Fakjú pán profesor

Film je sice pnej vtipů, který jsem už někde viděl, neoplývá zrovna originálnim námětem, je plnej klišé a ke konci sklouzává k moralizování, ale po delší době jsem se u nějaký komedie taky pro změnu zasmál. Tady se prostě povedlo poskládat hodně věcí, který zaručeně budou fungovat, a zabalit to do takový obyčejný romantický komedie. Ale ten film si na nic nehraje, je to taková nenáročná podívaná a mě to bavilo. A třeba taková návštěva u lidí na podpoře byla geniální. Na to, že je to německej (tureckej/albánskej?) film, tak je to opravdu hodně dobrý. (01.12.2014)

Takový klasický eintopf z učitelských témat, který vezme libového frajírka, trochu ho podusí, pak k němu do hrnce nahází všechna klišé, která se nastřádala za ta léta, kdy neortodoxní učitelé napravují nenapravitelné třídy těmi nejpodivnějším a nejméně pravděpodobnými metodami. Všechno to důkladně promíchá, povaří, ochutí několika lokálními hvězdami, opepří lžící vulgarit a pro jistotu zvýrazní chuť dvěma lžícemi kýče. Přes řadu typicky německých trapáren je to však kupodivu jedlé. Zejména díky cynickým vtípkům, občas vydařené scéně nebo hlášce a svižnému tempu, které nedá nudě moc šancí. Prostě taková nenáročná zábavná blbina, která si na nic nehraje, s logikou si hlavu neláme, hladového nasytí a žaludek nezkazí. (07.12.2014)

Když přišly estrády pro náctileté, kdy to po amerických Prcičkách všichni chtěli taky, snesla se vlna kritiky, proto moc nechápu, jak tenhle německý kousek může být v červených číslech. Opravdu v něm nevidím „jednu z nejzábavnějších komedií daného roku“. Ale postupně. Jedno arogantní nevychované pako si odsedělo trest, nyní se vrací pro lup, který je ovšem zakopaný v místě, kde mezitím vyrostla školní přístavba. Světe, div se, je zapotřebí naskočit do školního vlaku coby pomocný učitel. Divoké zvěře v lavicích se nebojí, což vyvolá řadu „úsměvných“ momentů, u kterých se náctiletí možná smějí, ale my dříve narození spíš trpíme a s nestandardními vzdělávacími metodami si ne a ne potykat. Líná mládež se pochopitelně napraví a jistojistě se posune i hrdinova nevraživost s roztomilou husičkou Karoline Herfurth. Svižná režie ještě neznamená, že divák nevnímá jednotlivé situace a školácké dialogy. Koutek mi cukl opravdu jen párkrát. Kdybych chtěl šťourat, dopadlo by to ještě hůř. Takhle mezi ** a ***. (18.09.2017)

Poté co se film tak zajímavě rozjede jsem očekával tedy rozhodně více než to že druhá polovina bude šablona jako prase. Bohužel díky své neúměrné délce film prvně ztratí vtip a poté i tempo. Elyas M'Barek nenechá v noci napokoji žádný ženský klín, to je jasné, jenže já jsem chlap a tohle mě tedy určitě nestačí. Bohužel a hodně nevyužitý potenciál. Gympl je někde zcela jinde a to nemusí ani patlat na kliky hovna a přilepovat učitele k židlím. 60% (06.01.2015)

Vzpomínám si, jak jsme se jednou v devítce sešli s klukama po pondělním vyučování v naší třídě a hráli si na vylodění v Normandii, protože den předtím běžel v telce vojín Ryan. Bylo nás sedum grázlů z áčka, na obědě jsme překecali tři kluky z béčka a dokonce se k nám přidal i Vojta, kterej obyčejně spěchal na jedinej vlak denně, co mu jel domů. Stoly sloužily jako lodě, židle se namířily nohama do vzduchu jako jediná obrana béčáků, kteří jakožto hosté hájili pláž u umyvadel. Útok na béčáky začal nelítostným bombardováním přezuvkama, pak jsme vyskákali na pláž a začali je mlátit urvanejma větvema ze stromů, na který jsme dosáhli z okna. Zrovna když se mi podařilo vyskočit na katedru, abych ukořistil vlajku smrdutejch béčáků, rozrazily se zadní dveře třídy, který vedly do fyzikálního kabinetu a z nich do boje nakráčel náš novej chemikář. Byl vysokej zhruba tak, že já stojící na učitelským stolu jsem mu hleděl přímo do očí a když na nás zařval "co to tady do prdele je za bordel?" leknul se i Havel na zdi. Chemikář bleskurychle přiskočil k tabuli a všechny do jednoho nás sejmul precizníma hodama křídou. Když mu došla munice, sundal mě malíčkem ze stolu a palcem do mě strčil tak, že jsem přeletěl tři lodě a zastavil se až o fíkus v rohu, ve kterým Miky od sedmičky pěstoval trávu. Pak se chemikář rozhlídnul po třídě a znova zahartusil "tady to vypadá jak v Normandii za války, koukejte hned uklidit ten prasečinec a vypadněte domů, smradi!" Tak jsme poklidili a šli. Vojta vyrazil rovnou domů, aby stihnul aspoň večeři, my ostatní jsme v parku za školou ještě chvíli probírali, jak asi bude vypadat příští hodina chemie. A jak vypadala? Bylo to poprvý a naposledy, co jsem zažil aby kantor během jedný hodiny stihnul vyzkoušet sedum lidí z jedný třídy a ještě si nechal poslat nechápající Luckou z první lavice pro tři béčáky. Náš průměr byl zhruba 4.8, ale i přesto jsme to přerostlý chemikářský hovado ten den začali sborově milovat. A bylo to oboustranný, protože když dva víkendy nato běželo v telce finále MS ve fotbale, při následným pondělním mači mezi áčkem a béčkem nám dělal gólmana právě on. P.S: Vyhráli jsme 6:0, protože nejmenší branka, která by za tím dvou a půl metrovým hovadem byla vidět, je rugbyový háčko. (04.07.2015)