Fakjú pán profesor

Jednoznačně nejlepší komedie za tento rok ... Typickej evropskej humor, na Němce vynikající sympatický herecký výkony, skvělý situace, romantická vložka vyloženě umírněná oproti té komediální, která se prostě nesere s ničím a s nikým, učitelé dostávaj šílenou sadu, spratci dostávaj šílenou sadu, vypovídající, ale ne trapně moralizující ... po všech těch přeromantizovaných USA srajdách a až příliš nevinných Korejských sadách, zlatej střed, kterej mi fakt perfektně sedl a chvílema mi tekly slzy smíchy ... supr!! (08.11.2014)

Poté co se film tak zajímavě rozjede jsem očekával tedy rozhodně více než to že druhá polovina bude šablona jako prase. Bohužel díky své neúměrné délce film prvně ztratí vtip a poté i tempo. Elyas M'Barek nenechá v noci napokoji žádný ženský klín, to je jasné, jenže já jsem chlap a tohle mě tedy určitě nestačí. Bohužel a hodně nevyužitý potenciál. Gympl je někde zcela jinde a to nemusí ani patlat na kliky hovna a přilepovat učitele k židlím. 60% (06.01.2015)

Možná je smích nakažlivý, ale dlouho jsem se na ČSFD projekci tak nezasmál. Jan Amos Komenský by se asi divil, kdyby viděl učitelské tedy učební metody pana "učitele" Müllera v této nečekaně vtipné německé, leč dobře nadabované komedii. Do pěti hvězd skutečně chybělo jen málo. Kašlu na kritiky, bavil jsem se a dávám za 5. (26.08.2014)

Německá komedie působící jako "made in USA". Dal bych o hvězdu víc, nebýt toho klasického, už fakt trapného závěru, kdy se z kriminálníka stane úžasný manžel, kterého zbouchne největší hloupoučká slepice na škole a z parchantů hvězdní studenti. Docela vtipný počin, který ale ve výsledku nenabízí nic nového a neotřepaného. 3-4*, 12.9.2014, kino (13.09.2014)

Vzpomínám si, jak jsme se jednou v devítce sešli s klukama po pondělním vyučování v naší třídě a hráli si na vylodění v Normandii, protože den předtím běžel v telce vojín Ryan. Bylo nás sedum grázlů z áčka, na obědě jsme překecali tři kluky z béčka a dokonce se k nám přidal i Vojta, kterej obyčejně spěchal na jedinej vlak denně, co mu jel domů. Stoly sloužily jako lodě, židle se namířily nohama do vzduchu jako jediná obrana béčáků, kteří jakožto hosté hájili pláž u umyvadel. Útok na béčáky začal nelítostným bombardováním přezuvkama, pak jsme vyskákali na pláž a začali je mlátit urvanejma větvema ze stromů, na který jsme dosáhli z okna. Zrovna když se mi podařilo vyskočit na katedru, abych ukořistil vlajku smrdutejch béčáků, rozrazily se zadní dveře třídy, který vedly do fyzikálního kabinetu a z nich do boje nakráčel náš novej chemikář. Byl vysokej zhruba tak, že já stojící na učitelským stolu jsem mu hleděl přímo do očí a když na nás zařval "co to tady do prdele je za bordel?" leknul se i Havel na zdi. Chemikář bleskurychle přiskočil k tabuli a všechny do jednoho nás sejmul precizníma hodama křídou. Když mu došla munice, sundal mě malíčkem ze stolu a palcem do mě strčil tak, že jsem přeletěl tři lodě a zastavil se až o fíkus v rohu, ve kterým Miky od sedmičky pěstoval trávu. Pak se chemikář rozhlídnul po třídě a znova zahartusil "tady to vypadá jak v Normandii za války, koukejte hned uklidit ten prasečinec a vypadněte domů, smradi!" Tak jsme poklidili a šli. Vojta vyrazil rovnou domů, aby stihnul aspoň večeři, my ostatní jsme v parku za školou ještě chvíli probírali, jak asi bude vypadat příští hodina chemie. A jak vypadala? Bylo to poprvý a naposledy, co jsem zažil aby kantor během jedný hodiny stihnul vyzkoušet sedum lidí z jedný třídy a ještě si nechal poslat nechápající Luckou z první lavice pro tři béčáky. Náš průměr byl zhruba 4.8, ale i přesto jsme to přerostlý chemikářský hovado ten den začali sborově milovat. A bylo to oboustranný, protože když dva víkendy nato běželo v telce finále MS ve fotbale, při následným pondělním mači mezi áčkem a béčkem nám dělal gólmana právě on. P.S: Vyhráli jsme 6:0, protože nejmenší branka, která by za tím dvou a půl metrovým hovadem byla vidět, je rugbyový háčko. (04.07.2015)