V srdci mora

Hlavnou postavou je poddôstojník Owen Chase (Chris Hemsworth tu akoby z oka vypadol Edwardovi Kenwayovi z videohry Assassin's Creed IV: Black Flag). Film nespadá do pomalého rozprávania a už od začiatku precízne servíruje v rýchlom tempe pokrivené spoločenské väzby, ktoré po čase hrajú významnú úlohu. Aj keď film pláva na digitálnej vlne, zážitok mu nemožno uprieť. Ron Howard mieša viac filmov do jedného. Vidno dobrodružnú púť za hranicu poznaného, v druhej polovici psychologickú rovinu a survival film, v neposlednom rade aj žáner monster movie. Obsahovo sa Howardova verzia od knihy odlišuje hlavne menoslovom postáv a príbehovým vyústením. Absencia zdravého rozumu je ale do filmu pretavená priamo z knižnej predlohy, zásady sa teda nemenia a myšlienka je v obmenenej forme zachovaná. Nechýba dobové vykreslenie, ktoré je jedným z najsilnejších vizuálnych podnetov. Digitálny mág Anthony Dod Mantle obohacuje film o experimentálne zábery, dokonca až krvilačné detaily. Nezostáva nič než tlieskať. (01.06.2019)

Ta digitální velryba byla skvělá a záběry na moře v různých stavech (bouře, západ slunce, východ slunce, hořící olej na hladině) taktéž. A to je tak všechno. Jinak se neodehraje celkem nic, kromě strastiplné cesty party ztroskotanců k pevnině, s nakousnutým, ale nijak zásadním tématem kanibalismu. Až se člověk na konci zdráhá uvěřit, že to vážně bylo všechno. Z herců mě výrazně nenadchnul nikdo, jenom první půlku filmu jsem si myslela, že Benjamin Walker je Jamie Dornan, což nebyl. Mělo tam bejt aspoň víc záběrů na tu super velrybu, který jsem na rozdíl od čím dál vousatějších = zaměnitelnějších námořníků fandila. (20.02.2016)

Zamrzí, že uvozující "vyprávějící" linie nabízí nepoměrně zajímavější postavy (a ostatně i herce) než "vyprávěná" linie, kde se promenádují jednorozměrné charaktery. A zatímco Hemsworth tu svou utáhne alespoň díky charismatu, tak Walker ani to ne. Zamrzí pak dvojnásob, že to je mnohdy tak okatě digitální. V málokterém snímku tolik bije do očí, jak herci stáli ve studiu před zeleným plátnem a všechny ty vzdouvající se vlny a mořská havěť jsou k nim doklíčované. I toto se dá udělat tak, že to nepoznáte, ale to není tento případ. Umocněno je to ještě i tím, že herci jsou až na výjimky v těchto scénách zabíráni v bezprostředních detailech "na tělo a ksicht", což působí přinejmenším nezvykle. Naštěstí těch scén zase není tolik a jakmile se to odehrává v klasických interiérech a na lokacích, tak to rázem funguje o poznání lépe. A proč jsou ty dvě výtky uvozené slovem „zamrzí“? Protože jinak jde o poctivý klasický (pravda, možná až moc) chlapácký námořně dobrodružný snímek o přežití jak ze staré školy. (04.12.2015)

Výborný dobrodružný film, mrazivý survival thriller, skvelá oscarová konverzačka a veľmi slušný monster movie v jednom. Dejovo až príliš rozšafné. Je tam toho strašne veľa a takmer všetko z rýchlika. Keby boli prechody medzi štyrmi filmami vyladenejšie a charakterizácia postáv dôslednejšia mohlo to byť úžasné. Chcelo to pol až trištvte hoďku navyše a Howard mohol mať natočený svoj opus magnum. Takto dodal "iba" veľmi dobrý a občas skutočne strhujúci hollywoodsky biják . (03.12.2015)

jsem nadšený, že nejpřeceňovanější režisér světa konečně natočil něco, co vypadá jako film, namísto pouhého ilustrovaného scénáře (ano, správně, je v tom rozdíl), tj. pohyblivé obrazy, jejichž estetice neschází smysluplnost a krása. snad Howarda nepřeceňuji příliš, když v jeho obrazech rozeznávám inspiraci tvorbou Ivana Ajvazovského, protože už ta možná souvislost vlévá do významové struktury filmu bohatství dalších cenných souvislostí. cinefil ve mně by měl být mimořádně potěšený. a je. a vlastně i ten narativ, čili aspekt, na kterém většina mainstreamových filmů v mých očích "vázne na mělčině", mě zde svým způsobem také těší. jak jindy nesnáším ta samoúčelná rámcová vyprávění, o to více mě zde nadchlo, jak rámec vlastně pozvedá sofistikovanost a tak vlastně i hodnotu vyprávěného děje, jelikož svou zprostředkovaností odlehčuje krajní nevěrohodnost předlohy, tedy Moby Dicka, inspirované jen o krapet méně nevěrohodným námořnickým mýtem o mstivé velrybě, založeném velmi volně na reálné plavbě Essexu, zatímco ale zároveň s tím sugeruje divákům dojem autentičnosti, jakou se přeci musí nutně vyznačovat vyprávění podávané s takovou neochotou a zahanbením, jaké předvádí Gleesonova postava. a tak jsem rozpolcený, když na jednu stranu tleskám důvtipu, s nímž film manipuluje svými diváky, na druhé straně polykám žluč nad tím, že zmíněná autentičnost je jen iluze a všechno je to falešné. jako skoro celá ta továrna na sny, jejímž dělníkem podle všeho Howard nikdy nepřestal být ani v jednom záběru jediného svého filmu. cinefil ve mně by měl být znechucený a pobouřený tím, jak se v námětu samo o sobě velice naturalistickém podařilo neutralizovat všechny vzrušující pachutě a vydestilovat z něj syžet tak naprosto nezajímavý, že nad tím vlastně více než co jiného žasnu; takovou typickou hollywoodskou limonádu pro celou rodinu. a je. čili v posledku jsem cinefilně nadšený i cinefilně zhnusený a mám pocit, jako kdybych měl zrazovat své svědomí, ať už budu hodnotit kladně či záporně. proto ta mimořádná potřeba vyjádřit se tentokrát i slovy. domnívám se, že obecně platí, že pokud se nemohu rozhodnout, bude spravedlivější zvolit vyšší z obou zvažovaných hodnocení. budiž tedy. (27.10.2022)