Svet Kanako

Byl jsem zvědavý jak Japonsko naloží s drsným Revenge thrillerem a překvapivě velmi hezky. Co se týká příběhu je film občas matoucí, tempo kolísá a divákova pozornost není stoprocentní, co se týká technické stránky není téměř co vytknout. Na Japonsko nadprůměrný vizuál, násilí a krve je zde více než ze čtyř popravených prasat, což mi velmi sedělo. Hlavní hrdina tedy otec hledající dceru je správný drsňák a divák mu fandí. Celkově dobré, hezky znepokojivé, brutální občas depresivní až zoufalé.Možná Odpověď na Korejský I Saw the Devil, ten byl však jinde. 75% (10.08.2015)

Multižánrový talent Tecuja Nakašima přichází s extrémním dílem, v němž se stylově nesnoubí jen Takaši Miike a Šion Sono, ale též několik výrazných ér nejen japonské kinematografie. Celý snímek se nese v duchu své předtitulkové sekvence, která není ničím jiným, než sestřihem krátkých scén z budoucího dění. Příběh podávaný skrze nespolehlivého vypravěče, opilého a upoceného exdetektiva, sází na neustálé změny tempa a nálad… Snové scény střídají animované šplíchance krve a děj valí neskutečnou rychlostí do svého cíle. Divákovi však nenabízí příliš styčných bodů. Ustavičně zpochybňuje vlastní tvrzení místo a sympatických postav ukazuje samé zvrácené figury. „A o čem sníte?“ zní otázka jedné z postav, na kterou Akikazu odpodívá: „Sním o tom, že mám krásnou manželku a dceru, které mě milují… A já všechno tohle štěstí vlastnoručně zničím. To je to o čem já sním.“ Nakašima v Žízni nenabízí svět, který se změní mávnutím kouzelného proutku v lepší místo, ale vede nás stále hloub a hloub do nekonečné králičí nory. Je to jako spirála, do které se Akikazu neustále vrací se stále zkrvavenějším oblekem. (09.05.2015)

Zlatá mládež. Zlatá policie. Zlaté bahno. Zlatá komedie. Hnus až na dno, ale dobře natočené. Brutální fascinace smrtí. Zřejmě proto všichni Kanako zbožňovali. Nadmíru ji sadisticky vyhledávala. Bytí muselo být pěkně nesnesitelné. Přes brutalitu a jistou, až komediální, přehnanost si myslím, že je to film, který má co říct a který je v podstatě současné japonské kritikou společnosti (stačí si chvíli číst japonské noviny a jejich část věnovanou zločinům a jsme doma). Zárodek Kokuhaku z toho je cítit, ale vykvetl nám vskutku krvavě. (25.04.2015)

"Moja dcéra bola špina. To rozhodne dokazuje, že to bola moja dcéra." povie v závere filmu vyšetrovateľ, ktorý pred nejakým časom doslúžil v polícii. Zamestnal sa ako strážca v súkromnej bezpečnostnej službe. Voľný čas následne venoval bezuzdnému chľastaniu a opileckým potýčkam. Jeho zjav pustol, primerane životospráve. Príčinou bola je náhla strata ženy, dcéry aj domu v dôsledku rozvodu. Do hry sa vráti, potom, ako mu bývalka oznámi, že dcéra zmizla. Jeho agresívne správanie pri pátraní po potomkovi je poznačené opileckou zhýraloťou. Tá však netvorí ani promile hriechov, o ktorých sa dozvedá v priebehu násilného, ukričaného, krvavého deja. Vyšinutí spolužiaci, dobre zabezpečení pedofili, školská šikana, debilne sa vyškierajúci oficiálny vyšetrovateľ, večne ocucávajúci guľaté ružové lízatko, násilnícke drogovo pasácke gangy. Všetko pod pláštikom cukríkovo farebnej vianočnej párty, umeleckých komixov a naškrobených bieloskvúcich sa školských uniforiem. Časové skoky dotvárajú vnútorné prežívanie hrdinov. Hyperbolický komentár a kritika spoločnosti v neobvyklom a formálne dokonale odvedenom podaní stráca body na prebytočnej explicite krvi a násilia. 70% (28.10.2020)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $6,584,000▐ som neveril vlastným očiam... som si toho moc o filme nezisťoval pred projekciou a nevedel som že toto tvoril režisér výborného thrilleru Kokuhaku, ktorý bol delikátnou záležitosťou, fakt som nechápal o čo tu režisérovi išlo, nemalo to hlavu ani pätu, je to len zmätená bizardná psycho depka a to veľkých rozmerov, sa nečudujem že niektorý to vizuálne trýznenie nevydržali a odchádzali z projekcie, ja som bojoval s tým až do konca ale nič to nedalo /videl v kine: 0%/(filmový festival Art Film Fest 2015) (03.07.2015)