Akame ga kill!

Směs taškařice a řezničiny, po prvních dílech ve mě zanechává rozporuplné pocity. Druhá polovina seriálu pro mě byla o hodně stravitelnější, pubertální vtípky ustoupily na pozadí a v napětí mě udržovalo, že žádná z hlavních postav nebyla "nesmrtelná", během epizody mohl umřít v podstatě kdokoli. V závěru jsem tedy rád za svižné akční fantasy béčko a zvyšuji své hodnocení ze tří na čtyři. (16.05.2015)

Po 16 episodách jsem se odvážil o trochu komentáře. I když to ze začátku vypadalo jako tuctové anime, které má pevně dané hrdiny, příběh, žádné zvraty, zbytečné množství ecchi a krve, nakonec se z toho vyklubalo tuctové anime, které NEmá pevně dané hrdiny, příběh je se zajímavými zvraty, kde díl-co-díl netuším, co přinese, ecchi je tam minimum a krve tak akorát. Rozhodně se nejedná o vrchní příčtu anime žánru, má to množství nedokonalosti, avšak převažují pozitivní věci. Týden co týden se těším na další episodu ani ne tak kvůli vývoji hlavního mužského protagonisty, ale abych se dozvěděl o jejich světě víc a víc. A tam to míří :-) DaeGurth: "Imperial arms jde použít jen pokud jimi někoho zabiješ" - to jsi sebral kde? Nejbližší reference mě napadá Pokud se potkají proti sobě 2 imperial arms, je téměř jasné, že jeden z nich zemře. Což však nevylučuje jejich používání a nezabíjení. Přednosti: Ač se nejedná o bůh ví jaký příběh, je zde určitý vývoj postav, velké množství zvratů, sympatičtí protivníci, akce co střídá akci a v neposlední řadě stále extrémně slabý hlavní hrdina, který už 16 episod všechno lamí, což je z pohledu nynějších anime jako pohlazení na duši :-D Prozatím 70%. |||| SHLÉDNUTO: a hodnocení snižuji, všichni se obětovali kvůli hlavnímu hrdinovi, kterej ... no to uvidíte a celkově to dopadlo naprosto komicky. Někde jsem četl, že manga stále jede, takže je jasné, že to dopadlo jako první FullMetal Alchymist - také si vymysleli konec. Ke konci spíše zklamání, znovu-koukatelnost nulová. 55% (19.10.2014)

Pokud je Gangsta. jako tvorba extrémně ovlivněná euroamerickou kulturou jeden pól japonského anime, Akame ga kill! k němu tvoří dokonalý protipól. Divoká stylizace plná barev, odvážných účesů a outfitů, která může být sice těžko přístupná, ale stejnou měrou se honosí klasickou japonskou fantazií a originalitou, zběsile gradujícím dějem, explicitní brutalitou, charaktery vyprofilovanými jediným dialogem, bolavou nekompromisností, a v neposlední řadě také odráží netradiční japonskou mysl, díky které je anime taková radost sledovat. Krvavý, dojemný, ale taky neskonale vtipný a zábavný masakr, který můžu sjíždět pořád a pořád dokola. (18.06.2020)

Tohle anime se mi těžko hodnotí. Ze začátku to byla další tuctovka, ale později mě to vtáhlo do děje. Od +/- 9 epizody jsem se opravdu každý týden těšil na další díl a chtěl jsem udělit hvězdiček 5 i přes ten horší start. Bohužel mě ale zklamalo i finále, kdy zakončení je takové nemastné neslané. **** (14.12.2014)

Krásný příklad, jak bipolární reakce muže anime vzbudit. Budu stát na té straně těch zklamaných a považovat Akame ga Kill! jako silně přeceněnou záležitost. Problém je, že tomu tak vůbec nemuselo býti! Seriál se zpočátku stylově kroutil z pozice barevně milého fantasy o sympatické bandě zabijáků do příjemně napínavé rubačky o nekonečných chodech nových soupeřů až to salto mortale dopadem neustál a skončil v bahenní kaluži trapně naporcovaných těl s těžce přidanou hodnotou senility. Po výborném začátku si člověk pochvaluje, jak se Akame ga Kill! uspěšně snaží vyhýbat zaběhlým klišé šónenů, nabízí dobré gagy, smysluplný děj a jasný cíl. Postavy se nám netváří, že by měly být jen umělým a plochým nástrojem k nekonečnému předvádění dalších a dalších nových schopností s misí "Najít a zničit". Jistě, přerod z rozmanitých barev hlavního města do temných zakoutí potřísněné krví by stále nic nenaznačoval a i klasická nesmrtelnost u jinak nedoknutelných hlavních představitelů nám byla nezvykale, ale vítaně odepřena. Jenže jakmile nám pár pozitivních a hodně negativních protagonistů opustí scénu a začnou je nahrazovat zbytečně jiní, tak víte, že je o průšvih zaděláno. Akame ga Kill! si začne idiotsky podkopávat svou hlavní ideu (kdy se postavy snaží si získat vaší přízeň, aby byly následně necitlivě oddělány) přeřazením na vyšší stupeň rychlosti, kdy si pak nestíháme udělat ke komukoliv vztah a tím se stáváme k smrti i těch nejmilejších naprosto apatičtí. Scénář si doslova začne dělat z celého světa naprostou legraci, zavedené principy položí na hlavu, logika doposavadního chování všech hrdinů nabere nesmyslné obrátky a nechá se zaplavit všema těma klasickýma klišé, kterým se tak doposud bránila (vskutku nesnáším, když každý lotr musí pochválit hrdinu, kterému se podaří uhnout jeho úderu). Konečný Battle Royale připomínajíc souboj Ryuko a Satsuki z Kill la Kill byl už pro mě emočně vyprahlý, protože se nemužu zbavit dojmu, že přeživší postavy byly snad vybrány hodem mincí (proč se seriál jmenuje po postavě, která se celou dobu na plátně minimálně vyskytuje?). Co naplat, že se na to hezky kouká? Znechucení po finalních dílech je nezměrné a s opravdovou nelibostí tomu nechám průměrné hodnocení, i když si ho z mého pohledu nezaslouží. (22.06.2017)