Vedlejší role

Není to film mého srdce. 1) Těžko interpretovatelný snímek vytvořil v Káhiře narozený arménský (od dvou let věku) Kanaďan, režisér, scénárista a výkonný producent 29letý Atom Egoyan, pojmenovaný po prvním egyptském atomovém reaktoru. 2) Scénáristka a její mrtvý bratr, bezcitný herec a jeho kariéra, bláznivá zamilovaná dívka, ti všichni kráčejí kafkovsky snovým světem plným obrazovek, aniž by byť jen pomysleli na něco jiného než na vlastní posedlost. Není to film mého srdce. 3) Ještě že režisér neumí česky a nepřečte si oficiální text distributora...asi by si hodil mašli. (10.06.2014)

Videopožičovne plné filmov, chudé figuríny, chtivé pohľady, osemdesiatková hudba, sústredená, centrická kamera, melanchólia a Michael McManus s túžbou na niečo viac. K postavám sa však nedostávame úplne, ale len čiastočne, aj keď sú to nevšedné charaktery, trochu nudia a nedá sa s nimi identifikovať. Dramatický oblúk príbehu hlavného hrdinu navyše považujem za nevierohodný, hlavne v závere. Vizuálne občas veľmi lezú na nervy zábery na televízory a v nich prehrávané veci. Jazykové okienko: drop by. (04.01.2021)

Vysoké umění, ve kterém se ztrácí film. Záběr na ksicht, na druhý ksicht, na třetí, pátý, po pěti minutách první slovo. V té době už nevím, kdo je která ženská, která z nich je chlap a kdo z těch chlapů je lesba. Mám-li myšlenku, přirozené by bylo snažit se ji sdělit tak, aby mi ten druhý porozuměl. Zde se demonstruje snaha o co největší neporozumění. Co chybí, je nosná myšlenka. (06.12.2014)

Základním rysem "Speaking Parts" je komplexnost, mnohovrstevnatost a totální prošpikovanost interní i obecnou symbolikou. Což má svoje výhody a nevýhody - SP se dají vidět x-krát a pokaždé si v nich něco nového najdete. Opravdu je na co se dívat a nad čím se zamýšlet, ale Egoyan to divákovi ani v nejmenším neusnadňuje - což mě vede k té "rubové" straně mince - SP jsou naprosto, narcisisticky a nekompromisně do sebe zahleděný film (ovšem byla radost dostávat se mu pod kůži). (05.03.2006)

Atom Egoyan je magor. Nejenom, že se vyžívá v příšerný depce (s čímž teda zase tak problém nemám), on nemá pro podporu atmosféry problém otočit ve filmu třeba desetkrát jednu debilní, ručně točenou scénu vlasatýho týpka (s čímž už teda problém mám). Výsledek je umělecká sračka, příběh divnejch lidí, kterej šel totálně mimo mě. A jestli se divíte, že jsem to dokoukal, tak musím dodat, že hlavně proto, že občas to bylo tak wtf, že se od toho nedokázaly odlepit oči. (01.07.2014)