Motýle

Na Pestrobarvec petrklíčový jsem se chtěl vydat v době premiéry do kina, neučinil jsem tak a věřím, že bych na film musel jít sám. Není to zrovna ten typ, jenž by jste každému doporučili. Ať už z hlediska obrazové tvořivosti, díky níž se skutečně jedná o umělecký film. Jmenuji například dokonale vytvořené zátiší, na kterém si autor musel dát opravdu práci. V celkové kompozici je to něco, co může někoho po chvíli nudit a jiné fascinovat. Relativně monotóně může taktéž vyznít vztah Cynthie s Evelyn, ačkoliv se nenápadným krůčky posouvá v něco jiného. Na to všechno jsem si potřeboval v průběhu sledování zvyknout a potom teprve jsem docenil kvality. Všechno tu souvisí se vším a je to posledního detailu promyšlené dráma ze staré školy v tom nejlepším slova smyslu. Jedině snad délka je možná až neúměrná vůči tempu jaké film má. Celkově dost zvláštní film, který se mě líbil, ale znovu bych si ho jen tak nepustil - připravil by jsem se o zážitek. (25.05.2015)

Začnu trochu obecnější úvahou - pokud platí, že homosexuálně orientovaných jedinců je v populaci cca 4 %, je opravdu zvláštní, že se objevují v takřka každém druhém filmu současnosti (což samozřejmě nadsazuji, ale ten nepoměr je evidentní), zjevně je to důsledek panující ideologie. Tohle je navíc i feministický film, film zalidněný pouze ženami, v jehož fikčním světě není pro muže místo. Pestrobarvec petrklíčový je mým prvním setkáním s dílem Petera Stricklanda a musím konstatovat, že jde o velké zklamání, prakticky jsem se pronudil ke konci. Formálně excelentní film, nádherná kamera, pastelové barvy, převaha celků, kterým ovšem kontrastují sekvence detailů a především velkých detailů, krásná staromilská animovaná intermezza, bravurní práce s ruchy (zvuky hmyzu, předení kočky atd.), diskontinuitní řazení záběrů, až fascinace (fetišizace) kostýmy, práce s herci, dekadentní atmosféra...obsahově se ale se Stricklandovým snímkem coby divák hodně míjím. Reflexe hraní rolí v partnerském vztahu je podána na pozadí bizarního partnerského soužití dvou extrémně nesympatických hrdinek, jejichž sado maso hrátky mi přišly jako autorská manýra, jistě takovéto vztahy reálně existují, ale způsob, jakým vztah reflektuje britský tvůrce, mne spíše iritoval, než jakkoliv oslovil. Každý vztah je o hledání kompromisu a osobní oběti, ale já se celou dobu ptal, proč to musí Strickland demonstrovat právě na těchto S/M lesbických partnerkách? Jasně, odpovědí je postmoderna a s ní spojená snaha šokovat, synkreticky spojovat neslučitelné, adorovat pokleslé žánry, rozbíjet kontinuální dějovou linii, hrát si s divákem...ale tohle byla tuze nezábavná hra... Pinastri! Pinastri! Pinastri! PS: O co elegantněji analogickou tematiku pojala Shainbergova zábavná Sekretářka... (30.06.2015)

Lesbická sexploatace v elegantním kostýmu, plná jemných symbolů a hudebního podkresu. Stejný scénář, s drobnými hereckými nuancemi, které ovšem svými tykadly odhalila partnerka, která celou hru vyprovokovala a vlastně režírovala. Pro její polovičku to byla hra na hranici citové únosnosti. Chtěla hrát samu sebe. Film pro estéty. (04.06.2015)

[Dny evropského filmu 2015] Britsky uhlazené, emocionálně strohé, artově i eroticky decentní, audiovizuálně podmanivé, žensky vyzývavé a sexy i pro mužského diváka. Truhla, kalhotky, psaníčka, krtonožka a všudypřítomný cvrkot. Viktoriánská atmosféra, kterou rád konzumuji v jakékoliv podobě. Jen škoda, že Strickland neukočíroval délku, skončit to v momentu, kdy je Evelyn se zavázanýma očima v obklopení motýlů, film by téměř neměl chybu. Zábavné bylo sledovat, jak si obě partnerky prohazují své role sub/ domina, nebo spíše jak se dominantnější Evelyn dobrovolně staví do submisivní role. Strickland si vyhrál. Čekal jsem však více. Slabší čtyři. [Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií] (12.04.2015)

Věznicí postel nestihneme vyrobit včas. Byl by lidský záchod přijatelný kompromis? Pro ty, kteří mají libido citlivé na mocenské hrátky (a nejsou příliš pokročilí, takže je překvapí, že ten vpravdě týraný nemusí být nutně totožný s tím, kdo dostává na zadek), musí jít o zajímavý film. Já tohle nehraju a navíc mám nakoukanou Belle de jour, takže jsem se při okatém odkrývání ambivalence ovládání trochu nudil. O to víc času jsem měl na ocenění delikátní kamery, hmyzích detailů, zlého humoru, skvělého soundtracku Cat's Eyes, odvážného výběru zralých hereček a kalendářových kompozic se zadnicemi. (17.02.2018)