Anjeli univerza

První setkání s Islandskou kinematografií dopadlo na výbornou. Andělé všehomíra jsou nakonec takoví jinačí, než jsem od nich očekával. Nádherná krajina, fantastická muzika, skvělé herecké výkony na úkon toho, že je to relativně malá země to dokáže potěšit. Oni se ve filmové a hudební branži dokáží podpořit a nakonec z toho vzniká kontraprodukce takového kalibru. Příběh samotný je prošpikován lehkým nezávazným humorem, který ulehčí řadu výborných scén, které jsem sledoval i několikrát za sebou. Možná má hodně na svědomí muzika, ale samotný příběh vyplívající z knihy také islandského spisovatele za to rozhodně stojí. --- Já skončím jako zubař v nějaký díře. Moje největší radost bude trhat tesáky politickým odpůrcům. (24.08.2007)

Velmi křehká je hranice mezi světem těch ještě „normálních“ a těch co se jim „točí v hlavě zeměkoule obráceně“. Stačí málo a ocitneme se ve světě podivných postaviček a ještě podivnějších názorů ...... „Za moje šílenství může NATO. Narodil jsem se v den, kdy naše země vstoupila do NATO. Každej rok protestujou komunisti proti mým narozeninám. Proto tvrdím, že vstupem do NATO ratifikovala vláda chaos v mé hlavě.“.... „Boha nezajímáme my, ani nikdo jiný. Je mrtvý, Nietzsche ho zabil. Jedinou větou. Řekl: Bůh je mrtev. A lidem bylo jasné, že to tak je.“ Nádherné a děsivé zároveň, krásná hudba. (25.09.2005)

Díky bohu, že jsem byl několika mými přáteli vypuzen si nejdřív přečíst knihu a až pak kouknout na film - ne proto, že by byl film špatný, film je skvělý (a strašně mě potěšilo, že k němu hudební doprovod obstarali islandští Sigur Ros) - ale kniha je ještě o jeden stupínek výš a byl jsem rád, že jsem si ji mohl vychutnat nezatížen žádnými vizuálními asociacemi. Island je drsná země z největším počtem sebevražd na 1000 obyvatel - film vám poví proč. 8/10 (02.11.2006)

Dosti depresivní snímek, jenž dokáže člověka okouzlit svou poetikou a také donutit k zamyšlení. Ne každý bude asi nadšený, protože divák navnaděný srovnáním s kukaččím hnízdem bude zklamán, ale těm, kteří se od (zbytečného a nesmyslného) porovnávání oprostí, se dostane opravdu nádherného zážitku. Na něm se výrazně podílí i hudba, kterou neskládal nikdo jiný než Sigur Rós. Velkou pochvalu zaslouží také herci, kteří předvedli opravdu dobré výkony, ale z nichž jasně vyčníval Ingvar Eggert Sigurðsson, jenž se do své postavy opravdu vžil a věřil jsem mu každý záchvat i slzu. A dokonce se i přes velmi depresivní vyznění filmu dočkáme i několika odlehčení v podobě úsměvných momentů, ale je jich právě jen tolik, aby nenarušily atmosféru snímku. (29.08.2010)

Velmi ponurá, pesimistická studie schizofrenie. Pečlivě a do všech detailů zmapovaná nemoc od doměnek o nitru postiženého, přes jeho nejbližší i vzdálenější okolí, až po personál psychiatrické kliniky. Malinko se mi zdálo, že snaha o medicínskou a sociální hyperkorektnost až zastiňuje uměleckou rovinu. (23.05.2009)