Partyzán

Mrzí mě, že nejlepší tv stanice u nás - Cinemax, podléhá tlaku blbců a dává i takový film s dabingem. Film je totiž postaven na atmosféře a poutavosti slov, obrazu a absolutního herectví v podání Vincenta Casela. Trošku mě sralo, že film kašlal na mé myšlenky a na lecos mě zcela záměrně neodpovídal, protože tím by narušil uzavřenou atmosféru komunity na kterou tvůrci zcela zjevně vsadili karty. Musíš ten film dobře vnímat, což se bohužel s dabingem nedá. (13.09.2016)

Divný film. Film artově zakuklený, jehož svět vypadá východoevropsky, ale vyznění chce mít globální. Možná pokus o sondu do pubertálního vzdoru dospívajícího chlapce a otce/patriarchy, ovšem bez psychologického rozměru, jelikož nastíněný kontext byl velmi povšechný a působil jako podobenství. Možná film o sektě a sektářském myšlení. Možná o tom, že partyzánský odboj se dá dělat i uvnitř malé komunity lidí. Možná... Mnohem lepší zamyšlení se nad možností vzpoury proti dominantnímu klanovému patriarchovi lze zhlédnout třeba v Proti vlastní krvi... PS: Angličtina s desítkami různých přízvuků trhá uši a působí velmi nevěrohodně... (30.07.2017)

Film,který rozhodně nemusíte vidět.Na rovinu si to člověk pustí díky Casselovi,ale ani on tento zvláštní nefilm nevytrhne diváka z bačkor.To,že je tak trochu jiný,neznamená,že je boží.Usnul jsem třikrát během filmu.Sám se divím,že jsem měl sílu dodívat tuto epopej o jednom chlapci a Grigoriho jako otce všech.Jediný co doopravdy bylo super,byla hudba,atmosféra nula,děj nula,proč a kdo dělá to a ten zas tohle nula,zabít dva lidi jenom pro co?Na co tam hrála banda matek,která nevtiskla nikomu nic?Ještě karaoke bylo dobrý,trochu jsem si vzpomněl na jeden dánský films z Thajska.Děkuji pěkně,ale tenhle vývar byl z kostky.30% (24.11.2015)

Originální námět je stále vzácnější úkaz. Tady se to myslim povedlo. Když se navíc přidá Vincent a sympatický klučina v hlavní roli... První projekce 50. KVIFF již jsem absolvoval ( a nakonec jedna z nejlepších ). P.S. Po roční přestávce mi tahle projekce připomněla ty drobné radosti, co člověk zažívá ve Varech: velký sál sám o sobě, sympatická delegace, která přiletí přes půl planety včetně bezprostředního klučiny a herečky, pro který je to první role, aplaus pro mistra pokladače mikrofonu pana Folprechta... (13.07.2015)

Jedním z rysů současného "artového" filmu je schopnost podívat se na známou věc z neznámého úhlu. A právě o tento úhel jde, pod tímto úhlem směřuje výsledný vektor ke svému cíli. A tento úhel můžeme stanovit jen tehdy, známe-li jeho výchozí bod, působiště. Je to harémové stádo s dominantním samcem, pravěká horda, náboženská sekta, reálný socialismus? Orientovat se můžeme jen podle toho, co je ve filmu explicitně zřejmé: nutnost vždy a nesporně dokazovat loajalitu s režimem a prakticky demonstrovat, že okolní svět je jiný, tedy zlý. A právě to jsou nejvýraznější znaky všech totalit (mluvit pouze o totalitě nacistické nebo bolševické je pošetile zjednodušující). My, starší Češi, to známe z praxe. Kdo uvedené předpoklady nesplňoval, zůstal sedět v kurníku se slepicemi (já - jako spousta dalších - jsem nesměl vycestovat a mít nějakého podřízeného pracovníka), pokud se mu z něj nepodařilo utéct... Kleimanův film končí v podstatě dříve než začal, neboť stále jen popisuje "výchozí stav". K akci, která musí následovat, se už nedostane. A jaká to bude akce? Domnívám se, že to bude Freudův oblíbený příběh: zabití otce spolkem bratrů - příběh s mimořádnými důsledky pro celou lidskou kulturu, ke které tento film rozhodně patří. (26.11.2015)