Nick Cave: 20 000 dní na Zemi

Tohle jsem si nikdy neměla pouštět, pokud jsem Cavea chtěla vidět jako dřív. Naskytnul se mi zde pohled na pozérskýho intelektuáního snoba, který nezvládá posedlost sám sebou. Můj pohled na jeho hudbu se tím samozřejmě nemění, ale ne nadarmo se říká, že by obdivovatel neměl "poznat" svého "idola". Člověk má tendence si slavné umělce idealizovat, což se mi zřejmě stalo, přestože slovo "idol" bylo použité v nadsázce. Ale prostě mi byl Cave skrze jeho hudbu sympatický, videoklipy nevyjímaje. To, co jsem viděla, můj pohled na něj jako na člověka, dost změnilo. Tak třeba ta "terapie", co v dokumentu vidíme. Taková terapie by byla s prominutím na h..., protože ten "terapeut" sebou okouzlenému Caveovi jen leze do řiti. Nijak ho nezpochybńuje, neponouká, jen se ptá a doptává na věci, na kterých je poznat, že o nich sám Cave chce mluvit (jasně, chápu, režisérský a dramaturgický záměr, ale pořád to působí strašně egocentricky, včetně způsobu, JAK to Cave vypráví) a Cave tam vypráví velmi detailně o sobě (samozřejmě), ale o věcech, které ani nejsou tolik zajímavé - možná maximálně pro opravdu šílené fanoušky, takový ten typ, co prohlásí za svatou i zem, po které modla chodí. Prostě na té terapii nic neřeší, jen se tam tak vykecává. Jeho projev je v celém dokumentu strašně arogantní, nemůžu si pomoct, ale vyvolává to ve mně automaticky antipatie.A za největší průser považuju to (když se nad tím zamýšlím, tak to jde dobře ruku v ruce s tím "full of himself" přístupem a s tím intošským pozérstvím), že filmu úplně chybí humor a nadsázka. Prostě Cave vypráví a popisuje, proč a co udělal, a kamarádi a kolegové mu nahrávají a celkově mu jdou na ruku, aby se mohl nadále opěvovat. Něco jako když sedíte v kavárně a za váma se dva pseudointelektuálové vzájemně ujištují o své výjimečnosti. Chvílema mi přišlo, že je na tom ten Cave tak, že už ani neví, jestli ten jeho projev je póza, nebo ne. A doslova mě znechutila scéna téměř na konci, kdy kouká na nějaký film se svýma synama, a všichni se smějí při stejných pasážích a pak v jednom momentu všichni najednou citují jednu větu z filmu, a pak je střih. Takže divák se má podívat, jak krásný a blízký má vztah se svou rodinou a jak jsou na jedné vlně a bla bla, přitom je vidět, že ta scéna JE stylizovaná a nahraná, jako vše ostatní zde. Prostě to není autentický. V podstatě nemám nic proti "jinak" pojatým dokumentům, ani jsem nečekala, "tradiční" pojetí, ale koukat se hodinu a půl na Caveovu "ódu na sebe", to jsem fakt nečekala. A ta hodina a půl ubíhala pomaleji, než tříapůlhodinový Ben Hur. (20.11.2020)

Nick Cave a jeden nezapomenutelný den v jeho životě. Příjemná sonda do života stárnoucího rockera, která funguje spíše jako osbní lehce dramatické vyprávění, než běžný dokument. Podobný přístup asi nesedne každému, nicméně minimálně pro fanoušky to bude nezapomenutelná zkušenost. Skvěle natočený dokumentární snímek, který podkreslují emoce, výtečná hudba a jedna z nejzajímavějších osobností hudební scény. [85%] (09.10.2014)

Higgs boson blues! Krize středního věku. Nick Cave na křižovatce... Jako dokument v podstatě jen průměrný kousek, pochybuji, že to ocení někdo, kdo Nicka Cavea nezná a neposlouchá, ale fanoušek si v něm své najde. Minimálně když Nick začne zpívat. To mrazí... A Kylie Minogue je neskutečná MILFka... ,,Can you feel my heartbeat?" (02.05.2015)

Jestli nemáte rádi Nicka Cavea, tak se na tohle zrovna vyserte. Dvojice tvůrců, která s australským zpěvákem nespolupracuje poprvé, totiž nevede diváka za ručičku, zásadně netitulkuje a nevysvětluje. Četli ste Smrt zajdy Monroea? Tak vás pobaví Caveovo vypnutí rádia, když začne hrát Can't Get You Out Of My Head. Poznej Blixu, poznej Kylie, poznej Warena a další, co se zpěvákem jezdí autem a u toho ho zpovídají. Jasně, konec trošilinku zavání kýčem, ale Jubillee Street chceš slyšet z dolby soundu! (LFŠ 2014) (27.07.2014)

Nevim, jestli je to tím, že jsem už dlouho nemasturbovala, takže mi to tlačí na kanálky, ale u (před)závěrečné střihové sekvence ukápla slzička i mně. .......... Kdo Kejva zná, nemohl čekat NORMÁLNÍ dokument - a tak je to dobře. Já budu sice vždycky preferovat jeho feťáckou verzi, ale krom osobního zážitku z koncertu je tohle pro fanoušky další jasný důkaz, že ten "usazený stařík", produkující převážně už jenom tklivý odrhovačky, to v sobě pořád má. A vždycky mít bude. (08.07.2014)