Akame ga kill!

Krásný příklad, jak bipolární reakce muže anime vzbudit. Budu stát na té straně těch zklamaných a považovat Akame ga Kill! jako silně přeceněnou záležitost. Problém je, že tomu tak vůbec nemuselo býti! Seriál se zpočátku stylově kroutil z pozice barevně milého fantasy o sympatické bandě zabijáků do příjemně napínavé rubačky o nekonečných chodech nových soupeřů až to salto mortale dopadem neustál a skončil v bahenní kaluži trapně naporcovaných těl s těžce přidanou hodnotou senility. Po výborném začátku si člověk pochvaluje, jak se Akame ga Kill! uspěšně snaží vyhýbat zaběhlým klišé šónenů, nabízí dobré gagy, smysluplný děj a jasný cíl. Postavy se nám netváří, že by měly být jen umělým a plochým nástrojem k nekonečnému předvádění dalších a dalších nových schopností s misí "Najít a zničit". Jistě, přerod z rozmanitých barev hlavního města do temných zakoutí potřísněné krví by stále nic nenaznačoval a i klasická nesmrtelnost u jinak nedoknutelných hlavních představitelů nám byla nezvykale, ale vítaně odepřena. Jenže jakmile nám pár pozitivních a hodně negativních protagonistů opustí scénu a začnou je nahrazovat zbytečně jiní, tak víte, že je o průšvih zaděláno. Akame ga Kill! si začne idiotsky podkopávat svou hlavní ideu (kdy se postavy snaží si získat vaší přízeň, aby byly následně necitlivě oddělány) přeřazením na vyšší stupeň rychlosti, kdy si pak nestíháme udělat ke komukoliv vztah a tím se stáváme k smrti i těch nejmilejších naprosto apatičtí. Scénář si doslova začne dělat z celého světa naprostou legraci, zavedené principy položí na hlavu, logika doposavadního chování všech hrdinů nabere nesmyslné obrátky a nechá se zaplavit všema těma klasickýma klišé, kterým se tak doposud bránila (vskutku nesnáším, když každý lotr musí pochválit hrdinu, kterému se podaří uhnout jeho úderu). Konečný Battle Royale připomínajíc souboj Ryuko a Satsuki z Kill la Kill byl už pro mě emočně vyprahlý, protože se nemužu zbavit dojmu, že přeživší postavy byly snad vybrány hodem mincí (proč se seriál jmenuje po postavě, která se celou dobu na plátně minimálně vyskytuje?). Co naplat, že se na to hezky kouká? Znechucení po finalních dílech je nezměrné a s opravdovou nelibostí tomu nechám průměrné hodnocení, i když si ho z mého pohledu nezaslouží. (22.06.2017)

Pokud je Gangsta. jako tvorba extrémně ovlivněná euroamerickou kulturou jeden pól japonského anime, Akame ga kill! k němu tvoří dokonalý protipól. Divoká stylizace plná barev, odvážných účesů a outfitů, která může být sice těžko přístupná, ale stejnou měrou se honosí klasickou japonskou fantazií a originalitou, zběsile gradujícím dějem, explicitní brutalitou, charaktery vyprofilovanými jediným dialogem, bolavou nekompromisností, a v neposlední řadě také odráží netradiční japonskou mysl, díky které je anime taková radost sledovat. Krvavý, dojemný, ale taky neskonale vtipný a zábavný masakr, který můžu sjíždět pořád a pořád dokola. (18.06.2020)

Gigantismus. Jediné co z toho na konci zůstane. A přitom se to prvních pár dílů tváří, že by to mohlo mít lidské rozměry. Tipuju že mladí Japonci si na tomhle léčí své komplexy méněcennosti. Hlavní hrdina je otravně správňácký, vždy na straně slabších, žen a dětí. Když už zabíjí tak jen tehdy pokud neexistuje jiná možnost. To samé platí o celé sebrance Night Raid. A jak už to bývá - všechny holčiny se do tohohle Marka Dušína platonicky zamilují (přičemž se samozřejmě "vysloví" až na smrtelné postely). Co na něm sakra všechny vidí? 170cm; 50 kilo i s brněním >> Nepřemýšlejte o tom. Je to ANIME. Tady si mladí japonští introvertní klučini plní své mokré sny. Animace strašná - růžové, zelené, žluté, červené, modré, fialové vlasy/oči. Gigantická prsa všech ženských hrdinek. Když se poprvé objeví na scéně Night Raid, máte pocit že utekl cirkus z blázince. Na druhou stranu, to nemá vyloženě černobílé postavy (vyjma pár zvrácených hajzlíků), takže snaha o padesát odstínů šedi alá Hra o trůny tu byla. Celá ta koncepce 45 říšských zbraní mi až nápadně připomínala Fullmetal Alchemist a Naruto (každý má jednu svou specifickou zbraň/nadání). Vlastně když se nad tím zamyslíte, tak je to obyčejné schématické Shōnen pro patnáctileté puboše, které se jen prostřednictvím násilí, nejednoznačnosti dobra/zla a umírání hlavních postav snaží dostat do vod sofistikovanější/dospělácké zábavy. Každý další patetický monolog to ale zase srazí zpátky. I tak to nebyla vyložená ztráta času, a vyskytují se tu i chvíle kdy to sklouzává do ztřeštěné japonské anime grotesky s dobrými vtipy, takže se to dá těch 24 dílů vydržet. Ale některé věty jsou vyloženě na zabití. Tečka. 60 % (12.12.2015)

