Aningaaq

Celou dobu jsem si říkal, že je mi to nějaké povědomé, že ten hlas znám, že je to jako z "Gravitace", akorát z druhé strany. No, samozřejmě. To je tak, když si člověk nic nepřečte o filmu dopředu. Překvapivě má ale snímek "Aningaaq" sílu i z téhle druhé strany. Docela mě to překvapilo, jak tohle neporozumění skvěle funguje i podruhé. (24.06.2014)

Pěkná připomínka jedné z nejsilnějších scén Gravity. Tahle bonusovo-crossoverová scéna (mělo se původně ve filmu přestříhávat mezi Sandrou nahoře a eskymákem dole?) možná dokazuje, že každičký moment ve filmu má svůj filozofický přesah. Nebo to alespoň dokazuje, že pánové Cuarónovi mají každičký moment propracovaný a filmařina je baví. (04.03.2014)

Jak filmu, tak i tomu to kraťasu od Jonáse Cuaróna dávám plný počet. Vůbec jsem nepochyboval, že tato scéna má širší rozměr. Respektive jsem si představoval, jak doktorka Ryan Stone mluví v pro sebe tak vyhrocené situaci s radioamatérem pojídajícím nudlovou polívku někde na pláži v jihovýchodní Asii. Jaké bylo ale překvapení, když na druhé straně vysílačky byl eskymák Aningaaq, který má svůj vlastní malý těžký svět. Pro mě samotného to dodalo filmu ještě větší hloubku. Prostě poslední kousek skládačky. (23.11.2013)

Pěkně upečený doplněk Gravity, který mohl být lepší, kdyby se méně snažil být zajímavým doplňkem k velkému filmu a víc samostatným filmem. Kde v Gravity jsou obě strany rozhovoru dobře využity, v Aningaaq jako by atmosféra prázdnoty pohltila všechno ostatní. A nemůžu se rozhodnout, zda by film bez znalosti Gravity fungoval hůř, nebo lépe. (21.11.2013)

Spíš za tu propojenost, než za cokoliv jinýho. Gravity osobně chápu jako strašně těžké filozoficko-psychologické drama plné narážek na žití, jsoucno, jášství a jiných sci-fi legend typu 2001: Vesmírná odysea. A tak není divu, že propojitost s Gravitací u mě zabodovala. Gravitace samotná je plná otazníků. a Aningaaq v ní byl jedním z nich - jaký byl jeho osud? Jaký byl jeho život? Jaký byl jako člověk? A tenhle kraťas vysvětluje všechno, a co hůř, ještě i vysvětluje, jak to s Ryan Stone mohlo v klidu dopadnout. Uvědomnění si vlastního já a epizodičnosti vlastního života a jeho nutného konce, a k tomu připomenutí jeho začátku jako ve scéně, kdy se Sandra v Gravitaci svlíká z toho skafandru a leží tam jako embryo ve vzduchoprázdnu, a pak přijde tady Aningaaq a v sedmi minutách bez toho, že by prodal nějaké emoce, připomene začátek života, jeho konec, a všechno to mezitím. Myšlenkově je tak Aningaaq spíš jen doplněk k filmu, a sám o sobě neobstojí, nemá co nabídnout, ale dohromady s Gravitací funguje výtečně. (10.02.2014)