná popřemýšlím a vrazím i pěti hvězdu, protože ten závěr si o to vysloveně koleduje. (04.02.2016)