Mafia vraždí len v lete

S grácií a vřelostí pravého Itala nám Pif vypráví odlehčený příběh o mladém Arturovi, který svým uličnictvím trumfne i Mikulášovy patálie. Pifův filmový jazyk je elegantní a souvislý, přesto nepostrádá vtip a na správných místech se brilantně vyostřuje. Od poloviny dále však Artur dospívá a s ním se bohužel umírňuje i doposud hravá dětská optika, kterou jsme na mafiánské Palermo nahlíželi. Film končí poctou všem mrtvým strážcům zákona, které jsme během filmu měli tu čest periferně zahlédnout. I když v této komedii Cosa Nostra slouží spíše jako historická kulisa a do příběhu zasahuje jako nespoutaný přírodní živel, rád bych ocenil, jak dobrosrdečně a vesele Pif příběh vyložil. Typickou ukázkou této cynické nátury je třeba scéna, kde mafiánský boss s upřímnou bezprostředností radí jinému mafiánskému kamarádovi, že aby si mohl vzít svojí vyvolenou dívku v souladu s pravidly Rodiny, musí nejprve odkráglovat jejího tatínka. Právě díky tomuto ironickému a bezstarostnému stylu jsem si po delší době v kinosále odpočinul a zároveň se dobře pobavil. 9/10 [KVIFF 2014] (09.07.2014)

Ze začátku jsem byl z tohoto filmu takovej nejistej. První půlka byla vyprávění z pohledu dítěte, která byla fajn, ale těch legračních záběrů tam také nebylo úplně moc. Hrozně se mně ale třeba líbilo, jak ten malej kluk měl to obrovský nadšení pro toho politika, že si ho lepil i na záchod. To bylo dobrý. Naštěstí, když už mě to dětství trošku začalo nudit, najednou se film překlopil do své druhé půlky a ta pro změnu vyprávěla příběh tohoto dítěte už v dospělosti, kde si začal hledat práci. Ta druhá půle se mi nakonec líbila o trošku více, protože v mnoha ohledech byla absurdní. Popravdě ale i ona postupně vytvořila takový ten pocit nudy, kde divákovi nezbyde, než čekat na nějaký šok, který by film zase trošku oživil. V tu ránu ale přišel závěr, kde režisér Pif vše uzavřel tak neuvěřitelně lidsky a s takovým obrovským poděkováním těm, kteří proti mafii bojovali, že jsem šel spát s obrovským nadšením z dobře ukončeného filmu, ale zároveň se smutným pocitem, co všechno za zvěř na tomto světě existuje. (17.03.2015)

Režijní debut Pierfrancesca Dilibertoa, který radši používá umělecké jméno Pif zkusil velmi zajímavou věc. Zkusil vzít klasickou romantickou komedii a zasadit jí do pozadí války mafií. Mafie vraždí jenom v létě se časem dočkala i pověsti nejlepšího filmu, který se točí okolo sicilské mafie a dokonce vyhrála cenu za nejlepší komedii na 27. ročníku Europian Film Awards. I přes netradiční pojetí a několik slušných momentů má ovšem Mafie vraždí jenom v létě vady na kráse.   První polovina, která mladého Artura představuje jako malého kluka je velmi fajn. Alex Bisconti je jako mladý Arturo velmi fajn a především roztomilý a Pifovo zpracování toho, jak malý chlapec reaguje na probíhající mafiánské války je zpracováno velmi sympatickým způsobem. Jakmile se ovšem skočí do Arturova dospělého věku a Arturo najednou dostane tvář samotného Pifa, všechno to kouzlo, které pracovalo s lehkou dětskou naivitou je rázem pryč. A i když může konec celkové dojmy trochu narovnat, přesunutí do dospělosti možná nebylo nejšťastnější rozhodnutí.   Mafie vraždí jenom v létě sází především na absurdní humor. Někdy možná až příliš absurdní. Bohužel jsem se v průběhu nedokázal zbavit svého dávného pocitu, že je italský humor podobně specifický jako například humor český a i když člověk může v historii kinematografie jmenovat pár výjimek, humor nejvíce bude sedět samotným Italům.   Pif má několik zajímavých nápadů a především první polovina s dětskou optikou má skutečně kouzlo, v průběhu to ovšem začíná působit, že Pif neví, co za film vlastně chce natočit. V průběhu vlastně těch nápadů začne vytahovat až příliš, kdy na vše není úplně čas a celé to v součtu působí jako bordel. Moc tomu nepomáhá ani fakt, že má film pouze hodinu a půl a času tedy rozhodně není dost.   Řemeslně neurážející, ale ničím dvakrát atraktivní Pifův debut po první sympatické polovině vyprávěné skrze dětskou optiku přeskočí do dospělé a vleknoucí se roviny. Jen v jistém ohledu emocionálně funkční závěr film přeci jen na konci táhne nahoru a ukáže, že minimálně Pifův záměr měl určitě sílu. Jinak je to ovšem celý takový nedoprcaný, jak by řekl Jirka Langmajer..... (08.12.2021)

Na začátku filmu vyletí křivka nadšení nebezpečně vysoko a film si tak nasadí laťku, kterou zhruba od poloviny není schopen udržet. Postupně se propadá níž a níž do propaganditického patosu a ztrácí svůj počáteční svěží humor. Poněkud nešťastný způsob jak někomu vzdát hold či vyjádřit posmrtnou úctu. (06.07.2014)

Než kluk vyroste, je to docela milé. Potom mi to přišlo jako takový Adrian Mole po italsku, asi to bude představitelem hlavní role, jenž je jeho americké seriálové předloze (Adrian Mole: The Cappuccino Years) po čertech podobný. Závěr ale nabral zběsilé tempo, asi došel rozpočet, nápady nebo chuť. (29.06.2015)