Akame ga kill!

Až na to postupný loučení s některými postavami to bylo skvělý. Vlastně už jen první díl, kde se rozsekávali lidi na půl, mi dost bavil a proto jsem to i celé dokoukala. Téměř ke každé postavě si uděláte nějaký vztah. Ke každý sice jiný, ale později je i tak těžké jim dát sbohem. Další anime do mého seznamu oblíbených. (25.04.2016)

Gigantismus. Jediné co z toho na konci zůstane. A přitom se to prvních pár dílů tváří, že by to mohlo mít lidské rozměry. Tipuju že mladí Japonci si na tomhle léčí své komplexy méněcennosti. Hlavní hrdina je otravně správňácký, vždy na straně slabších, žen a dětí. Když už zabíjí tak jen tehdy pokud neexistuje jiná možnost. To samé platí o celé sebrance Night Raid. A jak už to bývá - všechny holčiny se do tohohle Marka Dušína platonicky zamilují (přičemž se samozřejmě "vysloví" až na smrtelné postely). Co na něm sakra všechny vidí? 170cm; 50 kilo i s brněním >> Nepřemýšlejte o tom. Je to ANIME. Tady si mladí japonští introvertní klučini plní své mokré sny. Animace strašná - růžové, zelené, žluté, červené, modré, fialové vlasy/oči. Gigantická prsa všech ženských hrdinek. Když se poprvé objeví na scéně Night Raid, máte pocit že utekl cirkus z blázince. Na druhou stranu, to nemá vyloženě černobílé postavy (vyjma pár zvrácených hajzlíků), takže snaha o padesát odstínů šedi alá Hra o trůny tu byla. Celá ta koncepce 45 říšských zbraní mi až nápadně připomínala Fullmetal Alchemist a Naruto (každý má jednu svou specifickou zbraň/nadání). Vlastně když se nad tím zamyslíte, tak je to obyčejné schématické Shōnen pro patnáctileté puboše, které se jen prostřednictvím násilí, nejednoznačnosti dobra/zla a umírání hlavních postav snaží dostat do vod sofistikovanější/dospělácké zábavy. Každý další patetický monolog to ale zase srazí zpátky. I tak to nebyla vyložená ztráta času, a vyskytují se tu i chvíle kdy to sklouzává do ztřeštěné japonské anime grotesky s dobrými vtipy, takže se to dá těch 24 dílů vydržet. Ale některé věty jsou vyloženě na zabití. Tečka. 60 % (12.12.2015)

Po 16 episodách jsem se odvážil o trochu komentáře. I když to ze začátku vypadalo jako tuctové anime, které má pevně dané hrdiny, příběh, žádné zvraty, zbytečné množství ecchi a krve, nakonec se z toho vyklubalo tuctové anime, které NEmá pevně dané hrdiny, příběh je se zajímavými zvraty, kde díl-co-díl netuším, co přinese, ecchi je tam minimum a krve tak akorát. Rozhodně se nejedná o vrchní příčtu anime žánru, má to množství nedokonalosti, avšak převažují pozitivní věci. Týden co týden se těším na další episodu ani ne tak kvůli vývoji hlavního mužského protagonisty, ale abych se dozvěděl o jejich světě víc a víc. A tam to míří :-) DaeGurth: "Imperial arms jde použít jen pokud jimi někoho zabiješ" - to jsi sebral kde? Nejbližší reference mě napadá Pokud se potkají proti sobě 2 imperial arms, je téměř jasné, že jeden z nich zemře. Což však nevylučuje jejich používání a nezabíjení. Přednosti: Ač se nejedná o bůh ví jaký příběh, je zde určitý vývoj postav, velké množství zvratů, sympatičtí protivníci, akce co střídá akci a v neposlední řadě stále extrémně slabý hlavní hrdina, který už 16 episod všechno lamí, což je z pohledu nynějších anime jako pohlazení na duši :-D Prozatím 70%. |||| SHLÉDNUTO: a hodnocení snižuji, všichni se obětovali kvůli hlavnímu hrdinovi, kterej ... no to uvidíte a celkově to dopadlo naprosto komicky. Někde jsem četl, že manga stále jede, takže je jasné, že to dopadlo jako první FullMetal Alchymist - také si vymysleli konec. Ke konci spíše zklamání, znovu-koukatelnost nulová. 55% (19.10.2014)

