Obrad

Upraveno v září 2020. Obřad je hraničním konfliktem nepřekonatelných třídních rozdílů, které žádná politická korektnost nevymýtí, neboť ta využívá silovou pozici diktátu a nezajímá se příliš o proces vzájemného porozumění. Knižní předloha britské spisovatelky Ruth Rendell je přímo stvořená pro Chabrolovo pojetí kriminálního thrilleru s tou nezdvořilostí černého humoru. Kritický útok není zaměřen jednosměrně, ale vychutnává si předsudky z obou stran stavovských barikád. Elita si udržuje své výsostné postavení snobismem i arogancí, a byť sebe samotnou prezentuje velkodušností, nepřijímá žádnou odchylku vlastního názoru. Spodina (sociální outsideři) je limitována vlastním duševním omezením a v třídních konfliktech přechází frustrace v až radikální zlobu a nenávist. Vina je na obou stranách neústupnosti, závěr svou zlomyslností je tedy důkazem nemožnosti konečného vítězství jednou, či druhou stranou. Hlavní postavou střetu zásadních třídních rozdílů je Sophie Bonhomme (pozoruhodná Sandrine Bonnaire), služka s pečlivě skrývanou negramotností. Nedostatek je utajován, odhalení je nutné pro troufalost potrestat, vždyť nenávist je podporována a osamělost není žádoucí. Vyrovnat se příkladné zlobě je prvořadým úkolem. Důležitou postavou je Jeanne Marchal (velmi zajímavá Isabelle Huppert), poštovní úřednice, cítící v nastaveném třídním rozdělení životní nespravedlnost. Ta musí být pošpiněna, haněna, nenáviděna a zloba se musí stát přenosně univerzální bojovou ideou. Hlavní mužskou postavou je Georges Lelièvre alias Gorgo (zajímavý Jean-Pierre Cassel), pán domu, hlava rodiny a úspěšný muž, který za každé, i nepřiměřené, situace vyžaduje preciznost výkonů práce služky. Pocit nadřazenosti se zajisté nehodlá vzdát svého očekávání. Výraznou postavou je Catherine Lelièvre (příjemná Jacqueline Bisset), Georgesova manželka a provozovatelka galerie, která má sice jisté rovnostářského povědomí, přesto ani ona není ochotna k překročení třídních bariér. K výraznějším postavám patří taktéž Mélinda Lelièvre (zajímavá Virginie Ledoyen), Goergesova dcera a vysokoškolská studentka. Má odpor ke stavovskému rozdělení, ale původ nejde tak lehce odstranit. Z dalších rolí: Catherinin citlivý synek Gilles Lelièvre (Valentin Merlet), s charitativní neurvalostí žen nespokojený farář Lelgouarc'h (Jean-François Perrier), či Mélindin milenec Jérémie (Julien Rochefort). Obřad je působivým kriminálním thrillerem na Chabrolův způsob černého humoru. Třídní úzkosti, traumata i předsudky, plamenné odhodlání i nelítostný boj omezenosti proti zpupnosti. Silný filmový zážitek! (26.12.2009)

K filmu jsem se choval skepticky,ale neprávem. Ceremony je strhující psychologické drama se šokujícím Thrillerovským závěrem. Film sice staví především na vynikajících hereckých výkonech, ale nechybí jak zvraty, tak slušná dávka znepokojení. Skvělá intrikářská a psychologická záležitost, která sice disponuje pomalejším tempem v závěru však diváka kopne do koulí šokujícím a extrémním vyvrcholením. 80% (10.08.2015)

Neuvěřitelný příběh ukazujíc nenávist, prostoduchost a schopnost ovlivňovat druhé. Krásně natočené, žádný záběr zbytečný, každá scéna má ve výsledku svůj smysl. Je zde výborně zachycen morální přerod hlavní hrdinky a její postupné sepínání se se svou přítelkyní... Závěrečná pointa je brilantní a v absolutním hodnocení mě jen utvrdila. (14.01.2008)

Poněkud akademicky chladně natočené psychologické drama o sociálních a kulturních rozdílech, které vytvářejí nepřekonatelnou bariéru vedoucí k tragickému rozuzlení. Režisér podrobil detailnímu zkoumání mindráky, které si nesou jeho obě hlavní hrdinky. Cynická, povrchní a poněkud asociální pošťačka Jeanne závidí bohaté podnikatelské rodině její majetek a společenské postavení, negramotná Sophie přijatá do rodiny jako služka pociťuje svou neschopnost číst a psát jako obrovské trauma a zoufale se tuto svou slabost snaží zakrýt. Rodina z vyšší společenské vrstvy sice zdánlivě vypadá ušlechtile, nicméně pracovní smlouvu spojenou s určitými jistotami své služce nenabídne a samotný fakt, že si nechávají posluhovat berou členové rodiny jako naprostou samozřejmost... ve všech fázích příběhu je cítit neviditelnou společenskou bariéru mezi zaměstnavateli a jejich služkou, kterou se snaží překročit jedině dcera v podání Virginie Ledoyen. Závěrečný zločin je zobrazený na malém prostoru a režisér mu nevěnuje velkou pozornost. Film je silný špičkovými výkony Isabelle Huppert and Sandrine Bonnaire, které se se svými postavami dokonale sžily. Film je konfliktem plebejského a patricijského světa, který v tomhle příběhu skončí tragicky. Celkový dojem: 80 %. (08.07.2008)

První část věty oficiálního textu distributora ("Slavnost je paralelou světa, ve kterém mentální a sociální zaostalost, závist a primitivní arogance plodí zlo" atp.) se v dalších komentářích v různé podobě často opakuje. Ale tak snadno se se Chabrolem nevypořádáme. Pod "očividným" prvním plánem leží další vrstvy, které je třeba dešifrovat, pojmenovat a uvést do celkového kontextu. Sám se o to snažit nebudu, jen se pokusím navodit některé problémy: 1. Jak vzniká a jak se projevuje sociální deprivace, 2. Jak vzniká revolta, která z obou byla motorem a která palivem, 3. Jaké reakce vzbuzuje odhalení tajemství, a jaké sdílení tejemství, 4. Jaké je akční pouto v nalezení vzájemné podobnosti a jinakosti ostatních, 5. Jakým magickým vlivem působí televize, 5. Jak vznikají lesbické vazby a čím jsou podmíněny (viz scéna, kdy se drží kolem ramen a dívají se na TV), 6. Proč se Chabrol odchýlil od standardního schématu žena a muž (Bonnie and Clyde), 7. Proč jenom otec (jak znalec opery rozpoznal falešné tóny) prohlédl nebezpečí, ale přesto jej podcenil, 8. Jak se projevují vnější vlivy, především Mozartův Don Giovanni (a autobaterie), 9. Je možno při těchto vnějších podmínkách dosáhnout nějaké stability, rovnovážného stavu, a jak. ATD. (18.06.2015)