Vzájemná důvěra

Rozbité rodiny, nezodpovední otcovia a manželia, opustené frustrované ženy, ukradnuté deti, potraty. Toť vývin vzťahov ku koncu minulého storočia a pokračujeme v tom ďalej. A k tomu ešte televízie, bez ktorých by náš život v rodinnom kruhu bol absolútne nemysliteľný. Preto je najlepším džobom ich oprava, teda aspoň v tých dväťdesiatkách, v analógových dobách, ale bacha, nastupuje už CD. Hartley sa pohráva s viacerými motívmi, v popredí sú stále ale prepracované vzťahy, ústredný (potenciálny) pár by mal dostať kažého milovníka netradičných romancí.Sledovanie Trust je veľmi príjemne strávený čas, avšak so značne temnými tónmi. A možno po jeho konci začnete premýšľať o tom, čo je to láska, trochu odlišným spôsobom. (28.08.2019)

Nevím, komu se HH upsal, aby svedl točit takovéhle filmy (první komentář/kompliment jsem složila u Simple Men, dodatek pak u snímku Ned Rifle, viděla jsem ale celou řadu jich - až na to, že Hartleyovy filmy řadu netvoří, je to předivo, vzájemně propletené a dourčující - i tady, u filmu, který se do tri/tetralogického kompletu Henry Fool-Fay Grim-Ne Rifle neřadí, se alespoň autor knihy Člověk a všehomír jmenuje Ned Rifle - což je milý, vtipný detail, laskavě připomínající, že všechno vzájemně rezonuje a cosi niterného a privátního zrcadlí), jisté je, že musel slíbit, že v každém snímku někdo pronese větu "Drop dead!" Baví mě to, pro sebe filmům Hala Hartleye začínám říkat "bujóny", jsou výživné, hutné, přitažené, chutné, oblažující a esenciální - ozdravné. *~~ (24.09.2015)

RESPECT + ADMIRATION + TRUST = LOVE (?). Klasický Hartley v nejlepší formě mixuje humor s depresí a na místo nějaké precizní charakterové studie nebo katarzního „dějáku“ se soustředí na nevtíravě jemnou výpověď navlečenou na typicky americké vyděděnce (hloupá těhotná holka a nas*raný mladý muž), lehce absurdní stylizaci a především jeho typicky rychlé, ostře řezané a až muzikálně rytmizované dialogové výměny. A taky je to dobrá legrace, s typy jako dominantním tatíkem chorobně háklivým na špínu nebo jeho synem (hrdinou), který si nakumulovanou zlobu ventiluje rozdáváním přesně mířených ran do žaludku, zavíráním hlavy nadřízeného do svěráku a nošením ručního granátu. (09.04.2005)

Podivnůstka, s kterou jsem nejdřív zápasil, aby se mi pak zalíbila. Míra stylizace mě poněkud vyvedla z míry, chvílemi mi to připomínalo divadlo Sklep, pak zase nějakou recitaci na plátně, je to velmi povídavé, a přece ne upovídané. A pak tam vpadne "opravdovost" a divák jí věří a veze se na její lopatě, což je ošidné, ovšem to riziko se vyplácí. Rozodně jsem teď zvědav na další dílka pana Hartleyho. Udělat si z takových filmů "vlastní nezávislé léto" -- toť jeden z návodů, jak přetlouct prázninový čas, pro ty, kteří na vodu opravdu nejezdí a od nabídky programů české televize už pranic nečekají. (21.07.2008)

Na youtube jsem viděl videoklip, kterej byl sestříhanej z tohoto filmu. Jelikož se mi písnička docela líbila, tak jsem to viděl tolikrát, že mi začalo vrtat hlavou, co je to za film. A nakonec jsem se na film podíval. Označil bych ho jednim slovem - divnej. Divný postavy, divný situace, divnej humor... Já jsem se na tuhle divnou vlnu nedokázal nějak naladit. Vyzdvihnul bych akorát pro mě do teď úplně neznámou Adrienne Shelly, která dokázala svou divnou roli zahrát naprosto uvěřitelně a přirozeně. Chtěl jsem se podívat na nějakej "normální" film, kde hrála, ale koukám, že za svůj krátkej život toho moc natočit nestihla... (04.06.2019)