Žil jsem v domnění, že Shingeki no kyojin je na špičce vrcholu co se týče nečekaných smrtí a hraní si s emocemi. Pffff. VŮBEC ! Akame ga kill bezkonkurenčně SnK převyšuje. Začátek, ale takové krveprolití neslibuje. Mladík Tatsumi a jeho kamarádi se vydávají do hlavního města, aby pomohli svému městu od chudoby. Hodné to děti. Jenže se nakonec budou muset rozdělit kvůli útoku. Tatsumi se tak vydává na cestu sám. Když dorazí do města nemá se kde ubytovat, tak ho domu pozve neznámá obyvatelka. Teď se do příběhu zapojí skupina vrahů jenž si říkají Night Raid. Tatsumi nejprve obyvatelku brání, ale poté co zjistí, že pozvala také jeho kamarády a mučila je, tak se rozhodne připojit se k skupině vrahu, aby udělali z hlavního města zase místo k žití. Dovolím si menší srovnání s mým naposledy viděním anime ( Gunslinger Stratos: The Animation ). V Gunslinger Stratos jsem si nedokázal vytvořit sympatie ani k jedné postavě během celého anime. U Akame ga kill jsem si automaticky oblíbil všechny postavy z Night Raid během pár dílů. O to potom víc bolí některé smrti. U většiny anime jsem padl do deprese jednou maximálně dvakrát. Tady ? Tady jsem padal z deprese zpátky do deprese. Soubojový systém je perfektní. Většina z postav ovláda říšské zbraně (Speciální zbraně - Například zbraň, která zvyšuje sílu podle toho v jak moc velkém je daná postava v nebezpečí), které dodávají soubojům ten správný říz. Akame ga kill dokáže hrát i na klidnou struny. Nemálo krát jsem se zasmál. Hudba ,také skvěle zvolena. 1. OP a 1 .ED bezkonkurenčně lepší než v druhé půli. Akame ga kill rozhodně doporučuji. Chcete si užívat našlapané souboje,zasmát se a sakra ronit slzy ? Akame ga kill je to pravé ! Anime, které se dostalo do mojí TOP 2. Teď potřebuji něco klidnějšího. Oblíbené postavy : Chelsea, Leone, Lubbock ( V podstatě všichni členi z Night Raid, ale toto je TOP 3) Postavy, které nemám zrovna v lásce : Najenda, Honest ( Ten mi sakra pil krev ), Makoto (21.07.2016)

Akame ga Kill je seriál, naplnený sklamaním. Nehovorím teraz o cintoríne obľúbených charakterov, skôr o nevyužitom potenciáli celkového konceptu. Treba totiž brať do úvahy celkovú uponáhľanosť seriálu, ktorá ponúka doslova minimum priestoru, aby sme lepšie spoznali psychológiu jednotlivých postáv. Tu sa ale dostávame k ďalšej prekážke. Aj napriek mnohým oprávneným sťažnostiam, ohľadom Takahirovej neschopnosti poriadneho začlenenia postavy Akame, stále by som to ale označil iba za drobný prehrešok, ktorý napokon seriálová adaptácia iba poslušne prevzala od svojej predlohy. Ak však vezmeme do úvahy epizodický úpadok, ktorý nastáva sedemnástou epizódou, sklamanie je rozhodne na mieste, nakoľko už beztak ukrátený príbeh čoraz viac vynecháva podstatné fakty, preskakujúc dokonca celé obdobie, trvajúce desať kapitol. Takto utvorená zlátanina napokon neguje všetky vopred stanovené kvality, vytvárajúc násilný, sotva uspokojivý záver. Zrejme jediná vec, ktorá sa seriálu podarila, je Iwasakiho soundtrack, ktorý vrele odporúčam k vypočutiu. (26.10.2014)