Než jsem začal psát komentář, musel jsem prostě počkat na konec. To je z důvodu, že mě tohle anime pokaždé dokázalo něčím překvapit. Kdybych měl svůj názor shrnout do jednoho souvětí, vypadalo by to asi takhle: Je to super, ale je to vlastně i docela blbost. MÍRNÝ SPOILER Konečně anime, kde si člověk nemůže úplně říct „Dobře, tohle je hlavní postava - ta přežije všechno." Ono se tam umírá a ne zrovna málo. Je to vlastně takový George R. R. Martin v japonském stylu. Boje jsou hezky udělané, není to taková ta Dragon Ball nuda. Co se mi ovšem dost nelíbilo byly ty kecy. Každý furt mele něco o morální stránce a každý furt někomu něco vyčítá. To by tak nevadilo, ale ono to často zní opravdu kýčovitě. Nebudu si nic nalhávat, scénáře v anime většinou nebývají nějak extra kreativní, ale tohle byla tedy síla. Akame ga Kill! ovšem není žádné intelektuální anime, tudíž toto se dá jakž takž ještě překousnout či přeskočit. Mimo to si myslím, že čtyři hvězdy jsou zasloužené. (15.12.2014)

Žil jsem v domnění, že Shingeki no kyojin je na špičce vrcholu co se týče nečekaných smrtí a hraní si s emocemi. Pffff. VŮBEC ! Akame ga kill bezkonkurenčně SnK převyšuje. Začátek, ale takové krveprolití neslibuje. Mladík Tatsumi a jeho kamarádi se vydávají do hlavního města, aby pomohli svému městu od chudoby. Hodné to děti. Jenže se nakonec budou muset rozdělit kvůli útoku. Tatsumi se tak vydává na cestu sám. Když dorazí do města nemá se kde ubytovat, tak ho domu pozve neznámá obyvatelka. Teď se do příběhu zapojí skupina vrahů jenž si říkají Night Raid. Tatsumi nejprve obyvatelku brání, ale poté co zjistí, že pozvala také jeho kamarády a mučila je, tak se rozhodne připojit se k skupině vrahu, aby udělali z hlavního města zase místo k žití. Dovolím si menší srovnání s mým naposledy viděním anime ( Gunslinger Stratos: The Animation ). V Gunslinger Stratos jsem si nedokázal vytvořit sympatie ani k jedné postavě během celého anime. U Akame ga kill jsem si automaticky oblíbil všechny postavy z Night Raid během pár dílů. O to potom víc bolí některé smrti. U většiny anime jsem padl do deprese jednou maximálně dvakrát. Tady ? Tady jsem padal z deprese zpátky do deprese. Soubojový systém je perfektní. Většina z postav ovláda říšské zbraně (Speciální zbraně - Například zbraň, která zvyšuje sílu podle toho v jak moc velkém je daná postava v nebezpečí), které dodávají soubojům ten správný říz. Akame ga kill dokáže hrát i na klidnou struny. Nemálo krát jsem se zasmál. Hudba ,také skvěle zvolena. 1. OP a 1 .ED bezkonkurenčně lepší než v druhé půli. Akame ga kill rozhodně doporučuji. Chcete si užívat našlapané souboje,zasmát se a sakra ronit slzy ? Akame ga kill je to pravé ! Anime, které se dostalo do mojí TOP 2. Teď potřebuji něco klidnějšího. Oblíbené postavy : Chelsea, Leone, Lubbock ( V podstatě všichni členi z Night Raid, ale toto je TOP 3) Postavy, které nemám zrovna v lásce : Najenda, Honest ( Ten mi sakra pil krev ), Makoto (21.07.2016)