Podfukár

Já jsem si svůj vlastní hocus Focus prožil loni a bylo to takřka identické dobrodružství, jako zažili tady paní #TuBychPrcalDoKadaku a pan #TenNegrZmuzuVcernem. Byl jsem se svým kamarádem na poznávacím zájezdu v Benátkách, protože jsme si řekli, že by bylo moc milé, kdyby si dva dobří přátelé zajeli na nějaký hezký romantický výlet. Vše probíhalo relativně hladce, já užasle obdivoval zaoblené partie německých turistek s hutnými kníry a pomalu jsme se tak doplazili na náměstí hříšného Marka. Když v tom našinec ze zadních řad, jehož tvář se v okamžiku kratším než krátkém přetransformovala z bezstarostného výrazu profesionálního mámvpičisty na výraz posraného semvpičisty, na celou kolonii zmatených Čechů zděšeně zahlásil: "Já nemám peněženku!". Na to má bryskní mysl rozeného humoristy a nejlepšího baviče z celé směny zametačů chodníků obce Jebákov nezapomněla promptně zareagovat slovy: "Já už mám čtyři!". Ačkoliv jsem očekával neutuchající salvy hysterického smíchu, spustilo to spíše masivní vlnu nevole a rozpačitých reakcí. Upocený delegát svými prsty o průměrné tloušťce tří Javořických klobás do sebe v mžiku pojmul celý řízek s chlebem včetně sáčku a cedulky oběd pro Drobka, rukama si podebral parovodní potrubí, aby si při svižném olympijském běhu náhodou nevyrazil zuby, a rychlostí postaršího hlemýždě na invalidním vozíku se vydal za mnou. Zatímco můj spolucestovatel se mému náramně vydařenému džouku smál tak burácivě, až si omylem vysál ze zubu plombu, ostatní turisté na mě střídavě házeli pohledy spíše vražedné, jako by se právě stala katastrofa horší než Osvětim, Pompeje a Thor 2 dohromady. O dvě doby ledové později, kdy se ke mně s vypětím všech sádelnatých přelivů konečně dopotácel Drobek, nastala velice dramatická situace! Nejdřív jsem tedy musel počkat, než popadne dech, popadne naštěstí obrazně, ač i to pro něj byla disciplína veskrze atletická, a odčerpá galony nově se tvořícího potu do místní kanalizace, ale pak to přišlo! Zlovolným, ba až nenávistným pohledem na mě upnul svůj démonický zrak, pak si ještě asi čtyřikrát odkašlal a rukávem svetru z Lidlu otřel orosené čelo, a pověděl: "To si děláte prdel, nebo jste jen idiot?!". Já se za svoji veselou povahu samozřejmě pokorně omluvil, protože ten buřt by se na mě jinak určitě vymrdal a já umím italsky jen "No puedo nada", což je mimochodem španělsky a španělsky neumím taky, takže jsem to raději neriskoval a se skupinou nebývale humorných Čechů a jedním debilem, který prkenici záhy nalezl na dně batohu, jsme šťastně pokračovali v cestě napříč malebnou historickou Venezií! No a to je všechno. U filmu jsem asi čtyřikrát usnul, poněvadž to byla nudná předvídatelná sračka, takže čtenářům, kteří čekali postřehy z filmu a dočetli se až sem, bych rád vzkázal pouze strohé a výstižné - NASRAT! (22.04.2015)

Snímků, v nichž je divák rád klamán viděným, které neustále přehodnocuje a zasazuje do nových rámců, už americká kinematografie nabídla mnoho, Focus do této kategorie ale nezapadá. Více než na sofistikovanou hru s divákem se totiž soustředí na romantický vztah dvou postav okořeněný zlodějským prostředím, které slouží jako prostředek k základní komplikaci děje jak na osobní, tak profesní rovině. Což z výsledku dělá pouze snesitelnou žánrovku na pomezí romantické komedie a heist movie, v níž vynikne hlavně několik samostatných, skvěle vypointovaných scén nad uzívaným celkem. U dua Ficarra-Requa trochu krok zpátky k mnohem přímočařejší zábavě. Více v recenzi. (25.02.2015)

Zhlédnuto v kině. Hlavním kladem tohoto filmu je to, díky čemu je paradoxně na konci předvídatelný - zvraty. Prvních pár si užíváte, ale pak si přece jen dáte dvě a dvě dohromady, takže to finále už nepůsobí tak, jak by mohlo. Nicméně tohle je má jediná výtka vůči tomuto jinak překvapivě povedenému filmu, který má hodně povedenou ústřední dvojku (mezi Willem a Margot to jiskří, další důvod proč se těšit na Suicide Squad a díky svižnému tempu skoro žádná hluchá místa. 80 %. (13.12.2015)

Focus klame telom a to už od trailerov, ktoré sľubovali dynamickú jazdu. Oproti nim je relatívne pozvoľný a rozvážny, bez výraznejšej akcie a o to väčší dôraz kladie na scenár. Ten je jasnou devízou, občas si pomáha originálnymi nápadmi a všetky dejové zvraty sú premyslené a v rámci žánru akceptovateľné. Nezriedka sa tak stáva, že divák sleduje navonok obyčajnú scénu, ktorá má však úplne iný význam a aj pri spätnom pohľade do seba skladačka bez problémov zapadne, Práve za to, za ústredné duo a jemnú nekorektnosť si Focus zaslúži opatrný palec nahor. (18.04.2015)

Na tomto snímku je jednoznačne to najlepšie pohľad na prekrásnu Margot Robbie, čo je dosť prízemný dôvod, uznávam. No čo už, taký som, iný nebudem... Čo sa týka dejovej linky, mala aspoň hlavu a pätu a príbeh nenudil. Aj keď na druhú stranu sa to miestami zdalo dosť pritiahnuté za vlasy, napríklad tá strela blízko srdca a podobne. Nič extra od toho nečakajte, iba pohodovú lacnú zábavu na upršané nedeľné dopoludnie. Mozog na vandrovke. Priemer. 60/100 (04.02.2020)