Rodinná oslava

Hoteliér Helge má vše, o čem mohou obyčejní smrtelníci jen snít: rodinu, majetek, prestiž a coby člen Svobodných zednářů i neveřejný vliv. Pravda, dcera Linda si před pár měsíci vzala život, naštěstí zbývají tři úspěšní potomci, na které může být otec pyšný. Oslava 60. narozenin se má nést v duchu triumfu - nebo ne? Záhy to začne skřípat. Nejstarší syn Christien setkání vidí jako jedinečnou příležitost vypořádat se se svými démony a připomenout některé nepříjemné skutečnosti z rodinné historie. Fasáda počestné měšťanské rodiny začíná dostávat nebezpečné trhliny a i když se přítomní snaží zachovat tvář a dál hrát hru na občanskou bezúhonnost, napětí rychle houstne. Jako společenské drama funguje Rodinná oslava skvěle, i když na ten festival pokrytectví a bezohledného sobectví se místy kouká ztěžka. Forma mi ale nesedí. Nikdy jsem neměl rád rigorózní dogmata a to z dílny VInterberga a Larse von Triera nevyjímaje. Redukce filmových prostředků ve jménu čistoty a hlásání askeze je v mých očích krajně pochybná a je jen dobře, že oba pánové záhy svůj "slib cudnosti" porušili. Ruční kamera ve snímku je totiž nešťastná a vyloženě mě rušila při sledování, což není zdaleka jediný nešvar, který Vinterbergovi u Dogmatu 95 vyčítám. Celkový dojem: 80 %. (01.02.2021)

Jeden z pilířů hnutí Dogma 95, který je pečlivě natočen. I když nám Thomas Vinterberg odkryje konkrétní část, tak nezapomene relativizovat to, co právě řekl. Výborné načasování kamery - je až perfektně vlezlá a zachytí každou situaci. Výborný děj není předvídatelný - naopak, i když si myslíte, co bude následovat Vinterberg Vás pokaždé překvapí. Realistické, silné, nesmírně autentické. Emočně zdrcující. (18.12.2013)

Neskutečně hluboko zažraná filmová špína, kterou narozdíl od debutu zvládl Vinterberg stoprocentně díky puritánsky nekomfortní formě. Ta jen umocňuje jednotlivé emocionální podtóny, kterou by běžný filmový jazyk poztrácel stylizací. Pohyb kamery a střih v některých pasážích dosahují nelidské intenzity (hádka Michaela s manželkou, geniální pasáž "přihořívá, přihořívá") – nemluvě o ozkoušené herecké trojici Steen-Bo Larsen-Thomsen. Vinterberg plně zúročuje to, co největší hrdinové naznačili: zničující talent strhnout diváka do špinavého bláta a vyválet ho tam s důkladností hrocha. Rodinná oslava je zároveň oslavou filmové bezprostřednosti, nepotřebnosti estetizace a síly, která se uvolňuje přímo na place. Monstrózní flákota severské svíčkové. (23.11.2010)

Klasika, kterou jsem dřív neviděl, za to o ní hodně slyšel. Člověk už dost filmů zná, takže jsem věděl, že ve filmu něco není v pořádku a čekal jsem, že se z víceméně běžných situací vyvine něco dost dramatického, ale to, co přišlo, byl prostě uragán. Přesné a úderné drama se spousta herců, které známe z dánských krimi (Henriksen, Brygmann) a puristický styl vyprávění. Když si uvědomíme, že Dogma 95 je víceméně vtip, je snímek o to naléhavější. Trochu mi chybí lepší vhled do duše otce rodu, ale to už je zápor, který na celkovém vyznění moc nezmění. 90%. (04.05.2020)

Toto je první film, natočený podle zásad Dogma 95, který jsem kdy vůbec viděl a vůbec první film podle právě těchto zásad natočený a můžu na rovinu říct, že to není vůbec špatné. Realistické, osobité, občas až moc, ale i tak rozhodně velice zvláštní a zvrácené. Já jsem prostě sledoval sled událostí natočený ruční kamerou tak svižným tempem, že jsem se v tom chvíli ztrácel, ale rozhodně jsem celou dobu věděl na čem jsem. Ten filim prostě začíná, a časově plyne pomalu, unyle, bez problémů, až se problémy začnou dít a a film se rozjede v tom správném tempu. Na filmu se mi hlavně líbí to, že nikdo, ani já netuší co se za vteřinu stane, a stát se může opravdu cokoliv. Je to skoro natočeno tak, jako kdyby jste koukali na dokument z rodinné oslavy vlivné osobnosti Dánského království, ale není tomu tak, kdyby tomu tak bylo, noviny by o tom mohli mluvit tak na dva roky dopředu. Rodinná oslava je zvláštní film, který se nenaskytne vidět pokaždé. Veškeré aspekty, které se mi na něm líbí jsou popsány právě v oněch zásadách, které stojí za to si přečíst. Abych pravdu přiznal, nikdy jsem o tom neslyšel a nakonec jsem byl velice překvapen. Nikdy film nebyl blíž divákovi než právě teď. (06.10.2008)