Rychlochůze

Prvú polovicu filmu sledujeme ako sa Martin vyrovnáva s tým, že mu nečakane zomrela mama, s objavovaním vlastnej sexuality, byť naraz zaľúbený do dvoch osôb, do Kim aj Kristine. V druhej polovici sme svedkami pár šokantných situácií, okrem iného aj počas Martinovej birmovky. Koniec filmu vypálil optimisticky, chlapec to nejako zvládol, všetci sa usmievajú, sú šťastní, držia sa za ruky a jeho hádam čakajú po tom všetkom už len dobré veci. 3,5*. (06.09.2015)

V každém případě zajímavý film; ostatně jako mnoho dalších severských filmů. Za celoživotní práci s dospívajícími dětmi jsem zažil i několik případů, kdy dětem zemřela maminka. Žádné z těchto dětí si však na pohřbu nepohvizdovalo, natož aby se vrhalo za maminkou do hrobu. Ať se na mě tvůrci filmu nezlobí, ale podle mě byla tato „pohřební“ scéna nepatřičná a nereálná. Nepochopil jsem ani scénu, která by se dala nazvat „koulovaná“. Nějak mi do děje filmu nezapadala. Nejsem žádný církevní odborník, ale nevybavuji si žádnou normální církev, která by souhlasila s předmanželským pohlavním stykem, zejména pak u 14letých dětí. Připadalo mi tak nějak pokrytecké, když se děti sice pilně připravovaly na konfirmaci, ale zároveň si plánovaly pohlavní styk, respektive homosexuální pohlavní styk provozovaly. Na druhou stranu právě tím působil film realističtěji. (09.07.2016)

Tady nejsou úchyláci nejenom dospělí, ale i děti. A Niels Arden Oplev se tenhle mezisvět mezi realitou a nějakým na první pohled nenápadným dánským maloměstem, snaží odvyprávět a přitom se z toho nezbláznit. Já vážně nad některými sexuálními názory kroutil hlavou. Třeba když táta synovi vysvětloval, že i když mu máma umřela, tak si občas potřebuje někam štrejchnout. Přitom kluk měl v tom momentu už takový zkušenosti, že by táta nestačil zírat. Rychlochůze je dost divná, těžce osobní a některé scény by klidně mohla vynechat. Jinak ale nemůžu říct, že třeba závěr by mě nezaujal. Nebejt některých momentů v příběhu, tak se jedná o vcelku solidní depkoidní Skandinávii s pozitivním nádechem. Na druhou stranu tenhle film místy solidně šokoval a tudíž potvrdil to, co Skandinávie také umí. (18.08.2015)

„Chci s vámi mluvit, kluci. Máma se starala o vaši výchovu, já o tom nevím ani ň. Tak jsem myslel, že teď už jste velký kluci. Pojďme se domluvit, že aktuálně jsme dospělí, a každý z nás tří se bude starat sám o sebe.“ Přinést čerstvému vdovci chlast a porno časopisy je opravdu svérázný způsob vyjádření upřímné soustrasti…bohužel to však byl také 1 z mála momentů, který mě skutečně pobavil. Jako největší problém Rychlochůze vnímám jeho nepříliš fungující žánrové ukotvení. Mnohdy nešťastné přepínání mezi smutným dramatem, a naopak odlehčenou tragikomedií sázející na pubertální humor dospívajících dětí docela dřel. Nedokázal jsem se na to emocionálně naladit, a to ani na postavy, které mi nebyly příliš sympatické (jen tu musím podotknout, že ve zdejším obsazení neuvedený Dencik je opravdový herecký chameleon a dokáže zaujmout v jakkoli úchylné, klidně i vedlejší roli). Minul mě i konec. Oceňuju sice Martinův závěrečný, zcela výmluvný pohled, ale hodnocení už nezachrání. Za mě podprůměr, od Opleva jsem zvyklý na jinačí kvalitu. (19.06.2024)

Film, který na mne výrazně zapůsobil silou příběhu, jedinečnými filmařskými záběry i vynikajícími hereckými výkony. Mnoho psychologů zabývajících se dospíváním vyjádřilo, že v době puberty se chlapec často nejprve zamiluje do svého přítele a teprve později do dívky. Tento film tuto skutečnost jen potvrdil, neboť první tělesný láskyplný vztah prožije hlavní hrdina Martin (Villads Boye) právě se svým nejlepším přítelem Kimem (Frederik Winther Rasmussen), kterého má stejně rád jako svoji kamarádku Kristýnu, od níž by již ale také chtěl něco víc, než jen kamarádství. O ni ale stejně tak stojí i Kim, s čímž se před svým přítelem netají. Film je svérázně s bravůrou nasnímán a má svůj osobitý severský styl, který je ale v tomto díle pochopitelný. Je bezesporu přínosem pro pochopení světa dospívajících i jejich často velice křehkých vztahů. Je i o tom, jak zůstat sám sebou a nepodlehnout názoru jiných. Film byl natočen podle autobiografického románu Mortena Kirkskova, odtud určitě jeho bezprostřednost a navíc se režie ujal skvělý dánský režisér N.A. Oplev, jehož film "Jednou budem dál"(2006) posbíral mnoho cen a též byl sondou do duše dospívajícího chlapce. Shrnuto a podtrženo - skvělý film dánské kinematografie a já mu dávám plný počet hvězdiček.(Dodatek 10.2.2018 - Až třetina chlapců v pubertě se se svým nejlepším kamarádem oddá tělesným dotykům a něžnostem, včetně vzájemné ipsace a přesto nejsou "homosexuály", jak se dnes moderně a zcela úchylně tvrdí, což špiní ryzost upřímného přátelství, je potřeba se přes to přenést!) (27.11.2015)