Divočina

"V nohách mám už tisíc mil stopy déšť a vítr smyl .... Těch tisíc mil těch tisíc mil, má jeden směr a jeden cíl....." Tak přesně tohle si mohla hlavní hrdinka po své životní cestě zpívat. Velmi zajímavý film, který alespoň minimálně jednoho odvážlivce z deseti donutí zvednout prdel od televize, vzít si na záda tu nejtěžší krosnu na světě a jít do světa. Najít tam zase zpátky sám sebe a přestat se zaobírat nedůležitýma blbostma dnešní doby. 70% PS: Pokud něco vyloženě zamrzí, tak fakta ... https://cs.wikipedia.org/wiki/Pacific_Crest_Trail (16.07.2015)

Život je cesta a cesta je život. Úžasný příběh, který ve mně velmi intenzivně dozníval ještě několik dnů. Film, který, ač je na první pohled rozvláčný a svým způsobem monotónní, mě dokázal během několika minut zcela pohltit a umožnil mi tak velmi intenzivně prožívat většinu emocí, kterými přetéká v každém okamžiku, ač to třeba při letmém pohledu není patrné a na plátně se vlastně nic moc neděje. Naposledy jsem myslím podobně intenzivně prožil před lety Madisonské mosty, kdy jsem po skončení filmu zůstal sedět v kině ztuhlý, hluboce pohnutý intenzivním prožitkem a neschopný jen tak vstát a vyjít ven z kinosálu. Nádherný příběh o cestě na dno a zase zpátky, o hledání pevné půdy pod nohama, o ztrátách, které nelze nahradit, o cestě za vlastní záchranou. Téměř v každé scéně mě dokázal oslovit a zabrnkat na struny mých vlastních tužeb i jizev, které jsem cestou životem nasbíral. K tomu všedmu nádherná příroda, která láká obout pohory a vyrazit, a výtečné herecké výkony Laury Dern a Reese Witherspoon, která mi umožnila dokonale duševní souznění s její postavou. Zkrátka, i když to tak možná mnozí cítit nebudou a bude to pro ně jen další z řady průměrných filmů, pro mě je Divočina okamžitá srdcovka a v tuto chvíli nejspíš osobní film roku. (16.05.2015)

Což o to, film se mi líbil (mnohem více, než bych od recyklace "Útěku do divočiny", potažmo "127 hodin" čekala), nemohu se však zbavit dvou negativn(ějš)ích pocitů. 1) To, co Reese na plátně předvedla, by při troše dobré vůle zvládla jakákoli jiná herečka (známá i méně známá), takže nominaci za "Nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli" bych nejspíš uvolnila někomu jinému. 2) Postrádala jsem moment prozření. Je sice pravda, že v nefilmovém světě se člověku málokdy rozsvítí z minuty na minutu, takže postupné utřiďování myšlenek (na základě jednotlivých podnětů) je reálnější, jde mi ale spíš o to, že nám hlavní hrdinka prozřela (jak? díky čemu?) už PŘED výpravou, která se díky tomu jeví malinko zbytečná... Oba výše zmiňované filmy jsou navíc jak herecky, tak režisérsky zvládnutější (fakt, že tady je hlavním hrdinou žena, nehraje roli), takže 3,5* zaokrouhleno dolů. (28.02.2015)

Dost dobře natočený film o dlouhém pochodu jedné praštěné ženské. Kdyby nebyl dobře natočený, určitě bych se dost nudila a možná to ani nedokoukala. Musím ovšem dodat, že na celém filmu mě ani tak nezajímal příběh Cheryl, jako spíš ta PCT trasa - přišlo mi fascinující, že je někde tak dlouhá "turistická stezka" se všemi těmi záchytnými stanicemi a schránkami na vzkazy. (03.03.2015)

Reese Witherspoon se v tomto filmu bezesporu překonala k úctyhodným výkonům. Hned na začátku mi totiž ukázala jak snadno se dá z palce u nohy utrhnout načatej nehet, co zažil takovou dvousetkilometrovou túru trekem napříč Skalistými horami s převýšením alespoň třicet kilometrů. Po chvíli se ale rozjel příběh, který má vlastně naprosto klasický průběh. Ukazuje Reese, která jde, zatím bez důvodu, určitý očistec a ten důvod se v průběhu vzpomínek začíná utvářet v meziscénkách. Chvíli mi trvalo, než jsem se na její vlnu dostal, ale někdy v půlce filmu už mi vše bylo víceméně jasné. A v tu chvíli jsem si film vysloveně užíval. Škoda jen, že konec byl až moc otevřený. Mám u takových filmů otevřené konce rád, ale tady to bylo jako kdyby až do prázdna. Takový film Pouť je v tomhle daleko lepší. Každopádně výkon Reese převyšuje mnohé. Dokonce i to nekonečné převýšení, se kterým musela v průběhu filmu bojovat. (26.02.2015)