Anjeli univerza

36. LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA UHERSKÉ HRADIŠTĚ 2010 - FOKUS: ISLAND - Retrospektiva: Fridrik Thór Fridriksson (Englar alheimsins / ENGLAR ALHEIMSINS / Andělé všehomíra) - To nejlepší co kdy Fridrik Thór Fridriksson natočil... - 30. 7. 2010 - kino Slovácké divadlo - Uherské Hradiště - 3. místo - 3/4 filmu + 31. 7. 2010 - 1/4 filmu - 90% (02.08.2010)

Nietzsche zabil slovem Boha a svět se nám zbláznil... už to prostě není jako za Hegela. Hilter to s námi přece myslel dobře...dělal jen to, co chtěl Duch Německého národa...ten Jung měl asi pravdu :) Fridrikssonovo drama je správně "zentropické". Jen ta hudba občas vadila, ale dalo se to snést...8/10. (21.02.2010)

Nenapadlo mě, že můj čtyřstý komentář náhodně padne na film s tématem schizofrenie a blázinec.Tím víc mě nenapadlo, že bude z Islandu, země, která je svým způsobem krásná, ale na opačném pólu stupnice pro mě. Nenapadlo mě, že islanďané si nedávají obrázky na zeď, což bylo velmi deprimující. Jak málo stačí, dotknout se té slabounké ,pomyslné hranice v našem mozku a jednoduše ji přejít na druhou stranu, tam, kde můžete být a létat jako andělé. Jak málo stačí, aby volní lidé, tam venku, před zdmi léčebny, se jimi také stali, bez jakéhokoliv předchozího varování. Jako Ragnar, jako Pauli......ale ten ještě zažil pocit komunity s podobnými lidmi v léčebně. Úžasná byla scéna, kdy dostali svěřenou důvěru a opušťák na pohřeb kamaráda a skončili v luxusní hotelové restauraci. Skvělý film za skvělé čtyři hvězdy........věčně na začátku, věčně na konci......tam jsem totiž taky. (23.11.2013)

Andělé všehomíra mi připomínají těžké adolescentní chvíle aboslutního pocitu ztracení v ulicích panelákového sídliště a útrob těch šedých krabic s monotónně ubíhajícími schodišti. Připomínají mi chuť utéct si z vlastní hlavy a všechny myšlenky naskládat někam na hromadu a tam je přehrabovat a prosívat a hledat ty smysluplné, ty které nemusí mít hlavu ani patu, ale mají pro život smysl, budí emoce, vášeň, city, radost, smutek. Chtěl jsem se naučit dávat jim ten správný význam a naučit se je interpretovat. Ta doba se přechýlila v systematické začlenění do společnosti, kde každý krok a slovo má mít své místo a občas se ty touhy utéct z vlastního těla objeví znovu, ale pořádně není kam...utíkám k filmu, knihám, hudbě, k přírodě, šumu listí, praskání dříví v ohni, šumění potoků a zpěvu ptáků. Andělé všhomírá umí navodit vnitřní vibrace, které člověk normálně nehledá. Snoubí ostrovní islandskou melancholii s tklivými melodiemi Sigur Rós, hereckou virtuozitou a poctivým řemeslem. Ten film se povedl a co se mě týče, přesáhl hranici obyčejné komunikace obrazu se sítnicí a to mám rád, tyhle výlety do podvědomí... (03.08.2010)

Velmi ponurá, pesimistická studie schizofrenie. Pečlivě a do všech detailů zmapovaná nemoc od doměnek o nitru postiženého, přes jeho nejbližší i vzdálenější okolí, až po personál psychiatrické kliniky. Malinko se mi zdálo, že snaha o medicínskou a sociální hyperkorektnost až zastiňuje uměleckou rovinu. (23.05.2009)