Diplomacia

Zase jednou po čase zajímavý střípek z historie, o kterém jsem neměl vůbec žádné tušení. I když jsem spoustu dokumentů na tohle téma viděl, tak tohle mi nějak uniklo, nebo jsem se zrovna věnoval jiným účelům. Že je Paříž nádherné město, to ví skoro každý (zá)školák, ale už málo lidí ví, komu nebo spíše čemu za to z velké části vděčí. Pokud jste na tom jako já, rozhodně neváhejte, dostane se Vám jedné nenápadné, konverzační lahůdky, která malinko osvětlí, jak to s tímhle městem mohlo být a jak nakonec doopravdy bylo. (20.03.2015)

Moc dobrá konverzačka dvou dobrých herců, ztvárňujících postavy hybatelů osudů statisíců. Konverzačka, kterou JE nutno vidět celou, jinak mohou uniknout podstatné části dialogů. Bohužel ani tak to ale nebylo na ****. Přišlo mi, že tam bylo příliš mnoho náhod ve chvílích, kdy už zase měl konzul odejít a znovu byl zastaven. Nějak mi ani nesedělo to myšlenkové hnutí generála, kdy mi ta změna přišla příliš rychlá. Naopak rychlejší jsem čekal jednání stran konzula ohledně záchrany generálovy rodiny, když už se tak finálně rozhodl - ne, oni kecají dál a generál s tím už taky nijak nepospíchá, ačkoliv je jasné, že konec je už za dveřmi a z Paříže je to za generálovou rodinou s gestapem v patách taky kus cesty. Tyhle drobnosti mi vadily, protože mi nabourávaly tu atmosféru nutnosti rychlého jednání v časovém presu. Tak trochu škoda. ~ "Pokud bych neuposlechl, jaké dítě by chtělo takového otce?" (29.11.2014)

Zajímavá konverzačka. 1) Netuším, jak moc se přímluva švédského konzula podepsala na generálově rozhodnutí, ale je fakt, že Hitler chtěl Paříž v troskách a Choltiltz ji nezničil. 2) Svým hereckým výkonem mě zaujal Francouz po matce, Dán po otcovi, 65letý Niels Arestrup (vojenský velitel Paříže generál Dietrich von Choltitz). (20.01.2019)

Zatímco jiní filmoví režiséři aktivní po dobu půl století začnou být pochopitelně již méně zajímaví, čím dál víc se opakovat nebo kazit si celkovou mínku diváka stále více (pod)průměrnými snímky, Volker Schlöndorff má čím překvapovat i tvorbou v druhé dekádě nového století. Je to zcela jiný Schlöndorff, než ve filmech ze 60. a 70. let, styčný bod vnímám ve výběru pozoruhodné předlohy a jejím hutném uchopení. Většina dění se odehrává v jedné místnosti, děj posouvají pouze dialogy mezi dvěma muži, námět i přes svojí objevnost dává tušit, jak to dopadne (dopadlo), přesto to působí napínavě. Dva propracované herecké výkony, optikou vhodně zdynamizované kamery, dávají prožít opravdu nezapomenutelný "dialog s doprovodem děl" z pařížské diplomace. Já tomu švédskému konzulovi fandil, já měl u toho docela obavy, že generál jedním rozkazem zboří Eiffelovku a další skvosty pařížské architektury... Povedlo se to po všech stránkách výborně! 90% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) (19.03.2020)

"IT'S A SIMPLE QUESTION. WHAT WOULD YOU DO IN MY SHOES?" ------------ André Dussollier a Niels Arestrup tu zvádzajú fenomenálny herecký koncert v izbe parížskeho hotela Le Meurice počas jednej júlovej noci roku 1944, kedy sa rozhodovalo o osude Mesta svetiel. Zničiť alebo nechať žiť? Arestrup, hrajúci generála Choltitza, predvádza silne charizmatický výkon, s každou vetou nesúcou váhu a serióznosť, prednesenou tak, akoby ani nebol Arestrup, ale sám Choltitz. Dussollier, ako konzul Nordling, rovnocenne sekunduje. Taktiež rozmýšľam, či scéna, v ktorej Nordling presviedča Choltitza a hovorí mu, aby si seba predstavil na tomto [jeho izba] balkóne o päť rokov neskôr, je odkazom na skutočnosť, kedy sa Choltitz o 12 rokov neskôr vrátil do hotela Meurice, kde ešte stále robil ten istý barman, ktorý tam pracoval aj v 1944 a ktorý Choltitza spoznal, ponúkol mu šampanské a zobral ho do "jeho" izby, v ktorej stál 15 minút ako omámený. A keď už sme pri tých historických (ne)presnostiach, mám silný pocit, že Diplomatie neodvádza tú najlepšiu prácu. A to teraz čisto odhliadnuc od pohnútok samotného generála, keďže o tých vie najlepšie iba on. Napríklad, film uvádza v záverečných titulkoch, že Choltitzovej rodine sa nič nestalo a neboli ani zatknutí, pričom francúzski historici tvrdia, že jeho rodina bola v koncentračnom tábore. Film taktiež tvrdí, že sa Choltitz stretol po vojne (r. 1955) s Nordlingom, pričom som o tom nenašiel žiadne dodatočné informácie, iba že sa stretol s predsedom metského zastupiteľstva Taittingerom, keď navštívil Meurice (r. 1956), s ktorým sa spolu s Nordlingom stretával počas vojny. Taktiež film tvrdí, že Sippenhaft sa preniesol do praxe na nemeckých dôstojníkov kvôli Choltitzovi a jeho predchodcovi, pričom sa tak stalo kvôli neúspešnému atentátu na Hitlera z 20. júla 1944. A takto by sme mohli pokračovať ešte dlho. Presne kvôli takýmto "chybám" by si film štyri hviezdy zaslúžiť nemal a rozhodne by sa našli aj lepšie spôsoby dramatizácie diela. Tri hviezdy sú ale paradoxne skutočne žalostne málo za výkony podávané ústrednou dvojkou a tiež za to, že som si film značne užíval a niekde v polovici zvažoval päť hviezd. (16.12.2020)