Sowon

Ťažký životný príbeh inšpirovaný skutočným prípadom malého, usmievavého dievčatka, ktoré je jedného upršaného rána, pár metrov od školy, brutálne znásilnené miestnym pedofilom. Neskutočne depresívny snímok, ktorý Vás po citovej stránke úplne odrovná. Poukazuje nie len na fakt obludného činu, ale aj silu skutočného priateľstva, ktoré je najmä v ťažkých životných skúsenostiach tak veľmi dôležité. "So-won" je náročný snímok na psychiku, len pre odvážneho diváka, ktorí sa nebojí pozrieť pravde do očí, že nie vždy je spravodlivosti zadosťučinené. (04.11.2014)

Naprosto psychicky vyčerpávající film, který tlačí na emoce, ale tak nějak nenuceně a uvěřitelně. Film pro hodně silné nátury. Při sledování první poloviny mi opravdu nebylo hezky po těle, ale z filmového hlediska další korejský skvost. Asi nejlepší dětský výkon, který jsem měl tu možnost vidět, neskutečné. (19.03.2017)

Opravdu syrový příběh rodiny, jimž brutálně znásilní osmiletou dceru. A pěkně po korejsku, protože to jsou pomalu dnes už jen oni, kdo dokáže syrovou emoční realitu zvládnout tak, že vás drapne do pazourů a vláčí, dokud vás neuvláčí. Ten film není nijak explicitní, ale možná kdyby byl, bylo by to nějaké odlehčení. Takhle prostě cítíte ne s rodinou, ale jako byste u toho sami byli. Víte, já se držel, snažil se, ale když kolega a kamarád otce oběti ztropil u soudu výtržnost jen proto, aby to nestihl udělat otec oběti a uchránil ho tak od toho, tak jsem tomu prostě nechal volný průběh a spustil jako Škopková u Angeliky. A co mě rozsekalo úplně nejvíc, ten film má, i při šem tom hnusu, o kterém pojednává, lidsky komické scény (poprvé jsem se málem rozeřval, když si otec na hlavu nasazuje masku dceřiny oblíbené postavičky, aby se před ním přestala stydět - ta scéna je stejně dojemná, jako zábavná). Uf, to zase bylo dobrovolné lehnutí pod emoční parní válec. Jeden z těch filmů u něhož máte půlku prostě rozmazanou. (12.02.2016)

Dlouho jsem si zase nedal nějakej film z Jižní Koree a opět mě tahle, podle mě, nejevropštější asijská kinematografie, totálně rozsračkovala. Bohužel neznám lepšího slova, protože to, co Korejci zde předvedli, by emotivně rozebralo i čerstvě napojeného dromedára v oáze klidu. Mazec. Sowon je prostě nářez. Nemám moc slov k tomu, co jsem viděl, ale musím se přiznat, že právě to duševní temno mi v hlavě zůstane ještě hodně dlouho. (24.02.2018)

Ach ti jihokorejci... Když jsem se nedávno dodíval na film Dogani, slíbil jsem si, že se zas delší dobu nebudu pouštět do něčeho tak smutného a drsného, že si prostě dám oddech od těchto veskrze negativních dramat. Jenže já si prostě nedám pokoj a šel jsem do toho znovu. A v případě "So-won" jsem ani pořádně nevěděl, do čeho vlastně. Název (anglický distribuční) zněl doslova nadějně... obsah filmu už méně, ale přesto jsem to risknul. A to jsem neměl dělat. Pozitivní je, že jsem konečně po roce zase viděl film, kterému jsem bez sebemenšího zaváhání udělil 5 hvězdiček. Jenže za jakou cenu? Nepamatuji si, kdy mě nějaký film takto emocionálně rozsekal. Aha, už vím, před rokem to byl Nae meori sogui jiugae. A že to byl po tom roce opět právě film jihokorejský, tak to nejspíš nebude náhoda s tím jejich všeobecně vysokým hodnocením. Nebudu sem psát, o čem film je, to si přečtete v obsahu. Napíšu sem raději, že se rozhodně nejedná o film pro každého. Silně nedoporučuji těm, co se (tak jako já) velmi snadno dojmou a nebo mají sklony k přecitlivělosti, pokud se jedná o násilí, obzvláště na dětech. Protože tohle by pohlo i skálou... A nemyslím si, že by se zde jednalo o nějaké prvoplánové či laciné ždímání slz. "So-won" je prostě pohledem na realitu doširoka otevřenýma očima. Pohled na život jedné ne zas tak úplně dokonalé rodiny po strašlivé životní zkušenosti. Jeden z mých nejsilnějších filmových zážitků. (28.05.2014)