The Death as a Gateway
Réžia:
Viliam PoltikovičScenár:
Viliam PoltikovičKamera:
Miroslav SoučekHudba:
Ladislav FaktorHrajú:
Karol Sidon, Jan Kačer (rozprávač), Jitka Vodňanská, Pavlína Brzáková, Stanislav Grof, Milan Calábek, Petr Chobot, Henri Monfort, dalajlama Tändzin (viac)Epizódy(13)
-
Konec nebo začátek? (E01)
-
Předkové vzdálení i blízcí (E02)
-
Vše se vrací (E03)
-
Víra v jediného Boha (E04)
-
Strach (E05)
-
Mezi světy (E06)
-
Odchody blízkých (E07)
-
Umírání jako cesta (E08)
-
Nečekaná terapie (E09)
-
Duchové přicházejí (E10)
-
Snová setkání (E11)
-
Veselá kmotra (E12)
-
Z housenky motýlem (E13)
Obsahy(1)
Brána smrti nabízí divákům zcela jiný pohled na smrt, než je běžné. Většina lidí má ze smrti strach, je to pro ni téma depresivní a schovává se před ní. V seriálu však poznáme, že lidé napříč historií i kulturami většinou pojímají život a smrt jako proměny našeho věčného bytí. K pokračování života po smrti se hlásí i mnozí moderní vědci a odborníci – zjišťují, že po smrti je to vlastně mnohem zajímavější... Zároveň v seriálu najdeme inspiraci, jak se vypořádat s odchodem blízkých, jak se připravit na vlastní smrt i jak vlastně žít. (Česká televize)
(viac)Recenzie (21)
Velmi zajímvý námět dokumentu. Zaobírá se totiž něčím, čeho se všichni bojíme a před strachem z čehož se snažíme utíkat. Dnešní doba nám přitom přináší nepřeberné množství způsobů, jak svým úzkostem unikat. Tento dokument se toho nebojí, a není tak jen k dívání, je i cestou, jak se se smrtí vyrovnat… a přináší pro to nepřeberné množství pohledů. ()
Unikátní dokumentární počin týkající se tématu, které je zejména pro naši euroamerickou mentalitu natolik palčivé, že se nám kolem toho motá spousta emocí, zmatků a neporozumění, v nichž je těžké se bez vlastních zásadních životních zkušeností fundovaně orientovat. Přitom od úsvitu věku všech lidských kultur je známo, že kdo neporozumí smrti, nemůže porozumět ani životu. ()
Smrtelná patlanice, kde je každý tak vážně přesvědčen o svém názoru, až je to směšné. Avšak, když všichni mluví "bahenní" řečí, tak se může jevit, že mluví v podstatě jednotně. Když ale vezmeme jednotlivé výroky, tak zjistíme, že s ostatními nesouzní, a že se nejedná o mozaiku, ale o směs střepů, vnitřně se sebou nesouvisejících. Poltikovič se snaží spojovat nespojitelné. U všech mi chyběla úcta k transcendenci a jedno moc důležité slovo: nevím. ()
Typická Poltikovičovina: jak pejsek a kočička vařili dort, ale budou všem tvrdit, že objevili odpověď na základní otázku života, Vesmíru a vůbec. Soubor ezoduchokravin, které jsou vesměs jen tlacháním o ničem. Překvapuje mě stále jen jedna věc - že si tohle může najít cestu na obrazovku ČT a k jejím financím. ()
Kdo se tímhle tématem nikdy moc nezabýval, asi by na to neměl ani čumět, páč se zde slévají názory mnoha kultur a většina z nich straší, že nemáme myslet negativně, dělat tisíc rituálů v okamžiku umírání být vyrovnaní atd. Tohle je kontraproduktivní a našinec může být nakonec ze smrti ještě vyděšenější, než byl doposud. Nejlepší je nechat všemu volnej proud. ()
Galéria (14)
Fotka © Česká televize
Reklama