Mafia vraždí len v lete

Pojedeme k moři tak trošku na italský způsob. Lehce úsměvný,(hlavně první polovina), která vyprávěná dětskýma očima má svoje nezaměnitelné kouzlo, které však funguje až skoro do konce. Vůbec by mě nenapadlo, že se dá na takto silné a citlivé téma natočit film v naprosto uvolněném a komediálním duchu, který na konci dokonce vyzní jako pocta všem bojovníkům proti mafii. Ale Pif ukázal, že v Palermu je možné skoro všechno a já jsem proti tomu absolutně nic nenamítal. (11.04.2015)

Na začátku filmu vyletí křivka nadšení nebezpečně vysoko a film si tak nasadí laťku, kterou zhruba od poloviny není schopen udržet. Postupně se propadá níž a níž do propaganditického patosu a ztrácí svůj počáteční svěží humor. Poněkud nešťastný způsob jak někomu vzdát hold či vyjádřit posmrtnou úctu. (06.07.2014)

Na to, že jde o film z evropské dílny, kterou rád nemám, to nebylo až tak špatné. Obě části (dětská i dospělá) mi přišly kvalitativně vyrovnané, každá z nich měla něco do sebe. Suma sumárum jde o milostný příběh promítnutý na netradičním pozadí mafií sužovaného Palerma. Co mě přesvědčilo dát tři hvězdy, to byl úžasně provedený konec snímku. 60 % Oblíbená část- závěrečné procházení se se synem (18.03.2015)

Ze začátku jsem byl z tohoto filmu takovej nejistej. První půlka byla vyprávění z pohledu dítěte, která byla fajn, ale těch legračních záběrů tam také nebylo úplně moc. Hrozně se mně ale třeba líbilo, jak ten malej kluk měl to obrovský nadšení pro toho politika, že si ho lepil i na záchod. To bylo dobrý. Naštěstí, když už mě to dětství trošku začalo nudit, najednou se film překlopil do své druhé půlky a ta pro změnu vyprávěla příběh tohoto dítěte už v dospělosti, kde si začal hledat práci. Ta druhá půle se mi nakonec líbila o trošku více, protože v mnoha ohledech byla absurdní. Popravdě ale i ona postupně vytvořila takový ten pocit nudy, kde divákovi nezbyde, než čekat na nějaký šok, který by film zase trošku oživil. V tu ránu ale přišel závěr, kde režisér Pif vše uzavřel tak neuvěřitelně lidsky a s takovým obrovským poděkováním těm, kteří proti mafii bojovali, že jsem šel spát s obrovským nadšením z dobře ukončeného filmu, ale zároveň se smutným pocitem, co všechno za zvěř na tomto světě existuje. (17.03.2015)

Nejmilejší film festivalu. Film "dle skutečných událostí" o vzestupu organizovaného zločinu v rodném městě režiséra. Film o mafii dětskýma očima. Bez množství násilí a vyprávěný specifickým humorem, kterým je obdařen neméně sympatický tvůrce (jedna z nejzábavnějších a nejzajímavějších diskuzí, co jsem na festivalu zažil). Dějová linka odehrávající se v dospělosti je možná trošku zbytečně natahovaná, ale výsledný dojem rozhodně nekazí - 90%. [49. MFF Karlovy Vary] (13.07.2014)