Rychlochůze

„Chci s vámi mluvit, kluci. Máma se starala o vaši výchovu, já o tom nevím ani ň. Tak jsem myslel, že teď už jste velký kluci. Pojďme se domluvit, že aktuálně jsme dospělí, a každý z nás tří se bude starat sám o sebe.“ Přinést čerstvému vdovci chlast a porno časopisy je opravdu svérázný způsob vyjádření upřímné soustrasti…bohužel to však byl také 1 z mála momentů, který mě skutečně pobavil. Jako největší problém Rychlochůze vnímám jeho nepříliš fungující žánrové ukotvení. Mnohdy nešťastné přepínání mezi smutným dramatem, a naopak odlehčenou tragikomedií sázející na pubertální humor dospívajících dětí docela dřel. Nedokázal jsem se na to emocionálně naladit, a to ani na postavy, které mi nebyly příliš sympatické (jen tu musím podotknout, že ve zdejším obsazení neuvedený Dencik je opravdový herecký chameleon a dokáže zaujmout v jakkoli úchylné, klidně i vedlejší roli). Minul mě i konec. Oceňuju sice Martinův závěrečný, zcela výmluvný pohled, ale hodnocení už nezachrání. Za mě podprůměr, od Opleva jsem zvyklý na jinačí kvalitu. (19.06.2024)

V každém případě zajímavý film; ostatně jako mnoho dalších severských filmů. Za celoživotní práci s dospívajícími dětmi jsem zažil i několik případů, kdy dětem zemřela maminka. Žádné z těchto dětí si však na pohřbu nepohvizdovalo, natož aby se vrhalo za maminkou do hrobu. Ať se na mě tvůrci filmu nezlobí, ale podle mě byla tato „pohřební“ scéna nepatřičná a nereálná. Nepochopil jsem ani scénu, která by se dala nazvat „koulovaná“. Nějak mi do děje filmu nezapadala. Nejsem žádný církevní odborník, ale nevybavuji si žádnou normální církev, která by souhlasila s předmanželským pohlavním stykem, zejména pak u 14letých dětí. Připadalo mi tak nějak pokrytecké, když se děti sice pilně připravovaly na konfirmaci, ale zároveň si plánovaly pohlavní styk, respektive homosexuální pohlavní styk provozovaly. Na druhou stranu právě tím působil film realističtěji. (09.07.2016)

Sigmund Freud by mal určite radosť a s autorom námetu by si určite sadli do noty. Ja osobne však k základnej premise filmu mám zopár výhrad a tak až taká nadšená nie som. Ono by to bolo OK ak by udalosti, ktoré sa diali po smrti Martinovej matky boli prezetované ako jednotlivý prípad (aj takýto sme...), lenže ono sa to tam nejak príliš generalizovalo, že veď takto je to normálne...no ja si to nemyslím. Nemyslím tým na Martinove konanie to bolo vzhľadom k veku pekne vystihnuté. Napríklad scénka u Pelliho v byte bola skvostná (samozrejme aj vďaka prítomnosti Davida Dencika) :-). Skôr konanie viacerých dospelých mi prišlo trochu "mimo". Obzvlášť ak si uvedomím, že toto všetko vytvára v hlave mladíka budúci obraz o sexualite, o ženách, ale aj o mužoch. Prišlo mi to, akoby film opisoval akúsi bežnú "normu" správnia s čím sa jednoducho nestotožňujem. Ale samozrejme toto všetko je len moje osobné vnímanie a niekomu inému sa to páčiť môže. Videné v rámci Challange tour - 30 dní so svetovou kinematografiou. (26.10.2015)

Prvú polovicu filmu sledujeme ako sa Martin vyrovnáva s tým, že mu nečakane zomrela mama, s objavovaním vlastnej sexuality, byť naraz zaľúbený do dvoch osôb, do Kim aj Kristine. V druhej polovici sme svedkami pár šokantných situácií, okrem iného aj počas Martinovej birmovky. Koniec filmu vypálil optimisticky, chlapec to nejako zvládol, všetci sa usmievajú, sú šťastní, držia sa za ruky a jeho hádam čakajú po tom všetkom už len dobré veci. 3,5*. (06.09.2015)

Film, který na mne výrazně zapůsobil silou příběhu, jedinečnými filmařskými záběry i vynikajícími hereckými výkony. Mnoho psychologů zabývajících se dospíváním vyjádřilo, že v době puberty se chlapec často nejprve zamiluje do svého přítele a teprve později do dívky. Tento film tuto skutečnost jen potvrdil, neboť první tělesný láskyplný vztah prožije hlavní hrdina Martin (Villads Boye) právě se svým nejlepším přítelem Kimem (Frederik Winther Rasmussen), kterého má stejně rád jako svoji kamarádku Kristýnu, od níž by již ale také chtěl něco víc, než jen kamarádství. O ni ale stejně tak stojí i Kim, s čímž se před svým přítelem netají. Film je svérázně s bravůrou nasnímán a má svůj osobitý severský styl, který je ale v tomto díle pochopitelný. Je bezesporu přínosem pro pochopení světa dospívajících i jejich často velice křehkých vztahů. Je i o tom, jak zůstat sám sebou a nepodlehnout názoru jiných. Film byl natočen podle autobiografického románu Mortena Kirkskova, odtud určitě jeho bezprostřednost a navíc se režie ujal skvělý dánský režisér N.A. Oplev, jehož film "Jednou budem dál"(2006) posbíral mnoho cen a též byl sondou do duše dospívajícího chlapce. Shrnuto a podtrženo - skvělý film dánské kinematografie a já mu dávám plný počet hvězdiček.(Dodatek 10.2.2018 - Až třetina chlapců v pubertě se se svým nejlepším kamarádem oddá tělesným dotykům a něžnostem, včetně vzájemné ipsace a přesto nejsou "homosexuály", jak se dnes moderně a zcela úchylně tvrdí, což špiní ryzost upřímného přátelství, je potřeba se přes to přenést!) (27.11.2015)