468 kilometrov od babičky

Mohlo - a mělo - to být kratší. Jinak na studentský film docela zajímavé. Jen škoda, že autorka honí mnoho zajíců - obešel bych se bez písničky á la Aneta Langerová, obešel bych se bez mnoha zbytečně dlouhých záběrů (ano, už mi to stihlo dojít několikrát), obešel bych se bez snové vize vcucnutí skvrnou, a ostatně i celý příběh se skvrnou bych zkrátil. A sice je sympatický pokus o určité mystično, když se skvrna náhle objeví, ale rovněž mi to sem zrovna nepasuje. Nechal bych výpovědi babičky, na nich to stojí, čtení o keříku rajčat, sen kamarádky, scénu se samostatně se otevírajícím oknem, výpověď o stromu, který vyvolává vzpomínku, a ostatně i tu pasáž, že domov je tam, kde máme nějaké vazby s někým, něčím. To je hezké, ale celý film k tomu jednoznačně nesměřuje a odbočkami mate a zavádí zbytečně z cesty. Trochu mne mrzelo, že ta dálka 468 km zde není tak moc cítit. Já jezdil na studia sice jen nějakých 200 km, ale ta odloučenost, samota, hledání kamarádů, chybějící rodina, vztahy (!), mi zde prostě chybějí v té surové podobě, v jaké člověk to odloučení zažívá. Možná místo písniček bych se soustředil v té výpovědi sem, aby to závěrečné vyznění mělo nakonec ten správný a patřičný dopad. (09.06.2018)

Ale jo, myšlenka zajímavá, příběh taky, snaha o mystiku, dobrý. Jenže pak jsou tu chvíle, kdy tu máme záběry o ničem a nebo tu jsou ještě záběry, které jsou zdlouhavé. Ten film fakt mohl být kratší, na tom to celkem padá. Z kamery mám takový zvláštní pocit - někdy to vypadá dobře, někdy ne. Co tady moc nefunguje je hudba. Ano, někdy to je zajímavé, ale celkově, se mi tam moc nehodí. Ještě ta noční můra byla udělaná zajímavě. Ale na studentský film to bylo docela dobrý, znám mnoho horších (že ano). 3* (09.06.2018)

Jedna hvězdička za tu písničku, jinak děsná nuda. (17.10.2015)