Mandarinky

Estónsko-gruzínska koprodukcia, to znelo naozaj pomerne exoticky... Ale výsledný efekt stál za to a už dlho som nevidel film s tak prirodzene fascinujúcim posolstvom, ku ktorému krôčik po krôčiku mieril pomerne nekompromisný dej v znamení krvavej abcházskej vojny. Avšak jedna situácia napokon dokázala, že aj medzi nepriateľmi, ktorí by sa pri prvom pohľade medzi sebou najradšej pozabíjali môže vzniknúť humanitné puto tolerancie a empatie. Najcharizmatickejšou postavou celého príbehu bol však estónsky farmár Ivo, ktorý bez predsudkov prichýlil cudzincov a poskytol im svoj domov a opateru. Celý čas som váhal, či si to zaslúži viac ako 4*, no ten záver ma presvedčil. O to viac mi je ľúto, že Oscara za najlepší cudzojazyčný film dostala tá prašivá Ida :/ (02.05.2015)

Kdo by kdy řekl, že se na poli kinematografie zrodí Estonsko-gruzínské přátelství, které bude založené na příběhu z ne zase tak dávné minulosti, kdy Abcházii vymetala škaredá slečna jménem válka. Mandarinky jsou jedním z příběhů z tohoto prostředí a pro svojí exotickou oblast přináší silně chytlavý lidský příběh, ke kterému není moc co více dodat. Nejblíže mi tento film sedí k chorvatskému filmu Země nikoho. Stejně smutný, stejně absurdní. Jako válka samotná. (08.11.2015)

Muž, který pěstoval mandarinky mi připomínal v mnoha ohledech dalšího muže, který sázel stromy. I v tomhle případě se velmi dobře podařilo poukázat na nesmyslnost a absurditu všech minulých, současných i budoucích válek. Bohužel se nejednalo o nějak extrémně atraktivní formu. I přes kratičkou stopáž jsem tu a tam podléhal nudě. Film, který každému prospěje vidět, ale jen málokdo si jej opravdu užije. (01.12.2016)

Další z filmů, který se pozastavuje na nesmyslností a absurditou války. Přesný, jasný, herecky velmi přesvědčivý. I když je rok 2015, je v mnohém aktuální i dnes. Osobně bych ho nechal promítat na Ukrajině, aby se pánům z obou nezsvářených stran konečně rozsvítilo v hlavě a vedli spolu dialog a ne spolu nesmyslně a hloupě válčili. (25.02.2015)

To mám zas jednou radost z dodatečného objevení malého, ale o to působivějšího filmu. Mandarinky jsou dokonalým příkladem jednoduchého, komorního dílka odehrávajícího se na 1 místě s pár postavami, a přitom si s tím snímek bohatě vystačí. Hlavní hrdina může být pro někoho blázen, naiva či idealista…ale Ivo je především normální chlap, který se chová jako člověk. A přesně takový je i celý tento antiválečný film, tedy lidský. Už úvodní a posléze se opakující hudební motiv jako by mi naznačil, že Mandarinky budou pro mě. A byly. Moc mě bavilo sledovat tohle občas trochu napjaté (všechno to nepřátelské provokování a postupně se měnící nevraživost), ale jinak vlastně „pohodové“ posezení u čaje. Chvíle v domku plynou, jenže mírová úmluva, která v něm vládne, už nesahá za jeho zdi, kde stále zuří válka…Nevyhnutelnost člověk podprahově cítí, přesto bych s těmito 4 kumpány rád poseděl i dál. Kazeta tak byla jedinou vyloženě naivní věcí ve filmu, a přesto v něm i ona měla své symbolické místo. Dávám slabší plný počet. (13.10.2019)