Anomalisa

Charlie Kaufman se zase jednou probral z hibernace, aby nás oblažil další existenciální onanií. Tentokrát však docela zbytečnou. Jako kraťas na YouTube kanálu by to asi uspělo, ale v devadesátiminutové stopáži se to téma odcizení a krize středního věku výrazně rozmělní. A nakonec vám v hlavě zůstanou jen ty loutky. A jedna chytlavá písnička. (22.02.2017)

Po shlédnutí traileru jsem se na film dost těšila, hlavně kvůli animaci, ale i na příběh jsem byla zvědavá. Popravdě řečeno - asi jsem zklamaná. Příběh nejspíš má dost "kliček a zákoutí", ale člověk vlastně ani nemá šanci je zachytit. Možná jsem dost nedávala pozor, ale takhle to na mě působilo. Hluchá místa a mezery tam nejspíš byli schválně, kvůli atmosféře filmu, ale ve výsledku mě to spíš nudilo, než že by to ve mně zanechalo nějaký silný pocit. Docela se mi líbila ta "ledabylá animace" (i když ledabylá ve skutečnosti asi nebyla, že?), ale to je tak všechno. A bohužel, vůbec nemám chuť se na film dívat znovu, abych do něj pronikla trošku víc. (02.02.2016)

Jakmile se k filmu přimotá Charlie Kaufman, máte jistotu, že vás čeká jedinečný zážitek a Anomalisa toto pravidlo potvrzuje. Nejen vizuálně, ale i příběhově jde o originální zážitek, který jde se svým tématem lásky a samoty do hloubky a nebojí se prezentovat temnější stránku věci tvrdě a bez filtrů. K hloubavému a vtahujícímu příběhu, který dokáže mnohokrát překvapit si přičtěte nádhernou a netradiční vizuální stránku a máte před sebou velice neobvyklý film, na který budete ještě dlouho vzpomínat. (20.03.2018)

Další z filmů, kde se postarší tragéd topí v depresi, protože má neoprávněný pocit, že svět a lidi kolem něj nejsou tak skvělí jako on a všechno je mu málo. Tak se pateticky ožere, najde holku, která ho (z nějakého nepochopitelného důvodu) obdivuje a má tak nízké sebevědomí, že by asi pro něj udělala první poslední - a hele, na světě je prý hned líp. Film jsem protrpěla v naději, že tohle Kaufman nemyslí vážně a na konci bude nějaký zvrat či alternace, ale tam jsem se jen dozvěděla, že přivézt z pracovní cesty dítěti hračku ze sex shopu je úplně chill. Se divím, že v depresi z toho chlapa spíš není celá jeho rodina. Zkrátka a dobře, tenhle žvást se může jít i s celým "zajímavým zpracováním" bodnout. (19.03.2016)

Živě působící, ale vyjma protagonisty znepokojivě stejné loutky Kaufmanovi umožnily zatím nejdůslednější rozvedení jeho záliby v externalizaci vnitřní zkušenosti člověka. Tentokrát člověka, kterému osoby cizí i blízké splývají v anonymní dav, o nějž ztratil jakýkoli zájem. Telefonát s manželkou a synem, zajímajícím se pouze o to, zda mu otec již koupil nějaký dárek, přitom prozrazuje, že lhostejnost je to oboustranná. Michael ale nepřestává rozumět jenom druhým. Nechápe už ani sám sebe. Hrdinova existenční úzkost kombinovaná s krizí identity dosahuje vrcholu, když prázdně hledí do koupelnového zrcadla, neschopen ovládat své mimické svaly. Před ztrátou tváře jej na poslední chvíli zachrání hlas zpoza dveří, lišící se od hlasů všech ostatních. ___ Lisa představuje v Michaelově předvídatelném světě zaměnitelných lidí anomálii, bytost s vlastní individualitou. Teprve ona dává význam frázi o jedinečnosti každého člověka, kterou Michael rád používá na svých přednáškách, aby manažerům velkých společností pomohl zvýšit produktivitu. Přenášení firemních strategií do mezilidských vztahů je pro Kaufmana jedním ze symptomů odcizení ve společnosti založené na oboustranně výhodných transakcích a neustálém generování zisku. Lidé zapojení do výrobního procesu se stávají mechanickými loutkami s falešnými úsměvy a bez vlastní jedinečnosti. Lisa, nevyznačující se nezvyklou krásou, inteligencí ani zvláštními zálibami, však dokládá, že lékem na apatii není nalezení někoho výjimečného, nýbrž docenění toho, co je výjimečné i na někom zdánlivě obyčejném. ___ Po Kaufmanových předchozích filmech, které diváka zaměstnávaly svými zapeklitými narativními konstrukcemi, překvapuje Anomalisa vypravěčskou přímočarostí. Zároveň ale neustále znejišťuje nejednoznačností svého fikčního světa, stejně nestabilního jako hrdinova osobnost. Navenek funguje podle stejných pravidel, jaká známe z vlastního života. Místy se v něm ale objevují znepokojivé trhliny. Kromě toho, že všichni kromě Michaela a Lisy vypadají a mluví stejně, protagonista jako kdyby si v jistých chvílích uvědomoval, kým ve skutečnosti je – tedy loutkou. Když v závěru filmu smutně hledí na porouchaný japonský automaton, který synovi koupil v jednom obskurním sex shopu, zdá se, že jde o jedinou „bytost“, která mu v jeho vlastním domě alespoň trochu rozumí. ___ Dovedné oscilování mezi fádní realitou, snímanou v odměřených dlouhých záběrech s velmi pomalými jízdami kamery, a zlým snem, který se svou absurditou vzpírá rozumovému uchopení, přenáší existenční nejistotu postav také na diváka, jež je nucen klást si stejné otázky jako Michael. 80% (09.09.2020)