Réžia:
Aki KaurismäkiScenár:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHrajú:
Markku Peltola, Kati Outinen, Juhani Niemelä, Kaija Pakarinen, Sakari Kuosmanen, Annikki Tähti, Anneli Sauli, Elina Salo, Outi Mäenpää, Esko Nikkari (viac)Obsahy(1)
Z vlaku vystúpi muž s cestovnou taškou. Na ceste ho prepadnú, okradnú a zbijú do bezvedomia. Vďaka dvom bezdomovcom, ktorí sa o neho postarajú, napokon prežije, ale stratí pamäť. Nevie, odkiaľ prišiel, ani kam mal namierené, dokonca si nepamätá ani svoje meno. Pomaly si začne budovať nový život, s ktorým je spokojný, keď ho zrazu dobehne jeho minulosť. (STV)
(viac)Videá (2)
Recenzie (142)
Dle mého zbytečně unylá povídačka o "druhém narození". Jediné co mě zaujalo je, že i přes chladný styl vyprávění (pro mě charakteristický rys Severské kinematografie), můžu film označit přídomkem - radostný. A také nesmím zapomenout zmínit scénu bankovní loupeže, ta má v sobě totiž cosi nezapomenutelného. 65% ()
Akiho postavy väčšinou hľadajú útek zo spoločenského okraja. Tu je príbeh ozvláštnený o (thrillerový) aspekt amnézie, vplyvom ktorého sa hl. postava dostáva priamo a doslova na perifériu spoločnosti, medzi bezdomovcov a Armádu spásy. (Westernové) Klišé o príchode cudzinca vlakom je ironizované: ani on sám nevie, kto je. Tak, ako mám rád Akiho postavy, tejto konkrétnej láske som však akosi neveril. Nekazilo mi to našťastie celkový dojem z filmu. Za režisérove trademarky tu kopú: dvorní herci (v Cannes ocenená Kati Outinen, zosnulý Matti Pellonpää na fotke zavesenej v bare), mlčanlivosť, absurdnosť, jukebox, psík, vystúpenia kapely. ()
Komentár k prvému Kaurismäkiho filmu (Juha), ktorý som videl, som zakončil vierou v to, že uvidím ďalšie a lepšie filmy od tohto uznávaného režiséra. A je to tu! Muž bez minulosti je zdanlivo obyčajný film, ale zaryje sa do hlavy na veľmi dlho. Je to ťažko pochopiteľné, lebo filmov, kde hrá svoju úlohu amnézia som videl mnoho, v škandinávskej filmovej tvorbe nie som začiatočníkom, a napriek tomu ma film dostal svojou neuchopiteľnou atmosférou, presnými dialógmi a prirodzeným hereckým prejavom. Anderton píše, že ide o najznámejší a najobľúbenejší Kaurismäkiho film. Ja dúfam, že to tak nie je a že sa mi podarí vidieť aj nejaké jeho ďalšie dielo, ktoré na mňa zapôsobí porovnateľne. ()
Nesmírně zajímavý film. Jak svým obsahem, tak i svým podáním. Strohé ale výstižné dialogy měly něco do sebe. Tímto mi připomněl film Hoří má panenko. Ač nemám ráda dlouhé scény, kde se nic neděje, v tomto filmu je považuji naopak za přednost, protože tak dokonale utvářejí atmosféru. V mé paměti se usídlila zejména scéna studující rozdělování polévky zatím bezejmenným ale uzdravujícím se bezdomovcem při příležitosti kolaudace svého kontejneru. Aki Kaurismäki se mi představil dobře a v blízké době se jistě vrhnu na nějaký další jeho film. Už se těším. ()
Když jsem se před pár lety poprvé podíval na pár filmů Akiho Kaurismäkiho, jednou z mála věcí, co se mi na nich skutečně líbilo, byla hudba. U Muže bez minulosti jsem to měl aktuálně opačně: začínám mít nešťastný pocit, jakoby Kaurismäki napříč svými filmy používal (občas možná mírně vyměňoval) ten samý soundtrack dokola a už mě v každém dalším filmu tolik nebaví. Ten samý styl finsky zpívaných písní, navrch stejný minimalismus, stejná atmosféra s vkladaným absurdním humorem, zase jednou (jako vždy) divné postavy z periferie v čele s (alespoň pro mě) totálně nesympatickým hrdinou... až mi začíná velká část Kaurismäkiho filmů splývat dohromady. Zaujal mě námět se ztrátou paměti pojatý zcela jinak, než v klasických mysteriózních filmech, párkrát jsem se i zasmál, neb výjimečně i bylo čemu, a celá pasáž z policejní kanceláře se slovním bojem s paragrafy mezi právníkem a policistou mi přišla naprosto geniální. Kdybych se uchýlil ke 4. hvězdičce, tak kvůli ní snad bych ji dal. Taky námět s problematickým začátkem nového života bez jasné identity, kdy na jedné straně může figurovat klad z nezatížení žádnou minulostí, nicméně ve 21. století ve městě se cesta k plnohodnotnému životu stává bez dokladů a papírů takřka nemožná, je dost zábavný i zneklidňující a slušně rozvinutý. I kus atmosféry některých exteriérů a občas i interiérů na mě dýchl. Jen bych se musel nejdřív zbavit veškeré pachuti z divně odtažitého stylu filmu a především nesympatické hlavní postavy. [70%] // PS – malá perlička: Ve filmu se objevuje jukebox Fonic M-120-M HiFi, na němž lze vidět v detailním záběru jména (a někdy drobná i fota) samých českých interpretů z 80. let: Věra Špinarová, Dalibor Janda, Žentour, Olympic, Petra Janů, Václav Hudeček, Waldemar Matuška, Abraxas... hudba znějící z jukeboxu je však finská. :o) ()
Galéria (41)
Zaujímavosti (3)
- Na fotoportrétu, kterého je možné všimnout si na stěně během scény v baru, je Matti Pellonpää, který hrál v několika Kaurismakyho filmech, než v roce 1995 náhle zemřel. (oje)
- Stejnojmennou divadelní adaptaci scénáře uvádělo od roku 2010 Dejvické divadlo v režii Miroslava Krobota. (skudiblik)
- Film získal v roce 2002 Velkou cenu poroty v Cannes. (Terva)
Reklama